Patrně zničen za 30leté války
První písemná zmínka o existenci tohoto vrchnostenského mlýna pochází z roku 1617, kdy jej po svém otci převzal mlynář Vítek, který zde s jistotou hospodařil do roku 1620. Další zápis pochází z roku 1631, kdy již byl mlýn pustý a takto zůstal přinejmenším do roku 1687.
Dne 13.října 1778 prodal hrabě František Collalto Borovský mlýn, se všemi k němu od starodávna náležejícími polnostmi a příslušenstvím, za částku 200 zlatých rýnských, mlynářskému mistru Antonu Kmentovi. Mlýn byl v té době opatřen vlastním náhonem, jedním chodem na mouku a čtyřmi na kroupy, a patřily k němu polnosti pojmenované "za Borovským rybníkem na kopci", "u mlýna" a "u louky", s celkovou výměrou 18 měřic, tj. 3,45 ha. K mlýnu patřila navíc i louka "pod mlýnem" s výnosem za 1/2 fůry. Součástí kupní smlouvy byl též předávací inventář, podle kterého Anton Kment převzal: 3 kusy dveří s příslušenstvím, 3 okna zasazená do olova, 1 malé okno, jedna kachlová kamna, jeden kuchyňský svícen, jedno složení mlýna, 2 mlýnské kameny (pevný a běžící), železnou obruč, vřeteno, 2 vodní kola, horní a dolní pánev, železnou tyč, 4x moučník - čep, 8x moučník - kolo, 4 hnací kola, 4x stoupu se železnými klíči a kladivo na ostření kamenů. Přesto, že kupní cenu složil Anton Kment hotově již při podpisu kupní smlouvy, byla nejen jemu, ale i všem dalším nabyvatelům mlýna, uložena též povinnost na věčné časy platit roční nájem ve výši 27 zlatých rýnských do důchodu panství v Černé. Platba měla být prováděna vždy čtvrtletně předem a to ve výši 6 zlatých rýnských 45 krejcarů. Na druhé straně se však vrchnost zavázala, že ani Antonu Kmentovi, ani dalším majitelům Borovského mlýna, nebude za žádných okolností roční nájem zvýšen.
Dne 4. listopadu 1803 prodal mlynář Kment Borovský mlýn Felixi Vašíčkovi, zámečníkovi ve Zhoři, a to za částku rovných 3000 zlatých rýnských. Společně s mlýnem Felix Vašíček nabyl i k němu náležející polnosti a louky, ozimou setbu, 20 mandelů slámy a náčiní potřebné k provozování mlynářského řemesla, tj. zejména dvě kladiva k ostření mlýnských kamenů, špičák a železnou páku. Oproti tomu se Felix Vašíček zavázal složit kupní cenu do 4 týdnů v hotovosti a poskytnou dosavadnímu mlynáři Kmentovi, i jeho rodině, bezplatné přístřeší do konce roku 1803 pro případ, že by pro něho v této době nebylo nalezeno žádné jiné hospodářství či ubytování. Po uplynutí této maximální lhůty byl mlynář Kment povinen prodaný mlýn zcela vyklidit. Dnem podpisu kupní smlouvy se Felix Vašíček zavázal, tak jako již dříve jeho předchůdce, platit do vrchnostenského důchodu roční nájem ve výši 27 zlatých a to ve čtvrtletních splátkách.
Dne 10. září 1810 se novým majitelem Borovského mlýna stal mlynář Mathias Piech. Jak mlýn v této době vypadal nevíme, ale písemnosti z roku 1821 uvádí, že již byl označen číslem popisným 28 a přináležely k němu polnosti pojmenované "pole za rybníkem horní", "pole za rybníkem prostřední", "pole za rybníkem dolní", " u Žlabu" a "u palouku", o celkové výměře 10 jiter, 1273 a 5/6 sáhu, tj. 6,21 ha. K mlýnu patřily též louky nesoucí pomístní názvy "utopená pod rybníkem", "pod hrází" a "u palouku", o rozloze 1286 a 1/6 sáhu, tj. 0,46 ha. Z mlýna platil mlynář Piech vrchnosti roční nájem ve dříve stanovené výši 27 zlatých rýnských.
Dne 17.dubna 1821 se novým vlastníkem Borovského mlýna stal mlynář Vavřinec Kremláček, který doposud hospodařil na jersínském mlýně č.p.14, a Mathias Piech převzal, na základě uzavřené výměnné smlouvy, jím uvolněný mlýn.
1835 František Kremláček
Vavřinec Kremláček hospodařil na Borovském mlýně po dobu celých třiceti let a poté, dne 13.června 1851, mlýn i s pozemky prodal, za 4800 zlatých, Jakubu Koudelovi a jeho manželce Johaně.
Mlýn koupil František Jeřábek, mlynář z Borovníka č. 6, tamější mlýn prodal příbuznému Karlu Jeřábkovi.
