Uživatel

Hledat

| Zaregistrovat se

Buď si voda kalná, jen když se mele.
(české přísloví)

mlýn Čejnov

tisk doplnit kartu

Identifikační údaje

Kompletní ikonografie

Název mlýna

mlýn Čejnov

Čp.

Bývalé čp.

Ulice

Lokalita (vesnice, město)

Čeraz

PSČ

392 01

Okres

Tábor

Katastrální území

Čeraz

GPS

49° 14' 29.2'', 14° 42' 18.6''

Mapová značka

Mlýn bez funkčního vodního motoru

Stručný popis

Mlýn stojí v meandrech Lužnice pod obcí Čeraz. Není v činnosti,v soukromých rukou.

Poloha vůči obci

jihovýchodně

Vodní tok

Lužnice

Číslo kulturní památky

Webové stránky

Přístupnost

přístupný po domluvě

Historie

Obecná historie:

Petr Lintner: POHLEDY SOBĚSLAVSKÉ, díl druhý, Město Soběslav 2010
Strana 46 (Částečný výpis)
Čejnovský mlýn
Nejvýše položený soběslavský mlýn na Lužnici je ukrytý v lukách a ve stromovém porostu na levém břehu řeky. Je postaven daleko od lidských obydlí. Ve středověku náležel k vesničce Čerazi. V ještě dávnějších dobách zde podle nálezů kamenných základů stála větší usedlost. Podle některých místních historiků by se mohlo jednat o zaniklou osadu Chýnovice, o které existují již z roku 1359 Těžko ale tuto domněnku dnes někdo potvrdí. Lidé nedaleko od mlýna objevili jakési žárové hroby. Nikdy ale nebyly zdokumentovány a archeologicky prozloumány. Vodu na Čejnovský už v dávných dobách přiváděla dlouhá stoka, která se oddělovala v nadjezí a po několika stech metrech se vracela do řeky pod jezem. V okolí Soběslavi se jednalo o nejdelší mlýnský náhon o rozloze dva hektary a délce 1,5 km. V minulosti v těchto místech Lužnice meandrovala a část náhonu byla původně korytem řeky. Pojmenování získal mlýn podle rodu mlynářů, kteří v něm mleli mouku již v 16. století.
Roku 1594 mlýn přešel společně s celou vesnicí pod vrchnostenskou správu Soběslavských, kteří získali obec Čeraz na základě trhové smluvy s Petrem Vokem z Rožemberka. Z purkmostrovských účtů z té doby můžeme zjistit, že hospodářem byl tehdy mlynář Šimek. Za třicetileté války mlýn Soběslavským dodával tolik potřebnou mouku, ač byl značně zchátralý. V období nebezpečí rabování císařskými nebo stavovskými oddíly mlýn chránila malá ozbrojená posádka. Přesto například již v roce 1618 vojáci odvedli ze mlýna hospodářské zvířata a zabrali všechno pivo a víno. Stavební a technický stav mlýna byl po dvaceti letech třicetileté války kritický. Proto se roku 1641 v domě soběslavského měšťana a primátora Jana Roubíka za účasti Zachariáše Marka Markovského, mlynáře Víta Čejnovského a radních rozhodlo o rekonstrukci. Přestavbou mlýna a jeho rozšířením byl pověřen stavitel Václav Rašovec. Zchátralý mlýn zčásti zbořil. Na zcela nových základech postavil mlýnici. Mlýn rozšířil o další dvě kola. Nad novými i starými budovami postavil půdu, nový krov a střechu. Upravil náhon, žlaby a zřídil slupy pro ryby. Za práci mu bylo zaplaceno 80 kop grošů míšeňských. Ve mlýně navíc jako jeho stavitel získal řadu výhod, včetně podílu z mletí. Stavba byla označena letopočtem, který můžeme na renesanční fasádě najít dodnes.
