Na kolo mlýnské
netřeba moře pouštěti.
(české přísloví)

Brdíčkův mlýn, Šlakhamr

Brdíčkův mlýn, Šlakhamr
222
Šlakhamry
591 01
Žďár nad Sázavou
Najdek na Moravě
49° 33' 58.7'', 15° 52' 42.9''
Mlýn s vodním kolem
Mlýn v majetku technického muzea, který byl po rozsáhlé rekonstrukci přeměněn na kovací hamr.
samota západně od obce
Sázava
18343/7-7028
veřejně přístupný

Historie mlýna obsahuje událost z období:

před 1420 hamr (jšk)

patrně založil hamerník Mikuláš Flexlin, rychtář z Německého Brodu

1453 opat žďárského kláštera Bebeš I. prodal opuštěnou ves Rabín (snes Česká Mez) se všemi polnostmi hamerníkovi Hanušovi ze Šlakhamru

1485 mistr Zikmund

mistr Hanušek

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
Hospodářský typ mlýna
  • Poddanský

1564 Zikl ze Šlakhamru

Petr a Adam Šlakhamerští

Jakub Just

 Z původního hamru, o kterém svědčí písemné údaje z roku 1638, kdy žďárské panství kupuje Maxmilián z Ditrichštejna (roku 1655 je pak uváděn Petr ze Šlakhamru, který pro nemožnost obživy ze své živnosti zběhl), posléze vznikl mlýn. V písemných pramenech je zmiňován v letech 1694 až 1742 jen grunt či tvrz s mlýnem. Majitelé mlýna využili a upravili vodní dílo pro pohon mlecího zařízení.

1694 zemřel Jiřík Šlakhamerský, jeho syn Melichar přebírá "grund aneb tvrz Šlakhamr řečený se všemi pozemky a s mlýnem"

 

V roce 1930 mlýn vlastní Jan Brdíčko.

tragicky zahynul při svážení úrody

 

Události
  • Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
Hospodářský typ mlýna
Námezdní

Činnost mlýna, jako takového skončila před druhou světovou válkou. Po dobu protektorátu mlýn pouze šrotoval a k pohonu zařízení sloužil stacionární spalovací motor Slavia.

 V padesátých létech polnosti a ostatní pozemky ve vlastnictví rodiny Brdíčků (kromě parcely mlýna a předzahrádky přešly do užívání místního JZD). Poslední mlynář a hospodář na statku tragicky zahynul při svážení úrody. Jako dědici usedlosti zůstali syn Jan Brdíčko, který byl invalida, zatím co jeho matka byla dlouhá léta těžce nemocná, takže oba dožili v sociálních ústavech. Technické muzeum v Brně zakoupilo roku 1976 od původních majitelů objekt, který původně zamýšlelo využít k vybudování expozice mlynářství v typickém  malém podhorském mlýně, v této době bylo již zařízení mlýna rozebráno a ve mlýnici se nacházela pouze mlýnská hranice tvořená mohutnými kamennými sloupy. V době prodeje byla již paní Brdíčková více jak půl roku v ústavu sociální péče, stejně jako její nemocný syn Jan. Před tím měli o mlýn zájem další osoby. Byl to jednak majitel rekreační chaty vzniklé přestavbou původního bělidla, které odedávna k hospodářství náleželo, pan Ing. Vítek, dále skupina Plavci. Finanční nabídka TMB byla pro původní majitele výhodnější, navíc tehdejší MNV v Hamrech nad Sázavou nabídku TMB podpořil, takže byla akceptována. TMB provedlo zaměření objektu a objednalo studii využití a projekt statického zajištění objektu. Po vyčištění značně zanedbaného objektu byly opraveny střechy hospodářského traktu a zhotoveno nové vodní kolo na svrchní vodu (podle dokumentace z roku 1931) sekerníky ze Skryjí na Tišnovsku. Později po přehodnocení situace a hodnoty částečně dochovaných technologických zařízení, spolu se skutečností, že mlýn vznikl využitím staršího hamru pracujícího po staletí v tradiční železářské oblasti, bylo rozhodnuto jinak. Po domluvě s OVM ve Žďáru bylo navrženo využití objektu pro restituování hamru a bylo bezprostředně přikročeno k získání hamerského zařízení. To bylo zakoupeno od J. Zíky, majitele bývalého hamru v Podhůří u Nepomuku a po několika letech převezeno na Šlakhamr. Tím se veškerá činnost TMB na delší dobu vyčerpala. Byly prováděny pouze nejnutnější údržbářské práce, spolu s důkladným vyčištěním objektu. O úpravu a údržbu objektu se velmi zasloužil správce objektu, místní občan pan Vladimír Rosecký, který svoji funkci vykonával do své smrti v roce 1986. Po té jej nahradil jeho syn Jiří Rosecký, který v létech 1992 až 1996 vybudoval prakticky na prodloužení náhonu malou vodní elektrárnu. Rekonstrukci a využití objektu nepříznivě ovlivnilo zdlouhavé soudní řízení, které po několikaletých průtazích (1993 – 1998) zamítlo nároky restituentky J. Trojanové (pravnučky poslední majitelky) na objekt jako neoprávněný.

