O mlynáři Voborníkovi se vypráví dlouhá řada hostorek - za mlada býval karbaníkem, falešným hráčem, pak pytlákem, neúspěšně pronásledovaným všemi hajnými z okolí, za války 1866 se pokoušel organizovat partyzánské vojsko (což se naštěstí nepovedlo, jinak by to skončilo katastrofou), vysloužil si přezdívku "jenerál" a byla na něj pruským velením vypsána odměna 5000 zl. Po válce si najla hospodu ve Lhotě, to však příliš nevynášelo, peníze na nákup mlýna vydělal jako zedník v Budapešti při stavbě parlamentu.
K elektrárně neměli Novoměstští přílišnou důvěrou, říkalo se: "Elektřina Voborníka, ve dne svítí, v noci bliká!"
