První doložitelná zmínka pochází z roku 1537 z gruntovní knihy, kde se uvádí, že Jíra Mlynář prodal svůj statek a mlýn Martinu Liškovi z Čermné. O mlýně samotném se nedozvíme nic, ani to, jak staré stavení bylo. V roce 1543 vyměnil Martin Mlynář svůj mlýn s Vaňkem Mlynářem z Hylvát, který se pak v Čermné usadil až do konce 80. let 16. století. Podle urbáře z roku 1568 měla usedlost výměru kolem 1, 5 ha orného role a asi tak velkou rozlohu mělo i pole ležící ladem. Z dědičného pronájmu pole a mlýna se platilo ročně ve dvou splátkách 10, 5 kopy grošů. V této částce byl také zahrnut poplatek za nekonání roboty. Dále byly určeny naturální dávky, spočívající v odvádění obilí, vajec a slepic. Podle hodnoty mlýna,stanovené na 500 kop grošů se jednalo o mlýn střední velikosti, což dokazuje i to, že ho tehdejší majitel panství, Hrzán z Harasova, neprovozoval ve své režii. Po smrti Vaňka projevil o mlýn zájem Václav Khelar, kterému čermenští konšelé grunt i s mlýnem také prodali za 500 kop grošů. Václav Khelar v mlýně hospodařil v letech 1591 – 1621. Protože Khelar neměl potomky, rozhodl se svůj mlýn prodat a to svému strýci Janu Khelarovi. V tu dobu bylo v mlýně zapovězeno mlít obilí, proto byla cena majetku snížena na 450 kop grošů. Za třicetileté války byla i Čermná vypleněna švédskými vojáky, týkalo se to i mlýna, který byl vypleněn a vypálen. Janu Khelerovi tak zůstal grunt (pozdější čp. 106) a mlýn v troskách byl prodán novému majiteli, Jiříku Mlynářovi. Prodej se uskutečnil v roce 1636 za 200 kop grošů. Protože mlýn v podstatě neexistoval, byl nový majitel oproštěn od potažní roboty a ostatní dávky mu byly sníženy na úroveň odpovídající středně velké usedlosti. Kolem roku 1716 se o obnovu mlýna začal zajímat František Cejnar, syn Jana Cejnara, mlynáře ze mlýna pod rybníkem v Čermné, pozdějšího čp. 78. V době výlovu rybníka, v době sucha, při opravách a poruchách mlýnského zařízení, museli lidé docházet do cizích mlýnů, a to vyvolávalo potřebu zřízení druhého mlýna v Čermné tak, jako tomu bylo v minulosti. Žádost zaslaná majiteli panství Antonínu Florianovi knížeti z Lichtenštejna o stavbu nového mlýna byla zamítnuta, z důvodu malého výnosu a užitku, jakož i z důvodu možných budoucích sporů mezi oběma mlýny. Ve druhé žádosti čermenští představitelé knížeti zaručovali, že mlynář Cejnar na sebe vezme veškeré náklady spojené se stavbou, navíc mlýn bude mít jen jedno mlýnské složení, tzn. že nebude konkurovat hornímu o třech složeních. Žádost je datována k 26. srpnu 1718. Téhož roku František Cejnar zakoupil chalupu (pozdější čp. 88), stojící blízko staveniště pro nový mlýn. 24. září 1718 byla stavba mlýna povolena. O dva roky později dal vrchnostenský úřad povolení k provozu nového mlýna. František Cejnar se mlynářské profesi věnoval přes 20 let. Po jeho smrti koupila vdova Kateřina sousední malou usedlost (pozdější čp. 91). Mlýn byl prodán v roce 1747 synu Václavovi za 450 kop grošů a nově koupená usedlost synu Antonínovi. Václav Cejnar krom toho vlastnil po otci malou chalupu (čp. 88), v roce 1761 koupil navíc od Antona Šmída sousední grunt a obě nemovitosti byly v roce 1771 označeny čp. 98. s tímto vlastnictvím souvisela povinnost ruční roboty v délce trvání 13 dní ročně. Po dalších šesti letech (1777) František Cejnar mlýn svému synovi Josefovi chalupa (čp. 88) byla v roce 1786 prodána Jakubu Kašparovi a v roce 1799 koupena zpět pro syna Václava mladšího. Josef Cejnar byl posledním nevolnickým mlynářem tohoto mlýna. Svobodu získal v roce 1781 pro sebe i své potomky. Dále byl v roce 1795 k mlýnu přikoupen kus pole. O úpravách na mlýně nemáme žádné zprávy. Kilián Cejnar, syn Josefa, měl mlýn v nájmu do roku 1820. V roce 1829 získal mlýn čp. 98 Jan Cejnar, bratranec Kiliána. Aby se vyvázal z vrchnostenského břemene, platil ročně 24 krejcarů a po 10 krejcarech příspěvek na rekruty. Ze své zánovní chalupy platil domovní daň ve výši 40 krejcarů, za komín pak 13 krejcarů. Mlynář Jan musel pro špatný stav mlýnského složení postavit nové, protože tak ale učinil bez stavebního povolení, byl pokutován 12 zlatými, které mu byly později prominuty. Jan Cejnar byl posledním mlynářem z rodu Cejnarů v tomto mlýně. Měl sice syna Eduarda, ale protože ten nebyl schopen se náročnému řemeslu věnovat, byl mlýn v roce 1888 prodán rodině Apple. Josef Appl (* 1849 v Čermné) se vyučil mlynářem a sekerníkem v Žichlínku. V roce 1877 si pronajal mlýn u rybníka čp. 78 od Petra Pirkla, kde pracoval po deset let. Mlýn čp. 98 koupil od Jana Cejnara ve špatném stavu, vodní kolo bylo shnilé. Oprava zahrnovala zbudování rybníčku pro získání větší pohonné síly, rozšíření strouhy a stavbu nového kola. Navíc bylo postaveno ještě jedno kolo, které pohánělo pilu na řezání šindelů. Po Josefu Applovi se mlýna ujal v roce 1906 syn Emil Appl, který v rámci modernizace výroby zbořil starý mlýn a vystavěl nový zděný s válcovou stolicí a pilou s katrem na řezání kulatiny. Pohon byl posílen parním strojem. V letech 1909 – 1910 přibyla ještě textilní továrna na zpracování bavlny o 100 stavech. Mlýnská kola byla nahrazena čtyřmi turbínami. Mlýn a pila vyhořely v roce 1935. Ještě téhož roku se začalo s výstavbou nové pily, která byla dokončena následujícího roku, mlýn byl pak zprovozněn v roce 1940. V roce 1950 byla činnost mlýnu ukončena a v roce 1954 i s pilou, se zpětnou platností od počátku roku 1953, znárodněn. Rodina Appelů byla perzekuována. Mlýn byl přestavěn na výrobnu krmiv.
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
