Lancknechti nenechají nic ležet,
jen mlýnské kameny a žhavé železo.
(německé přísloví)

Dolejší mlýn; Šeborovský; Slabův, Štěpánkův mlýn

Dolejší mlýn; Šeborovský; Slabův, Štěpánkův mlýn
83
59
Sedlecká
Jistebnice
391 33
Tábor
Jistebnice
49° 29' 13.3'', 14° 31' 39.6''
Mlýn bez funkčního vodního motoru
Několik desítek metrů od náměstí v Jistebnici, stojí zbytek mlýna s pestře vymalovaným štítem. Štěpánkův mlýn má více než 400 letou tradici. Jako Dolejší mlýn v Jistebnici byl založen před rokem R. 1576 a stal se druhým obecním mlýnem. Postupně jej obec pronajímala více mlynářům, ale problémy s pronájmy ji donutily mlýn prodat. Mlýn byl prodán Matěji Slabovi dne 11.1.1669, kupní cena činila 700 kop míšeňských. V majetku mlynářského rodu Slabů byl až do r.1927, kdy byl za 100.000 Kč prodán manželům Štěpánkovým.
Uprostřed města
Smutná
přístupný po domluvě

Obecná historie:

JUDr. Rudolf Slaba: Staré mlýny jistebnické (částečný výpis)
Mlýn Slabův čp.83, patřící nyní manželům Vilému a Marii Bergrovým. O založení tohoto mlýna obcí Jistebnickou dovídáme se z listu Ladislava st. z Lobkovic, daného r. 1576 po neděli Jubilate: „A toto také jim obyvatelům Jistebnickým z své obzvláštní milosti přidávám, jakož jsou dotčení měšťané Jistebničtí pod prvým svým rybníkem obecním, druhý a mlejn pod ním sobě k obci ustavěli, že jim to místo a ten rybník i s mlejnem, se všemi jeho břehy, pokudž v něm voda státi má, stoky, tímto listem osvobozuji, dávám, tvrdím a propouštím sobě na tom rybníku ani mlejnu dědičům a budoucím svým žádné zvláštnosti nepozůstavujíce, tak aby často psaní obyv. městečka Jistebnice dědicové budoucí i jejich potomci žádné moci neměli, téhož rybníka s mlejnem, buď mně, neb dědicům a budoucím mým aneb komužkoli jinému za hotové peníze neb směnou neb jakýmkoli jiným vymyšleným způsobem aneb obyčejem od městečka a obce odcizovati, než aby týž rybník i s mlejnem se vším jich jak nahoře dotčeno příslušenstvím při měšťanech a obci Jistebnice, dědičně k jejich vlastnímu držení a užívání zůstal nyní i na časy budoucí a věčné a to bez mé, dědicův a budoucích mých i potomních pánův a držitelů téhož městečka a jiných všech lidí moci a překážky všelijaké“.
R. 1576 stál mlýn obecní již po více roků, neboť již před r. 1562 byl jeho nájemcem mlynář Václav Sosna, rodák ze Sosnova, nyní Jechova mlýna v Jistebnici. Tento Václav Sosna měl pohledávku nějakou z kupní ceny na gruntu Vojňovském v Jistebnici, který koupil r. 1551 od zetě Jana Hromady a prodal jej opětně r. 1553 Gedeonu, jinak Joštovi. Když pak r. 1562 složil Jošt 3 kopy vejrunku, přijali je Jan Hubáček 1 kopu, Jíra Bečvář 1 kopu a Havel Sládek 1 kopu, „kdež za neboštíka Václava Sosnova dali nájmu z obecního mlejna“.
I tento mlýn obec pronajímala nájemním mlynářům. R. 1587 byl nájemcem Jan Voneš. Tento koupil si r. 1587 grunt od kožišníka Jana Straňáka v Jistebnici za 20 kop míšeňských. Byl tu ještě r. 1591, kdy jest podepsán jako svědek při kupní smlouvě o louku za Netušilem mezi Vítkem Jehnětem a pekařem Martinem Křísadlou.
R. 1595 jmenuje se mlynářem obecním Jan Stárek. V registrech purkmistrovských nalézáme zaznamenány časté výdaje tohoto mlýna se týkající jakož i příjmy z pachtu plynoucí. Tak purkmistr Jakub Smolík přijal r. 1595 v pátek před sv. Fabiánem a Šebestiánem od mlynáře obecního Jana st. Stárka, což dodal na první kvartál 2 kopy míšeňské a vydal zase mlynáři 18 grošů, 4 denáry, což týž vydal na opravu mlýna. Téhož roku zaplatil purkmistr Jan Mikánek Janovi z Růžené za tisíc šindelů k mlejnu obecnímu 1 kopu, 2 groše. R. 1612 dal Tomáš krejčí, purkmistr „židovi od skel dělání do obecního mlýna 12 grošů, 6 denárů a bečváři za nový věrtel a měřičku do mlejna obecního 6 grošů“. R. 1613 měl mlýn spachtován jakýsi Adam, r. 1614 a 1615 mlynář Bartoloměj. Téhož roku nastoupil pak Matěj Karda. Při pronajímání mlýnů obecních pili konšelé litkup, tak zaplatil purkmistr Jan Mikánek r. 1615 za pivo 30 grošů, což neopomněl dáti do účtů obecních.
