Mlynářský chléb má devatero sil.
(francké přísloví)

Růtův, Nový mlýn

Růtův, Nový mlýn
74
Vápno
463 48
Liberec
Vápno
50° 37' 27.8'', 14° 54' 34.6''
Mlýn bez funkčního vodního motoru
K tomuto mlýnu vedou přístupové cesty z vesnice Vápno, od Pytlíkovského mlýna a ze Zourova. Dnešní vlastník provádí jeho celkovou rekonstrukci. Možná právě proto budova již nevypadá jako typický mlýn. Zezadu budovy je dobře vidět přepad a opodál je patrný náhon. Na pozemku stojí ruiny hospodářského stavení a staré stroje.
samota
Zábrdka
nepřístupný

Obecná historie:

Mlýn byl označen již na tzv. Josefském vojenském mapování ve 2. polovině 18. století, první zmínky o něm ale pochází až z 1. poloviny 19. století. Mlýn dříve patřil k Proseči (panství Svijany) a na katastrální mapě z roku 1843 je již malován jako zděná stavba. Dříve Proseč tvořilo pět budov a mlýn, ale na katastrální mapě z roku 1843 záhadně přibylo dalších sedm.

Na mlýně se vystřídalo mnoho majitelů. Kolem roku 1820 je uváděn jako majitel jistý J. Lode a roku 1827 Josef Riedl. Od roku 1895 na mlýně hospodařil Josef Růta a poté jeho potomci. Za druhé světové války byl mlýn na žádost mlynáře součástí Protektorátu, i když katastrálně patřil k Říši. Na mapách je uváděn výhradně jako Nový mlýn, místní mu však neřeknou jinak než Růtův. Mlýn byl do poloviny 90. let minulého století uváděn jako polorozpadlý, dnes je již opraven na rekreakční objekt.


Historie mlýna obsahuje událost z období:

Nejstarším písemným dokladem o existenci zdejšího mlýna je opis urbáře, který vznikl okolo roku 1400 na půdě kláštera. V jeho soupise povinností pro obec Vápno je uveden mlýn, který platil klášteru po 16 groších o sv. Jiří a o sv. Havlu. V době husitských válek byl klášter zrušen a neexistují ani další informace o mlýnu. (MH)

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti
  • Zánik mlynářské živnosti
  • Zánik budovy mlýna
Hospodářský typ mlýna
  • Vrchnostenský

Historie obnoveného mlýna (možná odtud původ názvu „Nový“) pod Kostřicí na Zábrdce se začala psát za Josefa hraběte Morzina v roce 1712. Toho roku připravila hraběcí kancelář návrh podmínek, jaké bude mít mlynář v novém Kostřickém obilním mlýně. V dokumentu jsou sepsány daně a dávky, které bude muset mlynář odvádět, a naproti tomu povinnosti vrchnosti vůči mlýnu. V roce 1713 měl mlynář odvést 15 strychů obilní daně, o rok později 14 strychů obilní daně a k tomu ještě 10 zlatých a jedno prase. Od roku 1715 měl dodávat každoročně 34 strychů, 10 zlatých a jedno prase. Vrchnost přidělila mlynáři mleče z Proseče a Kostřic. Jednalo se o 7 sedláků, 3 chalupníky a 13 domkařů. Mlynář dále obdržel kousek louky a pole u cesty na Kostřici. Ke stavbě mlýna mu vrchnost poskytla dřevo. Každoročně obdržel také buk a louče na svícení. U mlýna byla postavena také pila, které ale zůstala ve správě vrchnosti. (MH)

Mlynářem, pro kterého vrchnost tyto podmínky připravila, byl Mates Köhler. Od něho koupil 16. 2. 1714 nově vybudovaný mlýn jeho syn Christoph Köhler za 130 kop. Při koupi zaplati 10 kop a mlýn splácel do roku 1743. Ve smlouvě je poznamenáno, že Mates  přidal svému synovi i pilu a mlýnské potřeby. (MH)