 Počátkem osmdesátých let byly podniknuty výzkumné sondy menšího rozsahu na nádvoří mlýna, které sice narazily na zbytky kamenného zdiva kladeného na hlínu, ale neprokázaly přímo existenci hamru na tomto místě. Stejně tak vyklizení mlýnice a odstranění navážek z její podlahy neprokázalo, že hamr existoval v těchto místech – i když pro jeho existenci mluvily archivní doklady (Svoboda 1947). Pestrá směsice keramiky z 13. až 20. století dokazovala kontinuitu osídlení, množství strusky také svědčilo o existenci blízkého hamru a železářské pece – přímý důkaz však chyběl. Archivní materiály uváděly, že v druhé polovině 17. století se zde již nevyrábělo železo – objekt byl přestavěn na mlýn (Kreps 1970).

 Nové poznatky přinesl výkop pro uložení elektrického kabele, který byl realizována na jaře roku 1986. Drážka o hloubce cca 120 cm protnula terén od západní obvodní zdi areálu v blízkosti tzv. pazderny, dnes přestavěné na rekreační chalupu.O tomto objektu mluví F. Svoboda jako o „tvrzce“ či „na tvrzce“, která měla být součástí mlýna. Název tvrz se užíval pro obytná stavení hamrů v okolí (např. Pořežín Najdek, Žďár). Podobného typu jsou objekty při bývalých hamrech v Sázavě (horní hamr) a také vlastní mlýn ve Šlakhamrech. Při tak zvané tvrzce byly prý nalezeny základy nějaké stavby a vrstvy popela, s pražským grošem Karla IV. (Svoboda 1937). Výkop sledoval nejprve pravý břeh kanálu vycházejícího z mlýna, obcházel pazdernu a loukou se přímočaře napojil na komunikaci, kterou sleduje obloukem přes kopec a pole tak, aby přes můstek překročil železniční trať v úseku Hamry - Sázava a připojil se na energetickou síť ve Šlakhamrech (místní část Hamrů nad Sázavou). Již necelých 10 metrů od obvodní zdi areálu mlýna protnul výkop asi 8m širokou a skoro 50 cm mocnou vrstvu uhlíků a mouru, která byla vystřídána asi 5m širokou vrstvou železářských strusek dosahující mocnosti více jak 1m. V prodloužení ohybu náhonu byla vrstva valounů a jílu s pískem vyplňující bývalý náhon hamru směřující kolmo podél východní stěny pazderny k okraji svahu. Dále byla prokopána asi 10m široká vrstva strusek vyplňující celý průřez výkopu. V ní byl nalezen stříbrný penízek datovaný k roku 1650 (trojník, Slezsko – Těšín). Dále byl při dně výkopu v louce nalezen deformovaný železný nástroj (snad krojidlo). Množství strusek, poloha zasypaného náhonu kolmo směřujícího k řece a jeho další korespondence s dnešním náhonem, jakož i klenutý sklípek pod strání, kde byl při hranici lesa zřetelný původní průběh náhonu, přesvědčivě dokazuje, že právě zde stával jeden z původních hamrů vzniklých na panství cisterciáckého kláštera nejpozději již v 14. století. Hamr byl v činnosti po několik století, o čemž svědčí pávě ono množství železářských strusek. Lze se domnívat, že jde právě o onen v  pramenech uváděný Šlakhamr, někdy jako Šlaghamr, či Šnakhamr.