Po r. 1630 byl zde pachtýřem již Václav Šebor a to až do své smrti r. 1640, po něm tento mlýn nazýván byl ještě po dlouhá léta mlýnem Šeborovským. R. 1656 byla na dolejším mlýně obecním mlynářka Zuzana, k vůli které měli jistebničtí konšelé nedorozumění s vrchností, neboť na ni žalovali pekaři, že se jim plete do živnosti, a pečivo na prodej peče. Potíže, které mívala obec s pronajímáním obecních mlýnů, byly tak značné, že se konečně rozhodla mlýn Šeborovský prodati. Kupec naskytl se v osobě mlynáře Matěje Slaby, který byl v r. 1657 nájemcem mlýna Valchy a bezpochyby před koupí mlýna Šeborovského také pachtýřem v tomto mlýně.
Rodina Slabova měla od nepaměti v držení mlýn čp. 9 v Hodkově, dodnes po ní „Slabov“ zvaný.V XVI. stol. byl tu mlynářem Jiřík Slaba s manželkou Mandolenou. Když týž r. 1606 zemřel, ujal se po něm mlýna syn jeho Jakub, proti tomu že vyživí matku u sebe do smrti, ostatním sourozencům Janovi, Václavovi, Dorotě, Anně, Alžbětě, Lidmile a Voršile podíly vyplatí. Když Jakub Slaba r. 1629 zemřel, hospodařila vdova po něm Dorota ještě po 10 let s dítkami Markem, Matějem, Václavem, Martinem, Lidmilou, Alžbětou a Annou. Teprve 13. února 1639 převzal mlýn nejstarší syn Marek, zavázav se svýn sourozencům stanovené podíly řádně vyplatiti. Bratr Matěj obdržeti měl 11 kop míšeňských. S tímto podílem a vyučen jsa řemeslu mlynářskému, pachtoval různé námezdní mlýny v Jistebnici. Za manželku měl Juditu, dceru Bartoloměje Sosny, zvaného Bočana z Jechova mlýna. Prvním dítkem z tohoto manželství byl synáček Václav, narozený 9.2.1650, kterého pokřtil tehdejší farář jistebnický P. Šimon Ludvík Kalovický u přítomnosti kmotrů Jana Lovčího, Joachima Samuelovic a pak kmotry Kateřiny kovářky v chrámu sv. Michaela, archanděla. R. 1654 Matěj Slaba ovdověl. Téhož roku zemřel také tchán Bartoloměj Sosna a z jeho pozůstalosti, totiž mlýna Sosnovského vyměřen dědický podíl připadající na Juditu Matěji Slabovi, vdovsi a to 65 kop míšeňských. Splácel je po vejruncích nástupce Bártův syn Václav Sosna, zvaný Bočan a když mlýn r. 1666 prodal Janu Jechovi, splácí tento zase až do r. 1684.
Ještě r. 1654 vstoupil Matěj Slaba do druhého manželství s ženou Dorotou. Manželství toto požehnáno bylo četnými dítkami. Z toho důvodu ohlížel se záhy po vlastním krovu. Dne 15.8.1657 koupil dům „barvířovský“ nyní dům čp. 33, hostinec „U jelena“ od dědiců posledního držitele Mikuláše Horníka, totiž od Václava Horníka, Jiřího Horníka, Anny Horníkovy a Tomáše Čedíka za 86 kop míšeňských. Závdavkem složil r. 1658 7 kop, zbytek měl klásti každoročně při Třech králích po 4 kopách. Zápis do knih gruntovních stal se však teprve ve středu v den sv. Tyburcia, t.j. 14.4.1660 s povolením urozeného pana Samuela Horátiusa Rožďalovského, t.č. hejtmana panství Chlumeckého a Jistebnického. Na domě tom pojistil r. 1669 pro svou druhou manželku Dorotu a její dítky 50 kop míšeňských.
Ježto mezi tím zakoupil od obce Jistebnické mlýn Šeborovský, potřeboval na zaplacení kupní ceny nutně peněz a proto prodal dům „barvířovský“ dne 1.2.1670 manželům Michalu a Sybile Knotkovým za 110 kop míšeňských, za úřadu purkmistrovského Mikuláše Prchala.
