Mikuláši Filgasovi, manželce a potomkům jeho...... Jana Volfová-Hovořáková
Mikuláš Filgas, bývalý fojt v Polance, se od 29. září 1682 stal svobodníkem v Lužné, kde získal mlýn a pilu, spolu s výsadami, jakými bylo osvobození od placení peněžitých dávek a vykonávání robotních povinností. Se svou rodinou Filgas přesídlil do nového bydliště a velmi aktivně se snažil co nejvíce rozmnožovat své získané malé „panství“, samozřejmě především pro své potomky. Jak vyplývá ze stížností poddaných brumovského panství, jeho vlastní fi nanční zdroje nebyly zřejmě dostatečné, takže si vypomáhal pomocí půjček od bohatých měšťanů z Vizovic. 1 Podařilo se mu tak získat další nemovitosti, avšak splácení jeho dluhů vázlo a problémy z toho vzniklé přešly v plné míře na jeho nástupce,syna Mikuláše Filgase mladšího.
Dva Mikulášovy mlýny První velký nákup uskutečnil Mikuláš Filgas starší dne 15. července roku 1689 na zámku ve Vsetíně. O průběhu celého, patrně dost složitého obchodního jednání vypovídá listina hraběte Jiřího Illeszházyho, jenž považoval za potřebné podrobně vypsat a vyjasnit všechny tehdejší okolnosti, jako by předjímal, že o „podluženský mlýn“ se v budoucnosti povedou urputné spory mezi původními majiteli, rodinou Slovákových, a Filgasovými potomky.
„My, hrabě Jiřík Illeszházy (...) uvozuje všem vůbec, že přijdúce před nás Mikuláš Filgas, fojt luženský, strany mlýna Martina Slovákového pod Lužnú ležícího, poslušnú tuto zprávu nám dal, že předjmenovaný mlynář do velikých dluhův upadnuvše, nemajíce odkud věřitelův svých spokojit a vyplatit, tenže mlýn svůj pod Lužnú ležící do prodaje postúpit přinucen jest, na kterýž jeho ihned pobízel, aby ho odkúpil, on však ale bez povolení našeho a ofi círův našich nikoliv toho učiniti nechtěl.
Mlynář pak, byvše pak od věřitelův svých súžen, nadepsaný mlýn do Lidečka Jurovi Trudovi zaprodal a hned hotových peněz padesáti rýnských od něho vyzdvihl, což vyrozumivše fojt náš luženský, ihned to v nebytosti naší ode mě, oficírům našim vsetínským oznámil.“ 2
Mikuláš Filgas měl o výhodnou koupi mlýna tak velký zájem, že požádal úředníky, aby nebrali peníze od Jury Trudy z Lidečka, ale sám ihned složil oněch 50 zlatých. Hrabě Illeszházy dokládá, že jakmile přijel na Vsetín, opět jej Filgas navštívil s žádostí, aby mu zakoupení mlýna povolil. Stalo se tak po naznačeném a patrně tvrdém vyjednávání, které skončilo výhodně především pro vrchnost: „Témuž Mikulášovi Filgasovi, fojtovi našemu luženskému, manželce jeho a dítkám na vše budúcné časy podstupujeme a odbavujeme, za kterúžto naši lásku a milost jemu prokázanú ihned on také nám nad sumu dle smlúvy mlynářovi Martinovi z Lužné (...) ještě sto a dvacet rýnských nad dal a odvedl.“ 3
Mikuláš dosáhl svého, zaplatil celkovou sumu 170 rýnských a mlýn se ocitl v jeho vlastnictví. Určitě byl tenkrát přesvědčen o tom, že se jedná o vynikající investici, neboť tento mlýn vrchnost hodnotila jako „na dobré vodě ležící“ . 4
Z nedatované listiny hraběte Mikuláše Illeszázyho vydané v roce 1689 (nebo krátce po tomto datu) 5 vyplývá, že hrabě prodal Mikuláši Filgasovi ještě další mlýn a valchu v Lidečku, a to za „padesáte zlatých rejnských“ . Zdali Filgasovi tento nově nabytý majetek skutečně
spravovali, či jestli jej výhodně prodali, o tom prameny mlčí.
Louka Pláňava
V rozhojňování svého majetku pokračoval Mikuláš Filgas také pronájmem louky od vrchnosti, za kterou platil 10 zlatých ročně. Jmenovala se Pláňava a ležela nad panským šenkem Lužné. Tato informace pochází z písemné prosby o prominutí dávek Mikuláše mladšího Filgase, jak se sám označoval.