Ve mlýně se vystřídalo mnoho obecních mlynářů, ale jejich život nebyl vždy lehký. Veliká voda často bránila mletí obilí a mnohokrát mlýn a jez poškodila. Po některé roky se vodní kolo ani neroztočilo, jako například v roce 1680, 1711 nebo 1729. Radní však vyžadovali dobrého, šikovného a spolehlivého mlynáře. Stal se jím na doporučení týnského hejtmana i zkušený mlynář z Týna nad Vltavou Jiří Zeman. V roce 1777 však soběslavská obec mlýn prodala. Do majetku Martina Šiškovského přešlo nejen mlýnské zařízení, ale i pila, stodola a řeka nad jezem i pod ním. Prodej byl uskutečněn s podmínkou, že kdyby selhalo mletí sladu pro pivovar na Panském mlýně, měl mlynář na Čejnovském mlýně mletí pro město zajistit. Majitelé se ve mlýně několikrát vystřídali, až se v první polovině 19. století dostal do vlastnictví rodiny Steinocherů, které jej vlastní dodnes. Karel Kašpar Steinocher něl mlýn podle rodových záznamů pronajatý již v první polovině 18. století. Mlýn měl čtyři vodní kola, největší o průměru 4,80 m. Nejmenší kolo mělo průměr 3,50 m a pohánělo pilu. V roce 1905 Karel Steinocher mlýn vybavil moderní Francisovou turbínou za 9500 Kč od firmy Julius Škrlandt a spol. z Českých Budějovic.
Velké neštěstí postihlo Čejnovský mlýn v březnu roku 1918. Válečná léta plná bídy a utrpení skončila katastrofou. Dne 7. března vyšlehly z budovy plameny. Místní požární jednotka, ač na místo dorazila co nejrychleji, však objekt nezachránila. Mlýn shořel i s vnitřním vybavením. Plamenům unikla pouze část obytného stavení. Škoda byla daleko vyšší než částka 17 200 korun, na kterou byl pojištěn. I přesto jej Steinocherovi opravili, vybavili moderními stroji a pto další léta lépe pojistli. Finanční prostředky na rozsáhlou opravu poskytl František Steinocher, bratr mlynáře a bohatý lékárník ve Vídni. Velký a moderní mlýn začal mouku vyrábět ve velkém. Za druhé světové války se vodní kola zastavila. Mlelo se pouze příležitostně, často bez povolení německých orgánů. Mlynáři tak riskovali i svůj život. Jaroslav Steinocher byl za mletí obilí „na černo“ v roce 1943 odvezen společně s tehdejším stárkem Jaroslavem Seckým do koncentračního tábora. Období do konce války strávil čejnovský mlynář postupně v jedenácti táborech. Z posledního tábora se od švýcarských hranic krátce po osvobození vrátil do Soběslavi pěšky. Během války lidé ze mlýna zásobovali potravinami tři Angličany a čtyři Rusy ze zajateckých táborů, kteří se ukrývali v okolí. Nějaký čas se ve mlýně dokonce schovávala židovská matka s dcerou. Němci je i přes prováděné kontroly nikdy neodhalili.
Mlýnská kola a turbína se znovu plně roztočily po válce. Ne však na dlouho. Přišel „Vítězný únor“ - nástup nových časů a konec českých mlýnů a malých elektráren. Poslední mouku Steinocherovi umleli koncem roku 1952. Mlýn však znárodněn nebyl, na rozdíl od ostatních soběslavských mlýnů. Přesto jej využívalo JZD Čeraz pro šrotování obilí. Steinocherovým i dalším mlynářům v Soběslavi bylo odejmuto vodní právo, náhon byl zčásti zavezen, takže voda do mlýna dodnes neproudí. Mlýnská kola se definitivně zastavila. Velké škody bývalý mlýn utrpěl při povodni roku 2002 a při nevítaných návštěvách zlodějů a vandalů. Dnes starobylý objekt slouží jako obytné stavení rodiny Steinocherů, napájené nikoliv turbínou s alternátorem, ale slunečními kolektory. Pro hosty a navštěvníky však čeká jedno velké překvapení – potomek soběslavského mlynářského rodu Jaroslav Steinocher může hostům ukázat původní zařízení mlýna, instalované po požáru roku 1918. V současnosti už je jediné a poslední v Soběslavi.