V 60. a 70. letech 18. st. hospodařil na mlýně Adalbert Köhler (Kheller) s manželkou Doroteou. Mlýn byl tehdy v matrikách zapsán jako Kostřice čp. 21. (MH)

Koncem 80. let a v 90. letech 18. st. je uváděn mlynář Anton Hoke s manželkou Marií Annou Röslerin. Na mlýně se jim narodily 4 děti, synové Václav (1788), Johann (1791), Joseph (1792) a dcera Anna (1795). (MH)

V roce 1802 měl v hlavickém kostele svatbu mlynář z Podvápna Josef Ridl. Za manželku si bral Terezii Bergmannovou z Cetenova. Do roku 1823 se jim na mlýně narodilo 11 dětí. U křtů těchto dětí jsou často jako kmotři zapsáni mlynáři ze sousedních mlýnů Josef Müller a Florián Müller z Pytlíkovského mlýna a Franz Korselt ze mlýna v Zourově. Jako čtvrtý v řadě dětí se narodil syn Florián (1808), který pak po otci převzal mlynářské řemeslo. Florián Ridl (Riedel) se oženil s Johannou Rollovou z Dubé. Když se jim v roce 1831 narodilo první dítě, syn Josef Franz, je již Florián v matrice uváděn jako  mlynář v Novém Mlýně č. 1. Do roku 1838 se jim ještě narodily další 3 děti, Anna Elisabetha (1835) Ferdinand Franz (1836) a Florian (1838). V roce 1838 Johanna zemřela a Florian Riedel se znovu oženil. Jeho druhou ženou byla Anna, dcera mlynáře Josefa Reitera z Chocnějovic. V letech 1839 – 1865 se ji narodilo celkem 11 dětí. (MH)

Události
  • Vznik mlynářské živnosti

Do své smrti v roce 1865 hospodařil na mlýně Florián Riedel. Vdova Anna se znovu provdala za Franze Pelanta ze Soběslavic a mlýn pronajali, nejprve Josefu Saifertovi z Valdic a potom v 70. letech Ignáci Třešňákovi ze Světlé pod Ještědem. Ignác Třešňák se oženil s dcerou Floriána Riedela z druhého manželstv Emilií (narozená 1844). Na mlýně se jim narodila dcera Rosina (1873) a dvojčata Adolf a Ignaz (1875), která však zemřela.(MH)

Na přelomu 70. a 80. let hospodařil ve mlýně jako nájemce Josef Lode původem z Písečné s manželkou Marií Annou. (MH)

Koncem 19. století koupil mlýn Josef Růta, narozený v roce 1869 ve Všelibicích. Za manželku měl Antonii Srbskou z Dolánek. První dítě, dcera Anna, se narodila ještě v Dolánkách (1892) a nejstarší syn Josef (1894) ve Všelibicích. Všech dalších 7 dětí se v letech 1896 – 1909 narodilo v již Novém Mlýně čp. 1. Mezi nimi byl i syn Václav (1902), který později po otci převzal mlýn. (MH)

Na začátku 20. st. zničil mlýn požár a mlynář se rozhodl obnovit celé jeho zařízení. Pro pohon mlýnských strojů nepoužil už vodní kolo (na stabilním katastru měl mlýn 2 kola, za mlynáře Josefa Růty 3), ale v roce 1905 instaloval horizontální Francisovu turbínu od firmy Prokop a syn, jednu z prvních v okolí. (Sousední mlynáři sem chodili nové zařízení okukovat a sbírat zkušenosti, hned o rok později se objevila nová turbína ve mlýně v Zourově). (MH)

Začátkem 20. st. zničil mlýn požár, mlynář Josef Růta ho obnovil a při té příležitosti zmodernizoval. (MH)

Události
  • Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)