Kontrakt s obcí Jistebnickou o mlýn Šeborovský uzavřel Matěj Slaba dne 11.1.1669, přičemž kupní cena činila 700 kop míšeňských. Závdavkem složil 150 kop, zbytek měl spláceti po 15 kopách ročně při Třech králích počínaje rokem 1670. Dle tehdejšího obyčeje složil do rukou purkmistra slib dobrým hospodářem býti, jeho O.K.M. věrnost, ouřadu purkmistrovskému všelijakou volnost a poslušnost zachovati a ourok Jeho Milosti Knížecí do důchodu skládati. Purkmistrem tehdy byl Jan Mikánek.
Roku 1674 hrozilo Matěji Slabovi nebezpečí, že mu bude mlýn odňat, neboť majitel panství Jistebnického kníže Václav Eusebius z Lobkovic prostřednictvím svého regenta nařídil obci Jistebnické, odvolávaje se na ustanovení provilegije z r.1576 o nezcizitelnosti téhož mlýna, aby „ten mlejn zase k obci vrácen byl“. Na zakročení a prosbu Matěje Slaby svolila vrchnost, že od tohoto požadavku bylo upuštěno. Roku 1670 přikoupil Matěj Slaba ku mlýnu kus pole od Jiříka Bejlovce, ležící nad rybníkem Kaplicí, mezi polem obecním strany jedné a polem Matěje Nováka ze vsi Nehonína dobíhající k poli Joachyma Rožďalovského, na kteréž se oseti mohlo obilí ozimého 2 strychy 1 věrtel za 3 kopy 26 grošů.
Rodina Matěje Slaby těžce postižena byla asiatskou cholerou r. 1680 v Jistebnici řádící, neboť 23.7.1680 zemřel syn 15letý Mikuláš, 28.7. téhož roku 9letá dcera Ludmila a 9. srpna téhož roku 23letý syn Michael a 6letý syn Jakub. Na živu zůstal syn Matěj, narozený 28.1.1662. Tento vedl od r. 1688 mlýn sám, jsa již ženat a také příslušné vejrunky za svého otce do důchodu skládal. Do vlastnictví převzal se svou manželkou Annou mlýn od svých rodičů teprve 3.5.1692. Mladý hospodář měl jakýsi spor s Jiřím Řehořkou z Hůrky k vůli poli, které měl ve dvou kopách míšeňských zastaveno a je do vyplacení symy užívati měl. Výsledek sporu však není znám.
Matěj Slaba zemřel r. 1731. Ještě za jeho života od r.1730 a rok po jeho smrti měl mlýn v pachtu starší syn Jiří, narozený 15.4.1695, ježto mladší bratr jeho Jakub, narozený 7.7.1710 z druhé manželky Matěje Slaby jménem Alžběta nebyl dosud od cechu mlynářského za mistra uznán. Mlynářský cech obdržel roku 1721 nová pravidla od tehdejšího držitele panství Jistebnického Filipa knížete z Lobkovic, na němž Matěj Slaba značnou zásluhu měl. Z toho důvodu také jemu cech mlynářský r. 1724 2 syny Jana a Jakuba do učednických lejster zapsati povolil. Roku 1732 13. července byl Jakub Slaba cechem mistrem mlynářským prohlášen.
Z přiznávací tabelly města Jistebnice r. 1713 dovídáme se, že mlýn byl o jednom složení, že mlynář měl 2 voly, 2 krávy, 1 kozu a při mlýně byla následující role louky. Rolí: k Táboru na Struhách pod 1 strych 1 věrtel, zadník k Táboru pod 4 strychy 1 věrtel, za kostelem podle Melicharovského 2 strychy 2věrtele, proti Suchému potoku pod 3 strychy, na Skalním vrchu pod 1 strych 2 věrtele, na Mackovým pod 1 strych 2 věrtele, zahrada u mlýna 1 věrtel, u Nehonína 2 strychy, najatá jitra panská 5 strychů. Luk: na Strouhách na 1 vůz, na Suchém potoce na ¼ vozu, na Mackovým na ¼ vozu, u Nehonína na ¼ vozu, pachtovaných luk vrchnostenských pod 1 vůz.