Historie mlýna obsahuje událost z období:

Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)

1828 Josef Rieb

1840 městský mlýn s pilou

Hospodářský typ mlýna

Poddanský

První republika (1919–1938)

Mlýn s pilou uveden v Seznamech vodních děl Republiky československé z r.1930, maj. K. Steinocher

Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)

Okresní úřad v Táboře /oddělení vyživovací a cenové/ (pep)
Čj:27429/vyživ/1941 ze dne 22.prosince 1941
Námězdní mletí ve mlýnech – konečná úprava.
Číslo rejstříku: 1253
Jméno majitele mlýna a bydliště: Steinocher Jar., Čejnov-Čeraz 5
Přidělení politických obcí: Čeraz, Vesce, Zaluží, Vlastiboř
Den příjmu obilí a výdej výrobků: pondělí-sobota

9. února 1943 byl zatčen mlynář Jaroslav Steinocher pro mletí bez povolení a 12. února 1943 byl zatčen Jaroslav Secký stárek v Čejnově. Byli odsouzeni a zbytek okupace ztrávili v koncentračních táborech v Německu.

Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)

Poslední mouku Steinocherovi umleli koncem roku 1952. Mlýn nebyl znárodněn a využívalo jej JZD Čeraz pro šrotování obilí. Steinocherovým bylo odejmuto vodní právo, náhon byl zčásti zavezen, takže voda do mlýna dodnes neproudí.

Události

Zánik mlynářské živnosti

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

Steinocher
Rieb
Čejnovský
Šiškovský

Historie mlýna také obsahuje:

Držitelé mlýna v chronologickém sledu

1828 Josef Rieb

1641 Vít Čejnovský

1777 Martin Šiškovský

1850 Karel Kašpar Steinocher

1930 K. Steinocher

1942 Jaroslav Steinocher

Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Zobrazit více

SEZNAM A MAPA VODNÍCH DĚL REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
Stav koncem roku 1930, Sešit 12, V Praze 1932
Okresní finanční ředitelství Tábor/Důchodkový kontrolní úřad Soběslav
Název toku: Lužnice
Obec, čp. : Čeraz 15
Podnikatel: K. Steinocher
Druh živnosti: mlýn a pila
Počet a druh vodních motorů: 1 turbína Francis, 1 kolo na spodní vodu
Normální výkon v ks: 20

Kroniky obecní Čeraz
https://digi.ceskearchivy.cz/Kroniky-SOkA-Tabor-Kroniky-obecni-C-C-Ceraz
(Výpis)
Rok 1943. 9. února byl zatčen Jaroslav Steinocher mlynář čp.15 pro mletí bez povolení. 12. února byl zatčen Jaroslav Secký stárek v Čejnově. 9. června byli souzeni v Praze poprvé a 29. září podruhé a odsouzeni Jaroslav Steinocher na 3 roky a Jaroslav Secký na 4 roky. Jaroslav Steinocher byl v Sangerronu(?) v Bavořích. Když se blížila americká armáda byl 30. dubna 1945 propuštěn. Vrátil se pěšky 6. května 1945. Jaroslav Secký byl v Rosenhavenu v Bavořích a byl propuštěn ze stejného důvodu jako J. Steinocher 3. května 1945.

Co připomíná křížek u Čejnovského mlýna
Poutníka po soběslavské krajině upoutá před Čejnovským mlýnem křížek s letopočtem. Je připomínkou tragické události, která se stala roku 1862. Jednoho podzimního dne se bratr mlynáře, Josef Steinocher, chystal na lov kachen. Před mlýnem tehdy stával rybník, jehož hráz i zarostlé dno může v terénu bystrý pozorovatel odhalit i dnes. Na rybníce bylo možno spatřit kachny, lysky a dokonce i husy, v křovinách kolem se nejednou objevil bažant. Josef, jako vášnivý lovec, si nemohl tuto příležitost nechat uniknout. Naleštil flintu, připravil broky, obul kožené holínky a vyrazil, aniž by to tušil, na svůj poslední lov. Bylo po dešti, vzduch voněl svěžestí, prý ideální čas. Z listí stromů stále stékaly kapky, které se na nich zachytily před několika minutami při poslední přeháňce.
Josef se přiblížil k rybníku. U hráze mlynář složil klády z velkých stromů. Před několika dny ještě rostly v nedalekém lese. Na vrcholu hromady bylo dobré pozorovací místo a ideální opora pro střelbu. Aspoň si to Josef myslel. Začal opatrně a v tichosti šplhat po kladách k vrcholu. Už měl nabito, aby kořist nevyplašil. Ještě však nebyl ani v půli cesty, když se mu náhle na hladkém mokrém dřevě smekla noha. Následoval pád. Flinta se mu dostala mezi nohy a po nárazu vyšla ze zbraně osudná rána. Dávka broků lovci doslova ustřelila přirození a část broků uvízla v břiše. Výstřel s bolestným zaúpěním nemohli ve mlýně přeslechnout. V mžiku byli na místě. Mlynářovu bratrovi však nebylo pomoci. Po několika hodinách následkům zranění podlehl. Ještě velmi dlouho se v Soběslavi a okolí mluvilo o události, při které vyšel osudový výstřel, a o vrbě, na které skončilo lovcovo přirození. Na místě neštěstí nechal po dvou letech čejnovský mlynář postavit křížek na upomínku smutné události a velké rodinné tragédie