V roce 1930 převzal od otce mlýn Václav Růta, ačkoli to nebyl nejstarší syn. Václav utrpěl ve svých 17 letech ve mlýně těžký úraz. Při nahazování řemene na řemenici mu řemen těžce poranil levou ruku a druhý den mu ji museli v nemocnici amputovat. Josef Růta proto rozhodl, že mlýn připadne mladšímu synovi Václavovi, a pro staršího syna Josefa pronajal mlýn v Dolní Bukovině. (MH)

Po záboru pohraničí připadl mlýn i s pozemky od 1. 10. 1938 pod Sudety. Václav Růta se tomu však před úřady bránil a vymohl si, že od 9. 12. 1938 získali obyvatelé mlýna příslušnost k protektorátním úřadům a zůstali součástí okleštěné republiky. Václav Růta měl za manželku Zdeňku Bártovou z Vápna. Společně měli syna Zdeňka a dceru Ernu. (MH)

Události
  • Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)

Syn Václava Růty Zdeněk se po válce vyučil mlynářskému řemeslu, chodil do mlynářské školy v České Lípě. Rodinný mlýn však úřady zavřeli a mladý mlynář se neměl kde uplatnit. V 50 letech se přihlásil na inzerát v novinách a až do roku 1957 pracoval v pražských Pragomlýnech. (MH)

Po uzavření mlýna zde zemědělské družstvo ještě nějaký čas šrotovalo obilí ke krmným účelům. V 60. letech mlýn koupila Bižuterie, která v jeho okolí chtěla vybudovat rekreační středisko. Dělníci navozili do údolí malé chatky a vybudovali dva rybníky. Po roce 1968 obsadila nedaleký vojenský prostor ruská armáda, která v blízkosti podobné aktivity nestrpěla. Firma Bižuterie převedla mlýn a pozemky na stát. Dům začal pustnout. (MH)

Počátkem 90. let, kdy již žádná armáda prostor nehlídala, byl mlýn vyrabován a většina zařízení skončila ve šrotu. Dnes má budova nového majitele, který ji opravuje. (MH)

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Köhler
  • Hoke
  • Ridl
  • Saifert
  • Třešňák
  • Lode
  • Ruta

Historie mlýna také obsahuje:

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    zcela přestavěn – bez historické hodnoty
    05 2012
      venkovský
      mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)
      mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené
      • moderní 1920 – 1945
      zděná
      vícepodlažní
      Budovy mlýna jsou spojeny v jeden celek. Mlýn je rekonstruovaný na obytnou budovu s bílou omítkou. Nad hlavním vchodem je cedulka s nápisem Růtův mlýn. Přes cestu od mlýna je kamenná ruina zřejmě hospodářské budovy.

      Hlavní budova je zděná, 19 m dlouhá, 9 m široká a 11 m vysoká. V části 10 x 9 m byl mlýn, ve zbytku obytná část. V prvním patře mlýna byla umístěna sýpka o rozměrech 4 x 4 m. K objektu patřily samostatné hospodářské budovy – kůlna a chlév. (MH)\n

      Při obnově mlýna po požáru instaloval mlynář Josef Růta v roce 1905 na mlýně horizontální Francisovu turbínu o průměrném výkonu 8,14 HP.  (MH)