Použité části hamerského zařízení byly před dvaceti lety odkoupeny od pana Josefa Zíky z jeho zrušeného hamru v Podhůří u Nepomuku. Byly převezeny kovové součásti hamerského zařízení - kladivo, kovadlina, nářadí, nákružek s palci, ložiskové pánvice, různá kování a polotovary. Dále byla přivezena dvojice žulových ložiskových sloupů, v jejichž horní třetině je upevněno ložisko topora kladiva. Sloupy dosahují úctyhodných rozměrů (250x55x55 cm), a tím i značné hmotnosti (přes 2 tuny). Bohužel, jeden ze sloupů byl později přeražen a musel být zhotoven náhradní. K instalaci hamerského zařízení mělo dojít v roce 2001 v souvislosti s dostavbami v hamerně, kde bylo třeba vystavět výheň a usadit dvojici měchů, které vyrobil podle původní dokumentace opět pan Josef Kudrna, který nakonec uvedl hamerské zařízení do chodu.

  Expozice odkazují na bohatou železářskou tradici žďárského regionu. Připomínají historii hamru, jehož existenci dokládají prameny z počátku 15. století. Návštěvníkům je během prohlídky předvedena ukázka chodu bucharu a dalších zařízení poháněných dvěma vodními koly. Dozvědí se jakým způsobem středověcí železáři získávali základní suroviny, tedy dřevo, dřevěné uhlí a železo, a jaký byl sortiment produktů hamrů. Část expozic je věnována posledním obyvatelům objektu – mlynářské rodině Brdíčků.

 

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

Brdíčko

Historie mlýna také obsahuje:

Mikuláš Flexlin,

1453 i Hanuš ze Šlakhamru

1485 mistr Zikmund

mistr Hanušek

1564 Zikl ze Šlakhamru

Petr a Adam Šlakhamerští

Jakub Just

-1694 Jiřík Šlakhamerský

1694- Melichar Šlakhamerský

1930 - Jan Brdíčko

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    dochován bez větších přestaveb
    05 2012
      venkovský
      mlýn na velkých vodních tocích (7000 l/s a více)
      mlýnice je součástí dispozice domu
      • klasicismus do roku 1850
      zděná
      přízemní
      Areál Brdičkova mlýna leží na pravém břehu řeky Sázavy pod severní údolní strání. U její paty je veden mlýnský náhon, který je v areálu mlýna krytý a pokračuje do řeky. Severní stranu areálu tvoří zděná obytná budova s mlýnicí, ke které přiléhá krytá lednice. Na protilehlé jižní straně stojí zděná hospodářská budova. Celý areál je uzavřen na západě krytou kolnou a cihelnou zdí na straně východní. Samostatně stojí budova bývalého bělidla a sklep. Hospodářská budova obdélného půdorysu obsahuje bývalé chlévy a stáje. Je zděna z lomového kamene s pozdější cihelnou nadezdívkou. Krov je vaznicové soustavy se stojatou stolicí, ob vazbu ztužen šikmými vzpěrami. Štíty jsou bedněné, střecha sedlová, krytá eternitem. Ani tato budova robustní pilířové konstrukce není zřejmě starší než objekt mlýna. Je patrně ze všech objektů nejmladší, pouze s částečným využitím stavebního materiálu ze starších objektů. Střešní krytina je heraklit ze třicátých let. Otevřená kolna je dřevěné sloupkové konstrukce s obvodovou zdí z lomového kamene. Krov s vrcholovou vaznicí podpíranou středními sloupky se šikmými vzpěrami je nižší než u hospodářské budovy, na kterou navazuje.
      V dochovaných objektech nelze prokázat stavební části starší než z 19.století s výjimkou několika fragmentů: části profilovaného ostění, uloženého původně pod podlahou mlýnice a obdobného fragmentu (zřejmě z renesančního okna), zabudovaného jako parapetní část jednoho ze sklepních okének v budově mlýna. Další části starších ostění jsou porůznu užity ve zdivu, avšak otočeny tak, že nelze posoudit jejich profilaci. Na starší původ částí budovy mlýna ukazují některé nepravidelnosti ve zdivu mlýnice, které jsou nejlépe vysvětlitelné jako důsledek ponechání a zapojení úseků staršího zdiva, které se v interiéru projevuje odlišnou tloušťkou (Škabrada 1991). Tuto domněnku potvrzuje zobrazení areálu mlýna na indikační skizze z roku 1834, na níž obytná část objektu není zakreslena.
      Obytná budova s mlýnicí obdélného půdorysu je zděna částečně z cihel, částečně z lomového kamene. Obytná část ve zvýšeném přízemí, pod kterým se nachází valeně klenutý sklep, obsahuje dvě původní místnosti, dnes oddělené příčkou, s neckovými klenbami a pětibokými lunetami. Podlahy jsou prkenné. Budova mlýna je dílem poměrně náročné klasicistní přestavby nejspíše někdy před polovinou 19.století. Tomuto vročení nasvědčují použité konstrukce i tvarosloví (klenby světnice i světničky, tzn. vstupního portálu ještě se zachovalými dveřmi, parapetní římsy oken, tvarosloví štítového průčelí). Zajímavým a příznačným detailem jsou bohatě profilované konce stropních trámů resp. kráčat, podpírající okraj střechy, která přečnívá nesymetricky nad zápraží. Uplatnění tohoto motivu svědčí o tom, že tradice dřevěné architektury byla při stavbě dosud živá - právě řešení takovéhoto střetu užití dřevěného zápraží se zděným štítem vedlo k neohrabané konzolové konstrukci. Dispoziční situace budovy mlýna se nevymyká běžnému schématu, které je v zásadě dvojdílné (mlýnice a obytná část) se vstupem do mlýnice, která zároveň plnila funkci síně. Obytná část je na poměrně malé ploše dosti bohatě členěna půdorysně, užitými typy stropů resp. kleneb. Zajímavé, ale pro oblasti s výskytem kvalitního stavebního kamene příznačné, je kamenné provedení stavebních článků mlýnské hranice, pilířků i překladů. I ony patrně patří ke zmiňované přestavbě v 19.století. Z bývalé kuchyně byla přístupná šalanda (pro havarijní stav odstraněna). V mlýnici otevřené do krovu - v současné době bez zařízení - zůstala pouze hranice ze žulových kvádrů. Krov je vaznicové soustavy se stojatou stolicí, střecha sedlová s polovalbou, krytá plechem. Původně se mlýnice otevírala do lednice dvojicí otvorů pro hřídele vodních kol, z nichž byl jeden později zazděn. Pouze jeden byl využíván pro vodní kolo na svrchní vodu, konstruované na dlab, patrně ještě z minulého století /od třicátých let mimo provoz, které bylo v sedmdesátých létech pro celkovou zchátralost nahrazeno novým vodním kolem na svrchní vodu obkročné konstrukce. Z mlýnice vychází směrem pod náhon k lednici do prostoru za vodní kolo kamenem vyzděná chodba. Plechem pobitá šindelová střecha je starší roku 1903, ze kdy je datována poznámka na její půdní části.
      • plastická omítková výzdoba fasád a štítů
      • umělecké prvky (sochy, malby, reliéfy)
      • omítané stropy s plastickou výzdobou
      • klenba
      • topeniště, kamna, pec
      • dveře
      • historický mobiliář
      • existující torzo uměleckého složení
      Z původního uměleckého složení s válcovámi stolicemi se dochoval paleční převod s předlohou (3 převodové stupňe do rychla) využit následně pro pohon brusného zařízení hamru po rozsáhlé rekonstrukci.
      Žádná položka není vyplněna
      Provozně k areálu patřilo bělidlo – zděná budova západně od areálu mlýna s protilehlým valeně klenutým sklepem.Ten je podle všeho jedním z reliktů některého z objektů zaniklého hamru. Tato stavba je v současnosti využívána jako rekreační objekt.