Skrýt

Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Zobrazit více

Částečný výpisy z matrik far Soběslav a Dráchov
5.3.1647 svědkem při křtu dítěte z Čeraze Alžběta mlynářka z Čejnova
Václav a Dorota z Čejnova
*27.7.1669 Václav (kmotr Martin mlynář dráchovský)
Šimon Šiškovský a Dorota z Čejnova
*24.7.1695 Jakub
Jan mlynář a Dorota z Čejnova
*11.2.1703 Matěj
Karel Záhora z Čejnova a Kateřina
*24.11.1747
Václav Křížek mlynář z mlýna Čejnov, syn Jakuba Křížka mlynáře ze Soběslavi a Veronika roz. Charvátová dcera mlynáře z Veselí (* +30.3), svobodní
*3.2.1752 Matěj
*25.2.1753 Marie Anna
*29.7.1754 František(první zmínka o mlýnu)
*14.3.1759 Josef
*25.2.1760 Josef (kmotr Jan Anděl)
*23.6.1762 Jan(otec poprvé uveden jako mlynář, svědek Jan Anděl mlynář)
*14.5.1764 Jan
*15.6.1766 Antonín
*22.9.1770 Václav
a Kateřina roz. Jirkovská
*26.2.1774 Josefa(poprvé uvedeno čp.15)
*26.2.1774 Rosalie(kmotrou Magdalena manželka Šimona Müllera mlynáře dráchovskýho)
Martin Šiškovský (*1752; +1.4.1806) mlynář čejnovský, syn Václava Šiškovského bývalého mlynáře v Blatné a Marie Anna roz. Leštinová
*1.2.1778 Ignác oo29.9.1873 Františka Kluzáková
*17.3.1779 Marie Anna
*30.5.1781 Anna
*9.5.1783 Jan
*28.7.1785 Augustín
*16.7.1787 Ignác
*6.5.1789 Magdalena
*24.2.1791 Matěj +15.5.1812
*16.10.1792 Kateřina
*1.5.1794 Františka
*31.12.1795 Marie
*30.8.1798 Eleonora
Josef Vodrážka mistr mlynářský ze Soběslavi a Marie roz. Šiškovská(Žižkovská) dcera mlynáře
*8.2.1805 Eleonora
Jan Žižkovský (*9.5.1783; +24.4.1822 souchotiny) mlynář na Čejnově a Františka
*3.11.1814 Karolina
*15.4.1820 Josef
Vojtěch Steinocher (*1791; +3.8.1847) mlynář na Čejnově mlýně, syn Kašpara Steinochra mlynáře z Bečic a Terezie roz. Dekáry (*1802; +26.6.1854) ze Ševětína
*1826 Karel
*1830 Jan +11.2.1879
*13.9.1833 Vojtěch
*20.3.1835 Josefa oo19.11.1861 Josef Buzek
*14.3.1837 Josef +28.4.1859
*24.3.1839 František
Karel Steinocher (*1826; 1.9.1883) mlynář z Čejnova a Marie roz. Kleinová (*4.1.1837; +19.2.1897) dcera mlynáře z Vitějovic čp.44
*29.1.1859 Marie oo30.10.1900 Jan Šíbal mlynář v Hánově čp.4
*8.4.1860 Vojtěch
*8.7.1862 František +5.9.1927
*11.3.1864 Josef +10.3.1893
*10.6.1867 Anna
*16.4.1869 Karel
*20.12.1874 Eva +22.12.1874
*20.12.1874 Josefa +22.12.1874
Karel Steinocher (*16.4.1869; 26.1.1947) mlynář a Anna roz. Dvořáková (*17.5.1880; +14.11.1935)
*7.11.1901 Božena +5.4.1902
*1905 Jaroslav
Jaroslav Steinocher (*1905; +1971) poslední mlynář a Božena (*1908; +1976)