R. 1732 ujal se mlýna Jakub Slaba a hospodařil zde až do své smrti r. 1769. Měl 5 dítek, čtyři dcery a jednoho synka. Dcera Anna byla provdána za Josefa Valcháře, Dorota za Antonína Vorla, Rosalie za Josefa Jindrů mlynáře z Borotína. Terezie byla ještě r. 1769 svobodnou. Syn František byl vyučen řemeslu mlynářskému u svého otce a obdržel za vyučenou 20.5.1761. Jakub Slaba učinil 22.2.1769 poslední pořízení u přítomnosti radního Jakuba Jelínka a městského syndika Františka Pelikána, dle kteréhož mlýn odkázal synu Františkovi, již ženatému, dcerám pak podíly na penězích. Zemřel počátkem dubna 1769 a majitelem mlýna stal se syn František Slaba, prohlášený mlynářským cechem 28.5.1769 za mistra a zapsán do knihy mistrovské. Za manželku pojal Barboru Strnadovou, dceru mydláře z Jistebnice z domu čp.35. Z manželství toho zrodilo se 7 dítek a to 6 hochů a 1 dívka: František, Karel, Josef, Antonín, Jan, Václav a Josefa, provdaná za Františka Massnera, sládka v Miličíně u Tábora. Všichni hoši po tehdejším způsobu byli vyučeni řemeslu mlynářskému a dle zápisů cechovních obdrželi za vyučenou: František 10.6.1887, Karel a Josef 19.6.1797, Antonín a Václav 13.6.1814, Jan 23.10.1816.
František Slaba vyučil ve svém mlýně mnoho synků řemeslu mlynářskému, o čemž svědčí četné zápisy v registrech učednických. Byl také městským radním a v cechu mlynářském prvním starším po dlouhou dobu.
Koupí pozemků rozšířil značně svůj majetek. Tak již 1.6.1771 koupil od Václava Jehněty pole od cesty hořejší táhnoucí pod polem Jana Maděry až k cestě dolejší od rybníka obecního pod jeden strych, dva věrtele za 60 fl. Z pole toho připadalo desátku faráři 11 snopů. Smlouvu vepsal do knih gruntovních tehdejší městský syndik Johannes Maděra. Dne 19.5.1805 koupil od manželů Františka a Barbory Kleinových pole zvané U nového rybníka, Nro. top. 816-II pod jedno jitro 675 sáhů ral. míry za 140 fl. Faráři připadalo jménem desátku první rok 7 snopů ozimního žita a druhý rok 7 snopů ovsa. Dne 2.4.1792 koupil pole Nro. top. 878 pod 1 jitro 519 sáhů za 126 fl. 30 kr. od Jana Drochýtka. Faráři na desátku připadalo 7 snopů. Před svou smrtí v červenci r. 1820 postoupil mlýn oceněný na 3400 fl. svému synu Václavovi, ještě nezletilému, narozenému 24.9.1802, kterého zastupoval poručník Vojtěch Šváb, lékař v Jistebnici. Orných polí bylo tehdy při mlýně 15 jiter 368 sáhů, luk 1 jitro 1520 sáhů a pastvisk 437 sáhů. Václav Slaba pojal za manželku Petromillu Holoubkovou, dceru měšťana v Novém Kníně dne 22.5.1821. Také Václav Slaba s manželkou Petronillou rozšířil majetek svůj přikoupením četných pozemků. Tak koupil 10.12.1824 louku Nro. top. 1192 vedle obecní louky nazvané „Pod pilou“, od Josefa Pixy z Jistebnice za 44 fl. kon. m. Dne 15.9.1826 od Antonína Krále pole Nro. top. 1060 ma Skalním vrchu za 222 fl. 48 kr. kon. m., dne 18.4.1826 od Františka Strnada pole Nro. top. 525 nazvané „V Rukli“ za 300 fl. kon. m., dne 4.5.1829 louku Nro. top. 519 pod „Trnovatým rybníkem“ od Václava Peroutky za 50 fl. kon. m., konečně dne 27.6.1836 od manželů Františka a Anny Strnadových pole Nro. top. 1449 „v Hranicích“ nazvané a palouk Nro. top. 1450 za 500 fl. kon. m.
Po smrti Václava Slaby r. 1839 stala se dědičkou a majitelkou mlýna vdova Petronilla a hospodařila zde do 12.1.1849, kdy jej odstoupila synu Antonínu. Ostatní děti, totiž synové Augustin a Václav, pak dcery Josefka, Anna, Barbora a Eleonora byly podíly odbyty. Antonín Slaba hospodařil na mlýně do své smrti r. 1886. Byl starostou města Jistebnice od r. 1881 do své smrti. Za manželku měl Františku Zimmermannovou ze Zahrádky. Po jeho smrti přešel mlýn na syna Františka a jeho manželku Albínu rozenou Soukupovou z Jistebnice. Týž zemřel rovněž jako starosta města Jistebnice r. 1921 a jeho jediná dcera Marie jest chotí nynějšího spolumajitele mlýna Viléma Bergera.


