Dolní mlýn

Dolní mlýn ( později papírna ) ve Skuhrově, obec Velký Borek.
Dolní mlýn ( čp. 28 ) byl umístěn v sousedství poplužního dvora čp. 1, v němž býval i malý pivovar a sladovna. Na místě dvora dnes stojí třípodlažní bytový dům. Mlýn používal odtokovou vodu ze stejného mlýnského náhonu, který tekl z Jelenic a znovu zpět do říčky Pšovky za dolním mlýnem ve Skuhrově. Začátkem 15. století se usadil na bývalém opuštěném gruntu rodiny Holubových Tomáš Sejkota a „držel“ také tento dolní mlýn. Mlynář platil do důchodu mělnické kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla 30 zlatých ročně a vykonával robotu, od roku 1729 byl majitelem Skuhrova rytíř Jan František Turba ( 1685 – 1760 ), syn Jan Josef z Turby prodal ves Skuhrov v roce 1796 Antonínu Isidorovi knížeti Lobkowiczovi, který se přiženil na Mělník v roce 1753.
V polovině 19. století měl mlýn dvě vodní kola na spodní vodu a 1 mlýnské složení.
Mlýn naposledy vlastnil Jan Frič z Mělnické Vrutice. Mlýn byl poháněn vodním kolem na spodní vodu. Původní mlýn byl dvoupodlažní objekt se sedlovou střechou. Část byla obytná, ve druhé části byla mlýnice. Součástí mlýna byla i pila na dřevo.
Roku 1910 mlýn vyhořel a na jeho místě byla v roce 1913 postavena provozovna o několika objektech, která sloužila jako výrobna papíru Roku 1926 koupila papírnu firma Fürth a spol. z Prahy. Vyráběla se zde lepenka a lesklý izolační papír pro slaboproudý průmysl a transformátory. Provozovna byla částečně poháněna vodní silou, ale pro malý spád mlýnského náhonu od horního mlýna dosahovala Francisova turbína (s oběžným horizontálním kolem a regulací lopatek) výkonu pouhých 7 koňských sil. Převodní soukolí pohánělo transmise a generátor na výrobu elektřiny. Napětí v místní síti bylo 120 V. Hlavní pohonnou jednotku proto tvořila parní lokomobila od firmy Lanz s převodem řemeny na transmise s koly různého průměru. Při dvousměnném provozu zde bývalo zaměstnáno až 27 dělníků , z toho 17 žen. Strojníkem provozovny až do roku 1948 byl místní občan Antonín Šulc.
Elektrický proud byl v obci zaveden v roce 1932 , vodní i parní pohon byly odstaveny. V jednom z objektů byl i nákladní výtah na ruční pohon do 1. patra. Posledními majiteli a obyvateli objektu byla rodina Trousílkova. Po roce 1948 v rámci znárodňování byla provozovna zrušena. Strojní vybavení bylo demontováno a odvezeno, Francisova turbína a zbytky náhonu zde byly do nedávné doby.
Jednotné zemědělské družstvo ( JZD ) ve Skuhrově bylo založeno v roce 1952. Objekty papírny dány do užívání JZD poněkud později. V objektech byla loupána a sušena cibule a tříděny brambory a kořenová zelenina.
Objekt nebyl udržován, stále chátral , až v šedesátých letech byla provedena demolice dvou jednopodlažních objektů (směrem k železniční trati) a zůstal pouze dvoupodlažní objekt. V obytné části objektu žilo postupně několik rodin, bývalá průmyslová část byla pronajata soukromému podnikateli.
Vzhledem naprosté absenci jakékoliv údržby a oprav za posledních 60 let se objekt do nedávné doby nacházel ve značně zdevastovaném stavu. Restituce objektu neproběhla, objekt se stal majetkem státu.
V roce 2004 koupila objekt bývalé papírny obec Velký Borek od státu. Bylo zjištěno, že rodina v bytě i podnikatel užívají objekt neoprávněně a zastupitelstvo obce Velký Borek nařídilo oběma vyklidit objekt.
V roce 2007 byl objekt nabídnut tzv. obálkovou metodou k prodeji Přihlásil se jeden zájemce.
V roce 2008 byl objekt po mnoha jednáních odprodán za cenu ve výši 560 tisíc soukromému zájemci. V současné době je objekt rekonstruován novým majitelem a v objektu bude opravárenský servis lesní a dřevařské techniky.
Text: Karel Lojka
Zdroj: F. Purš-Velký Borek, Skuhrov a M. Vrutice ve světle kronik