Sčítání lidu pro čp.15 obce Čeraz
Rok 1869
Karel Steinocher *1826 Bečice, mlynář/samostatný;
manželka Marie *1837;
dcera Marie *1859;
syn Vojtěch *1860;
syn František *1862;
syn Josef 1864;
dcera Anna *1867;
syn Karel *1869;
Jan Bican *1827, mlynářský pomocník;
Matiáš Miller *1816, mlynářský pomocník;
Ignácz Steinocher *1839 Čeraz, mlynářský pomocník;
Jan Steinocher *1830 Bečice, mlynářský pomocník;
a dalších 8 osob.
Majetek – 2 koně, 20 kusů hovězího dobytka, 6 prasat...
Rok 1880
Karel Steinocher *6.1.1826, živnost mlynářská/spoluvlastník;
manželka Marie *5.5.1837;
syn Vojtěch *8.4.1860, studující;
syn Karel *16.4.1869;
dcera Marie *29.1.1859;
dcera Anna *10.2.1867;
syn František *8.7.1862, lékárnictví/praktikant;
syn Josef *10.3.1864, živnost mlynářská/studující;
bratr Vojtěch Steinocher *12.3.1833, vdovec;
Antonie Steinocher *1831;
a dalších 6 osob.
Majetek – 2 koně, 15 kusů hovězího dobytka, 2 prasata...
Rok 1890 – sčítací archy se nedochovaly
Rok 1900
Karel Steinocher *24.4.1869, mlynářství/majitel, polní hospodářství a pila/majitel, trvale přítomen od r.1869;
manželka Anna roz. Dvořáková *17.10.1880, trvale přítomna od r.1897;
syn Karel *16.10.1898;
Jan Janoušek *15.12.1842, mlynářství/stárek;
Josef Vrzák *8.3.1865, mlynářství/pomocník;
a další 4 osoby.
Majetek – 2 koně, 20 kusů hovězího dobytka, 8 prasat...
Rok 1910 – vlastník domu: Karel Steinocher
Karel Steinocher *14.4.1869, mlynářství/majitel, polní hospodářství/majitel pozemků;
manželka Anna *17.5.1880;
syn Karel *6.10.1898;
syn Jaroslav *15.11.1905;
Josef Vrzák *8.3.1865, mlynářství/pomocník;
a další 4 osoby.
Majetek – 2 koně, 16 kusů hovězího dobytka, 21 prasat...
Rok 1921 – majitel domu: Karel Steinocher
Karel Steinocher *14.4.1869, zemedělství a mlynářství/samostatný rolník a mlynář;
manželka Anna *17.5.1880;
syn Karel *6.10.1898, mlynářství/mlynářský pomocník;
syn Jaroslav *19.11.1905, mlynářství/mlynářský učeň;
dcera Anna *20.9.1916;
syn Vladimír *4.5.1919;
Josef Václavovský*31.10.1899, mlynářství/mlynářský dělník;
Josef Polák *1.4.1899, mlynářství/mlynářský učeň;
a dalších 5 osob.

Skrýt

Mlýn je vyobrazen na:

I. vojenské mapování – josefské (1764–68)

II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)

III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)

Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

Architektura

Stav nemovitosti

částečně adaptován

Stav nemovitosti k datu

05 2012

Dochováno

Typologie podle urbanistického prostředí

venkovský

Charakter mlýna podle síly vodního toku

mlýn na malé řece (1000 – 7000 l/s)

Dispoziční typ mlýna

mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené

Stavební etapy

Dominantní stavební konstrukce

Podlažnost

Dispozice, slohové zařazení – popis

Historické stavební prvky – exteriér

plastická omítková výzdoba fasád a štítů
okno
epigrafické památky (nápisy, datování aj.)
vyskladňovací otvor

Historické stavební prvky – interiér

krov

Technologické vybavení

Stav mlýnské technologie

existující umělecké složení

Stav mlýnské technologie – popis

Technologické vybavení

Žádná položka není vyplněna

Stopy po neexistující mlýnské technologii

Doplňkové a další provozy

Zaniklý

pila

Doplňkové a další provozy – popis

1840 mlýn s pilou
1930 mlýn a pila

Cesta vody ke mlýnu

náhon
lednice

Popis cesty vody ke mlýnu

Vodní motory

Typturbína Francisova

StavDochovaný

Popis1930: 1 turbína Francis, hltnost 1,1 m3/s, spád 2,3 m, celk. výkon 20 HP

Typturbína Francisova

StavDochovaný

Popis1930: 1 turbína Francis, hltnost 1,1 m3/s, spád 2,3 m, celk. výkon 20 HP

Typvodní kolo na spodní vodu

StavZaniklý

Popis1930: 1 kolo na spodní vodu, hltnost 0,5 m3/s, spád 2 m, celk. výkon 20 HP

Pomocné motory a generátory

Žádná položka není vyplněna

Historické technologické prvky

transmise, řemenice, převody

kamenné složení (šrotovací, mlecí)

válcová stolice

Válcová stolice s 1 párem hladkých válců v dřevěné skříni

loupačka

průchodová

vysévač hranolový

čistírenský vysévač | Počet:

moučný vysévač | Počet:

předvysévač | Počet:

reforma

pytlovací lávka

Prameny