Historie mlýna obsahuje událost z období:

O založení tohoto mlýna obcí Jistebnickou dovídáme se z listu Ladislava st. z Lobkovic, daného r. 1576

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti

Obecní kronika města Jistebnice - rok 1927:

"Pan Vilém Berger a pí Marie Brgerová prodali "Slabův mlýn" panu Rudolfu a Josefě Štěpánkovým (mlýn č.p.84 -CHYBA) za 100,000,- Kč, čímž přechází majetek rodu Slabů po letech do cizích rukou."

Mlýn uveden v Seznamu vodních děl republiky Československé z r. 1930

Obecní kronika města Jistebnice:

Strana 76
Štěpánkův mlýn – zastavení. Téhož roku 1942 byl zastaven provoz a zároveň uzavřen německými úřady mlýn V. Štěpánka jako nerentabilní. Jelikož charakter postiženého byl rázu závistivého a udavačského došlo ke komplikaci s mlýnem Š. Bergera.
Kontrola u Bergerů – V roce 1943 byla provedena na udání náhlá kontrola mlýna u Begerů, z něhož každý, kdo potřeboval, obdržel za slušnou cenu mouku. Mlýn byl cílem mnoha spotřebitelů z širokého okolí. Byli ale takoví hrabivci, že takto získanou mouku prodávali 1 kg za 50 K v sousední vsi. Němci přišli bohužel na soukromé záznamy mlýna o obchodech pro lid a aby proces byl jednodušší vzal veškerou odpovědnost na sebe Štěpán Berger, který 2 léta nezaslouženě ztrávil v Bautzen u Drážďan. Po příchodu Rudé armády, se šťastně vrátil v květnu 1945. Udání bylo učiněno podle doznání V. Štěpánkem, majitelem mlýna v Sedlecké ulici, který byl po revoluci lidovým soudem v Táboře odsouzen k doživotnímu žaláři.

Události
  • Zánik mlynářské živnosti

Okresní národní výbor v Táboře
Zn. VIII/1-515.33-1952 V Táboře dne 10. listopadu 1952