Panský šenk v Lužné stavěla vrchnost v roce 1711, což vyplývá ze stížnosti obce Lačnov na neúměrné robotní zatížení. Ve výčtu všech
povinností je uvedena také tato stavba, při které museli obyvatelé Lačnova pomáhat. 6
Mikuláš mladší ve své prosbě odkrývá neutěšené poměry, v jakých rodina žila po roce 1708, a svou neschopnost platit dávky z pronájmu louky obhajuje tím, že „i po smrti mého nebohého otce já jakožto jeho vlastní synv takovém nájmu neb platu jsem zůstával, že pak skrze nešťasný rebelantský pád téměř o všechno svoje mění a hospodářství přijdúce neměl jsem toho dostatečného způsobu, neboť svých blízko domu majících luk a vypravených rolí čím zasívati, ta pak Pláňava na straně budúce, po tom nešťasným pádě pořádně za 3 léta bez mého nejmenšího jí užívání tak zůstávala, kterú rok při roku lidi a poddanízdejší pasením svého dobytka (...) užívali (...) a kvaltovně na mě svodili“ . 7
Mikuláš, jenž měl podle otcova záměru nejen užívat nabytý majetek, ale dále jej zvětšovat, se však po ničivém vpádu rebelantů ocitl
na pokraji existenčního boje. Po celé tři roky byl stěží schopen obdělávat svá pole, neměl z čeho platit pronájem louky, řešil problémy se
zadrženými platy od vrchnosti, tlačili na něj věřitelé a „podluženský mlýn“ , za který ročně platil čtyři rýnské a za nerobotování dva rýnské,
nepřinášel zisky, naopak, i ten byl za nájezdu kuruců spálen. stěžoval na ty, kteří jej nerespektovali a záměrně, zcela beztrestně mu svým dobytkem spásali louku Pláňavu.
Ostatně, podobně jako se vedlo někdejšímu fojtu Mikuláši Filgasovi v Polance, vedlo se i ojtu Mikuláši mladšímu v Lužné, přestože ten
ve zdejší komunitě vyrůstal. Lze tak opět usuzovat z matričních zápisů, které naznačují jistou sociální izolaci rodiny. 9
Mikuláš mladší se svou ženou Kateřinou byli letech 1707-1714 za kmotry dětem ze sedmi luženských rodin, Mikuláš jen jednou svědčil
na svatbě. Oni sami měli pro své děti kmotry Poláchovy ze Střelné. Z toho lze usuzovat, že Kateřina Filgasová mohla z této rodiny pocházet a že ani ona neměla v Lužné rodinné zázemí. Její druhý partner, Jan Trochta z Francovy Lhoty, se po sňatku s ní ujal úkolu fojta, manžela a poručníka sirotků s takovou vehemencí, že se podepisoval přímo jako Jan Filgas.
Manželé Trochtovi velmi rychle vytlačili jiné kmotry a ujímali se této funkce tak cílevědomě, že to budí dojem, jako by si tím své sousedy
chtěli zavázat. Přesto si i Jan Trochta musel vrchnosti stěžovat na to, jak Lužňané svévolně porušují jeho práva: „Já některý rýnský peníz na handel máselný mezi poddané, v potřebách všelijakých postavené, sem rozpúčil a poddané založil, že pak ode mě v tomž handlu v dědině naší někteří se nacházející překážku činiti protiv nadání Filgasovi a potomkům jeho danému se opovažují...“ 10
Děti Filgasovy
Z dětí Mikuláše Filgase a Kateřiny přežili tři chlapci. První z nich, Mikuláš, se poprvé oženil roku 1722 s Kateřinou, dcerou Štěpána Barona z Lužné, a Doroty, dcery Matěje Zelišky ze Zděchova. Druhý sňatek slavil v roce 1730, a to s Annou, dcerou Kašpara Michala z Polanky, jehož otec Jan Michal byl polanský šenkýř, a protože Kašparovo jméno znělo neobvykle, jeho potomci je získali jako příjmení (rodina Kašparova v Polance a později i v Lužné).
POZNÁMKY
1 Volfová-Hovořáková, J.: Příběhy rodiny Filgasovy z Lužné. In: Valašsko 25, 2010/2, s. 7-9.