          • zcela bez technologie aj.
          Žádná položka není vyplněna
          Dle zápisu pro Mlynářské ústředí z roku 1941: Francisova turbína byla konstruována na množství vody 300 l za vteřinu, stupeň účinnosti byl 0,73, průměrný výkon při průměrném množství vody 204 l za vteřinu činil 8,14 HP. V čistírně byl tarár o šířce žejbra 45 cm, triér 2000 x 500 mm a periodická loupačka Omega, vše od firmy Prokopa synové. Pro mletí dvouválcová stolice s rýhovanými válci 500 x 350 mm firmy Hübner a Opitz z roku 1900, na pšenici a žito dvouválcová stolice J. Prokopa synové s hladkými válci 500 x 350 mm z roku 1938. Na šrotování se užívalo klasické složení francouzských kamenů Hübner a Opitz s průměrem 900 mm, pro vysévání třídící hranolový vysévač 1000 x 850 mm, hranolový vysévač Hübner a Opitz 2200 x 800 mm, rovinný vysévač 1500 x 1000 s 12 síty, pro třídění krupic reforma J. Prokopa synové. Dále dynamo o výkonu 1,5 kW pro osvětlení mlýna. V zápise z roku 1946 je uvedena ležatá válcová míchačka Prokop na 45 q mouky. Roku 1948 byl mlýn dovybaven o toto zařízení: dvouválcový stolice Andrae a Fellgner 500 x 300 mm, rovinný vysévač dloudílný Andrae a Fellgner 1500 x 450 mm na 2 x 8 sít, sací filtr, kámen na šrotování s příslušenstvím o průměru 1000 mm, dále byl nainstalován elektromotor o výkonu 7 HP jako doplňkový zdroj pohonu.
          • jez
          • náhon
          • odtokový kanál
          • turbínová kašna
          • lednice
          Náhon byl napájen z nedalekého rybníku.

          Ve vzdálenosti 360 m nad mlýnem byl na Zábrdce jez tvořený třemi stavidly o šířce jednotlivých částí zleva 1,16 m, 1,56 m a 1,41 m. Výška u všech stavidel byla 1,42 m. Mlýnský náhon začínal na levém břehu potoka. Na skalní stěně vedle něj byl umístěn vodní cejch – do skály vyrytá horizontální rýha se dvěma značkami ve tvaru písmene V. Rýha označovala nejvyšší hladinu, kterou mohla zadržená voda nad stavidly dosáhnout. (MH)
          Typturbína Francisova
          StavZaniklý
          Výrobce
          PopisV roce 1930 měl mlýn Francisovu turbínu, spád 4,1 m, výkon 8,14 HP.
          Typturbína Francisova
          StavZaniklý
          Výrobce
          PopisV roce 1930 měl mlýn Francisovu turbínu, spád 4,1 m, výkon 8,14 HP.
          Typelektrický motor
          StavNezjištěn
          Výrobce
          PopisV roce 1941 byl na mlýně jako pomocný zdroj pro pohon elektromotor o výkonu 7 HP.
          Typelektrický motor
          StavNezjištěn
          Výrobce
          PopisV roce 1941 byl na mlýně jako pomocný zdroj pro pohon elektromotor o výkonu 7 HP.
          Historické technologické prvky
          AutorMinisterstvo financí
          NázevSeznam a mapa vodních děl republiky Československé
          Rok vydání1932
          Místo vydáníPraha
          Další upřesněníLitoměřice, str. 26
          Odkaz
          Datum citace internetového zdroje
          AutorMinisterstvo financí
          NázevSeznam a mapa vodních děl republiky Československé
          Rok vydání1932
          Místo vydáníPraha
          Další upřesněníLitoměřice, str. 26
          Odkaz
          Datum citace internetového zdroje
          AutorZdeněk Jodas
          NázevVodní díla v povodí Mohelky a Zábrdky
          Rok vydání2015
          Místo vydáníLiberec
          Další upřesněnístr. 215-220
          Odkaz
          Datum citace internetového zdroje

          Žádná položka není vyplněna

          Základní obrázky

          Historické mapy

          Historické fotografie a pohlednice

          Současné fotografie - exteriér

          Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

          Současné fotografie - vodní dílo

          Ostatní

          Vytvořeno

          18.9.2013 12:12 uživatelem Přírodní škola

          Majitel nemovitosti

          Není vyplněn

          Spoluautoři

          Uživatel Poslední změna
          Rudolf (Rudolf Šimek) 19.11.2017 20:28
          cestovatelka 12.12.2016 17:09