Paní
Josefa Štěpánková
Jistebnice čp.83

V ý m ě r
Podle ustanovení §u 1 vl.n.121.43 Sb. zaniká živnostenské oprávnění, není-li živnost v provozu déle než 6 po sobě jdoucích měsíců bez ohledu na to, zda neprovozování bylo oznámeno živnostenskému úřadu či nikoliv. Živnostník je povinen vrátiti živnostenský list nebo koncesní listinu živnostenskému úřadu.
Okresní národní výbor v Táboře rozhoduje, že vládní nařízení č. 121/43 Sb. vyhovuje ústavnímu článku 2 odst. 1. ústavního dekretu prezidenta republiky ze dne 13.8.1944 č. 30/1945 Sb. o obnovení právního pořádku, ježto se ani svým obsahem nepříčí znění nebo demokratickým zásadám čs. ústavy, ani nepatří do skupiny předpisů, jež byly z používání naprosto vyloučeny a lze je tudíž ve Vašem případě právem použíti.
Podle úředního zjištění neprovozujete svoji živnost .................................................................
….........................................mlynářskou, kterou jste vedla vdovským právem...................................
se stanovištěm v Jistebnici čp.83 déle než 6 po sobě jdoucích měsíců a proto Vaše živnostenské oprávnění podle §u 1 vl.nař.čís. 121/43 Sb. zaniklo.
Vzhledem k tomu jste povinen vrátiti do 8 dnů po pravoplatnosti toho to výměru originál živnostenského listu /koncesní listiny/ ze dne 27.11.1945 čís. 26634 čís. 34/45
Neuposlechnutí a nesplnění této povinnosti může býti potestáno podle §u 3 vl.n.č.124/43 Sb.
Potvrzení o vrácení živnostenského listu /koncesní listiny/ bude Vám vydáno po splnění Vaší povinnosti a současně bude oprávnění vymazáno ze živn. rejstříku.
Proti tomuto výměru lze se Vám odvolati do 15 dnů po jeho doručení ke krajskému národnímu výboru v Českých Budějovicích podáním učiněným u okresního národního výboru v Táboře.
Hospodářská referentka:
10.12.52 podpis nečitelný

S tím souvisí i úřední záznam z 23.12.1952:
Úřední záznam
Věc: Rudolf Štěpánek, mlýn, Jistebnice. Zánik živnosti.
Šetřením bylo zjištěno, že shora uvedená živnost je delší dobu mimo provoz, její majitel R. Štěpánek zemřel a vdova Josefa Štěpánková je v Domově pro přestárlé „Charita“ v Táboře.
Živn. oprávnění na mlynářství ze dne 27.11.1945 čj. 26634, čís. rejstříku 34/1945 je proto nutno zrušiti.
Zrušení živnosti budiž označeno v živn. rejstříku řemeslných živností pod pol. 34/45 a v kartotéce živností.
23.12.1952, podpis nečitelný

Obecní kronika města Jistebnice - rok 1958:

Z rozhodnutí lidového soudu v Táboře budovy a veškerý movitý majetek po zemřelém V. Štěpánkvi připadnou zdejšímn MNN (pozemnky převzalo naše JZD). Dědicové odmítají přijmout majetek - má cenu 6.000 kčs a dluhy na něm váznou 16.000 kčs."

 "Na podzim 1970 se začalo se stavbou administrativní budovy a garáží uhelných skladů na místě bývalé Štěpánkovy sádky (jednalo se o nádržku) proti domu č.p.232."

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Sosna
  • Voneš
  • Stárek
  • Karda
  • Šebor
  • Slaba
  • Štěpánek

Historie mlýna také obsahuje:

od postevní mlýna před rokem 1576 do r. 1669 obec Jistebnice

11.1.1669 - 1927 Matěk Slaba a jeho potomci

1927 Rudolf Štěpánek

SEZNAM A MAPA VODNÍCH DĚL REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
Stav koncem roku 1930, Sešit 12, V Praze 1932
Okresní finanční ředitelství Tábor/Důchodkový kontrolní úřad Tábor
Název toku: Jistebnický potok
Obec, čp. : Jistebnice 83
Podnikatel: Rud. Štěpánek
Druh živnosti: mlýn
Počet a druh vodních motorů: 1 kolo na svrchní vodu
Normální výkon v ks: 6,18