      • jez
      • stavidlo
      • náhon
      • vantroky
      • odtokový kanál
      • lednice
      Náhon je vytesán zčásti ve skále. V areálu mlýna je překryt mohutnými plochými kameny. Součástí vodního díla je kamenný jez a bývalý jez, jehož těleso tvoří základ dnešních kamenných mostků - dva propustky kryté plochými kameny. Náhon byl prohlouben a jeho stěny zpevněny kamennou plentou v rozmezí let 1986-1992. V současné době je náhon využíván jako energetický zdroj malého vodního díla, které vzniklo počátkem devadesátých let.
      Krytá lednice je vyzděna z lomového kamene a částečně tvořena mohutnými žulovými kvádry. Pultová střecha provizorního charakteru byla na podzim roku 1998 snesena. Pro další úpravy lednice, instalaci dvou vodních kol na vrchní vodu pro pohon hamerského kladiva a měchů výhně byl odstraněn mohutný fundament vyzděný na konci minulého století, který zmenšoval půdorys lednice. Mohutná hmota fundamentu mohla být jednou z příčin poruchy stability jihozápadního nároží mlýnice.
      Typvodní kolo na vrchní vodu
      StavDochovaný
      VýrobceJosef Kudrna, Kunžak
      PopisV roce 1930 mlýn pohání kolo na svrchní vodu s průtokem 0.068 m3/s, spádem 3.5 m o výkonu 2 HP.
      Obě současná vodní kola byla zhotovena panem Josefem Kudrnou, sekerníkem z Dolního Radíkova u Českého Rudolce. Hřídele vodních kol, tzv. vály, byly tesány z dubových kmenů získaných před léty z lužního lesa u Břeclavi pod přístřeškem dvora přímo na místě samém. Po okování byly složitě pomocí mechanismů nasoukány do otvorů proražených v návodní stěně hamerny a uloženy do ložisek, jak v hamerně, tak v lednici. Na hřídel pro pohon hamerského kladiva byl potom navlečen litý nákružek opatřený palci, které budou stlačovat dvojzvratnou páku topora hamerského kladiva, tzv. kobyly, a také oba věnce vodních kol. Věnce kol opatřené korečkovými lopatkami jsou spojeny s vály šesti rameny na dlab. Ramena v tomto případě procházejí ve vzájemném částečném přesazení hřídelem vodního kola.
      Typvodní kolo na vrchní vodu
      StavDochovaný
      VýrobceJosef Kudrna, Kunžak
      PopisV roce 1930 mlýn pohání kolo na svrchní vodu s průtokem 0.068 m3/s, spádem 3.5 m o výkonu 2 HP.
      Obě současná vodní kola byla zhotovena panem Josefem Kudrnou, sekerníkem z Dolního Radíkova u Českého Rudolce. Hřídele vodních kol, tzv. vály, byly tesány z dubových kmenů získaných před léty z lužního lesa u Břeclavi pod přístřeškem dvora přímo na místě samém. Po okování byly složitě pomocí mechanismů nasoukány do otvorů proražených v návodní stěně hamerny a uloženy do ložisek, jak v hamerně, tak v lednici. Na hřídel pro pohon hamerského kladiva byl potom navlečen litý nákružek opatřený palci, které budou stlačovat dvojzvratnou páku topora hamerského kladiva, tzv. kobyly, a také oba věnce vodních kol. Věnce kol opatřené korečkovými lopatkami jsou spojeny s vály šesti rameny na dlab. Ramena v tomto případě procházejí ve vzájemném částečném přesazení hřídelem vodního kola.
      StavZaniklý
      Popisstacionární spalovací motor Slavia
      StavZaniklý
      Popisstacionární spalovací motor Slavia
      Historické technologické prvky
      vícenásobná
      • pískovcový kámen | Počet:
      • AutorHamry nad Sázavou
        Názevoficiální stránky obce
        Rok vydání2013
        Místo vydáníinternet
        Další upřesněníwebové stránky obce
        Odkazwww.hamryns.cz
        Datum citace internetového zdroje27.12. 2013
        AutorHamry nad Sázavou
        Názevoficiální stránky obce
        Rok vydání2013
        Místo vydáníinternet
        Další upřesněníwebové stránky obce
        Odkazwww.hamryns.cz
        Datum citace internetového zdroje27.12. 2013
        AutorMinisterstvo financí
        NázevSeznam a mapa vodních děl republiky československé
        Rok vydání1933
        Místo vydáníPraha
        Další upřesněnísešit 14 (Jihlava), s. 23
        Odkaz
        Datum citace internetového zdroje
        Autorneznámý
        NázevMlýny při řece Sázavě - horní tok
        Rok vydání2008
        Místo vydáníČerčany
        Další upřesněníČerčanský zpravodaj roč. XVII., č. 7-8, s. 23-24
        Odkazhttp://www.cercany.cz/assets/File.ashx?id_org=1966&id_dokumenty=46814
        Datum citace internetového zdroje06 2018
        AutorFrantišek Pleva
        NázevSázava milovaná
        Rok vydání2005
        Místo vydáníPelhřimov
        Další upřesněnís. 40-42
        Odkaz
        Datum citace internetového zdroje

        Žádná položka není vyplněna

        Základní obrázky

        Historické mapy

        Obrazy

        Historické fotografie a pohlednice

        Současné fotografie - exteriér

        Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

        Současné fotografie - interiér

        Současné fotografie - interiér - detaily stavebních prvků

        Současné fotografie - vodní dílo

        Současné fotografie - technologické vybavení

        Ostatní

        Vytvořeno

        27.12.2013 21:16 uživatelem REAPERXCX

        Majitel nemovitosti

        Není vyplněn

        Spoluautoři

        Uživatel Poslední změna
        Rudolf (Rudolf Šimek) 29.9.2017 21:51
        David Veverka (David Veverka) 28.12.2013 21:42
        Helena Špůrová 15.7.2015 12:47
        Radim Urbánek 5.7.2015 15:42
        doxa (Jan Škoda) 22.5.2019 10:10