Na místě dnešního mlýna na Nové řece stával původně hamr na zpracování železa, který je poprvé doložen r. 1640, kdy si Jan Hamerník z hamru pod Mlákou půjčil 300 zlatých, patrně na zřízení hamru. Výrobu sice rozjel, ale nejistá doba způsobila, že neprosperoval a zadlužil se. V r. 1653 proto hamr, v té době už přestavěný na mlýn s pilou, převzala vrchnost a od té doby byl pronajímán mlynářům na jeden či více roků. Mlýn měl 2 mlýnská složení a 4 stoupy a mlel pro Mláku a Hlínu. Když v roce 1729 koupili Schwarzenberkové statek Hamr-Val, kde byl mlýn zvaný Hamerský, začal se pro mlýn pod Mlákou užívat název Starohamerský. V roce 1759 byl mlýn s 2 složeními, 5 stoupami a pilou prodán do emfyteutického držení mlynáři Tomáši Charvátovi, v jehož rodině (následoval syn Dominik a vnuk Augustin) zůstal mlýn dalších 80 let. V r.1840 prodal Augustin Charvát mlýn o 2 složeních a 4 stuopách manželům Františku a Terezii Weinzettlovým za 2800 zlatýcha pilu za dalších 300 zlatých. Když byly po zrušení roboty v r. 1848 vykupovány nemovitosti držené emfyteutickým právem, staly se Weinzettlovi plnoprávnými majiteli mlýna. Po letitých sporech s třeboňským velkostatkem o to, zda je Nová řeka, na níž mlýn stojí, veřejným majetkem nebo výhradním majetkem Schwarzenberků, prodal Antonín Weinzettl v r. 1880 mlýn se 3 složeními a pilou Janu Adolfovi ze Schwanzerberka. V dalších letech pronajímala schwarzenberská správa velkostatku Třeboň mlýn vždy na 6 po sobě jdoucích let. První nájemce Josef Kubát z Písku hospodařil na mlýně až do r. 1906. Dalším nájemcem se stal mlácký starosta František Hrubý a jeho syn Jan, který hospodařil na mlýně až do r. 1925. Za 1. pozemkové reformy byl mlýn postátněn a od r. 1926 spadal pod správu Ředitelství státních lesů a statků v Třeboni.
Zdenka Kociánová
-1827 Augustin Charvát
1827- Rozina Charvátová