Zobrazit více

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    dochován bez větších přestaveb
    05 2012
      venkovský
      mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)
      mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené
        zděná
        přízemní
        • skládaný bedněný štít
        • malovaná výzdoba fasád a štítů
        • kamenické prvky barokní a mladší
        • dveře
        • okno
        • epigrafické památky (nápisy, datování aj.)
        • prostup pro hřídel vodního kola
          • zcela bez technologie aj.
          Podle zápisů ve Vodní knize I, p.č.vložky 143 OÚ v Táboře z konce 80.tých let 19.století se mlýn nazýval Slabů od jaktěživa, držitelem byl Antonín Slaba a provozoval pouze mlynářskou živnost. Mlýn měl dvě složení a stoupy a poháněly jej dvě kola.
          Informace o poslední technologii a stavu mlýna jsou uvedeny ve Vodoprávním výměru OÚ v Táboře z 16.9.1935 a Plánu mlýna pana Rudolfa Štěpánka, mlynáře v Jistebnici č.p. 83, měřítko 1:100. Oba dokumenty jsou uloženy v SOkA v Táboře. V mlýně byla v roce 1935 tato technologie:
          - 1 Prokopova válcová stolice;
          - 1 český kámen průměr 74 cm;
          - 1 loupačka staršího typu;
          - 1 třídič a drobné příslušenství včetně 3m dlouhého válcového vysévače;
          - motorová rezerva - naftový motor f. Novák z Mladé Boleslavi o výkonu 6 HP.
          Oproti roku 1879 v lednici jen jedno kolo
          Žádná položka není vyplněna
          Zaniklý
          • stoupa
          • náhon
          • akumulační nádržka
          • lednice
          Voda se přiváděla náhonem od mlýna č.p.64 a od rybníka Chadimáku do mlynský nádržky. V roce 1935 se voda z nádržky přiváděla do betonových vantrok krytých betonovým poutrubím průměru 40cm. Poutrubí bylo 11,5,m dlouhé. Vantroky byly obezděny betonovou zídkou. Délka vantrok 3,3m, šířka 1,18m, výška 1,15m. Z vantrok se voda vedla dřevěným žlabem na kolo o průměru 4,4m, šířky 0,93m.
          Typvodní kolo na vrchní vodu
          StavZaniklý
          Výrobce
          Popis
          Typvodní kolo na vrchní vodu
          StavZaniklý
          Výrobce
          Popis
          Typnaftový motor
          StavZaniklý
          VýrobceB. Novák, Mladá Boleslav
          Popisnaftový motor f. Novák z Mladé Boleslavi o výkonu 6HP
          Typnaftový motor
          StavZaniklý
          VýrobceB. Novák, Mladá Boleslav
          Popisnaftový motor f. Novák z Mladé Boleslavi o výkonu 6HP
          Historické technologické prvky
          dvojnásobná
          AutorJUDr. Rudolf Slaba
          NázevStaré mlýny jistebnické
          Rok vydání1924
          Místo vydáníTábor
          Další upřesněníČESKÝ JIH, roč.52/1924, čís. 4, 5, 7, 8
          OdkazSokA Tábor, č.inv.854/52, sign.F2/1924
          Datum citace internetového zdroje21.7.2019
          AutorJUDr. Rudolf Slaba
          NázevStaré mlýny jistebnické
          Rok vydání1924
          Místo vydáníTábor
          Další upřesněníČESKÝ JIH, roč.52/1924, čís. 4, 5, 7, 8
          OdkazSokA Tábor, č.inv.854/52, sign.F2/1924
          Datum citace internetového zdroje21.7.2019
          AutorDigiArchiv SOA v Třeboni
          NázevMatriky fary Jistebnice
          Rok vydání
          Místo vydání
          Další upřesnění
          Odkazhttps://digi.ceskearchivy.cz/matriky-rimskokatolicka_cirkev-j-jistebnice
          Datum citace internetového zdroje21.7.2019
          AutorDigiArchiv SOA v Třeboni
          NázevSčítání lidu pro čp.83 města Jistebnice
          Rok vydání
          Místo vydání
          Další upřesnění
          Odkazhttps://digi.ceskearchivy.cz/scitani_lidu-soka_tabor-1880-soudni_okres_tabor-j-jistebnice
          Datum citace internetového zdroje21.7.2019

          Místo uloženíSOA Třeboň
          Název fondu
          Název archiválieObecní kronika Jistebnice
          Evidenční jednotka
          Inventární číslo, signaturahttps://digi.ceskearchivy.cz/DA?menu=3&lang=cs&doc
          Místo uloženíSOA Třeboň
          Název fondu
          Název archiválieObecní kronika Jistebnice
          Evidenční jednotka
          Inventární číslo, signaturahttps://digi.ceskearchivy.cz/DA?menu=3&lang=cs&doc

          Základní obrázky

          Historické mapy

          Plány - stavební a konstrukční

          Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

          Současné fotografie - vodní dílo

          Současné fotografie - technologické vybavení

          Vytvořeno

          28.9.2015 19:03 uživatelem pepino

          Majitel nemovitosti

          Není vyplněn

          Spoluautoři

          Uživatel Poslední změna
          Rudolf (Rudolf Šimek) 3.5.2019 08:30
          Radomír Roup 11.6.2018 13:27