Vodní mlýny – Hanov a obec Podboří
Samota Hánov, později osada, patřila k Podboří až do poloviny roku 1960, nejméně po čtyři století ( možná i déle).
Usnesením ONV (Okresní národní výbor) Milevsko ze dne 7.5.1960 došlo s platností od 12.6.1960 k oddělení Hanova od Podboří a současně i od Opařan.
Do tohoto data patřily v té době obce Opařany, Podboří i Hanov do okresu Milevsko. Současně patřilo Podboří i Hanov pod MNV (Místní národní výbor) Opařany. (Podboří za vlády komunistů již nemělo obecní úřad jako před válkou).
Od 12.6.1960 patří Opařany s Podbořím do okresu Tábor. Obyvatelé Hanova požádali o přiřazení obce ke Zběšičkám, proto od 12.6.1960 patří Hanov k Milevsku a do okresu Písek.
Mlýn Hánov v té době již nebyl využíván. Obilí z Podboří museli soukromě hospodařící rolníci již v letech 1956 (asi i dříve) odvádět do zámečku v Srlíně, který sloužil jako sklad.
Proto by snad mlýn na Hanově měl být označen jako mlýn po několik století patřící k Podboří, i když se nyní nachází Hanov pod Zběšičkami.
Trocha z historie Hanova, vše co se podařilo zjistit a bylo již dříve zaznamenáno:
Haškovcova Lhota (název od r. 1598, původně název jen LHOTA), v historii této obce je zaznamenána písemná zmínka z r. 1511:
„Přes Lhotu vedla zemská obchodní cesta: z Mirotic přes Orlík, Milevsko, Sepekov, Hánov, Srlín, Rataje, Lhotu, Bechyni do Soběslavi.“
Poznámka - dalším pátráním zjištěno: Zmíněná zemská obchodní cesta byla součástí pozdější odbočky Linecké stezky, která od pravěku, již v době bronzové a železné vedla z Lince do Čech přes Vyšší Brod.
Z historie je známo osídlení v těchto pradávných dobách i na území Milevska a Sepekova. V Chlumu se nachází mohylové pohřebiště, vrch Chlum leží v katastru obce Sepekov. Na východní straně Chlumu leží na úpatí tohoto vrchu ve vzdálenosti asi 1,5 km od pohřebiště i obec Podboří. Je zřejmé, že již v době bronzové a železné na tomto území existovalo osídlení.
Později, když v jižních Čechách vládli Vítkovci, se Linecká stezka na našem území, jak narůstal obchod, rozvětvila a již v polovině 13. století měla dvě části. Nová odbočka po odpojení od Linecké stezky pokračovala do Přídolí (zde Vítkovci založili nový solný sklad) po východní straně řeky Vltava. Byla nazývána Cáhlovská či Kaplická stezka. Vedla z Lince k Cáhlovu (Zaglau, od r. 1277 Freistadtu), přes Dolní Dvořiště, Kaplici, Velešín, Doudleby, České Budějovice a dále pokračovala severovýchodní částí již výše zmíněné do Soběslavi, Bechyně, Lhoty, dále přes Rataje, Srlín, přes Hanov, Sepekov, Milevsko přes Tábor do Prahy.
Tato trasa s novou odbočkou v Čechách už vstupovala z Lince do Čech přes Dolní Dvořiště. Jelikož v polovině 13. století je v historii označována cesta z Lince do Čech přes Vyšší Brod jako stará, dříve používaná, je zřejmé, že v té době již Cáhlovská stezka existovala, i když přesné datum odkdy neznáme.
Závěrem: na té trase se zmiňuje Hanov, z historie viz níže uvedené je zatím první písemná zmínka nalezena v r. 1656, žil tam pouze mlynář vedla tudy obchodní stezka je záznam z r. 1511, to už tam nějaký mlynář musel žít, když to místo mělo již název - samota Hánov. Zatím ale nevíme, kdy tam byl mlýn postaven a vznikl název samoty Hanov.
Z výše uvedeného to mohlo být již někdy ve 13. století nebo i dříve v době, kdy už ta zemská obchodní stezka tudy vedla. Tuto domněnku by zároveň mohla potvrzovat zmínka z r. 1231, uvedená v historii Přídolí:
„1231 byl VÍTEK II. patrně také vlastníkem významného obchodního střediska na bývalé Linecké stezce městyse Přídolí, jehož obchodní význam byl posílen založením solného skladu“ (městys Přídolí založil Vítek starší II. spolu s jeho otcem Vítkem z Prčice).
(To by pak mohlo znamenat, že Hanov mohl patřit k Podboří ještě o 300 let déle, až po sedm století.)
Z „Podboří – historie“ nejpravděpodobněji vyplývá, že statek podbořský mohl patřit již v roce 1194, vzhledem ke své poloze, k panství sepekovskému. Panství sepekovské v té době již patřilo Vítku II. staršímu, synovi Vítka z Prčice. Nejprve se nazýval Vítkem ze Sepekova, později se nazývalo jeho panství Skalické. Přesné datum vzniku Podboří zatím není známo. První písemná zmínka je v Kosmově kronice „koncem prvního čtvrtletí 13. století vlastní Podboří již Vítkovci“. Jistotou je, že mlýn byl postaven k využití pro hospodáře z Podboří, proto asi samota Hanov k Podboří patřila. Mlýn leží na řece Smutná. Samota Hanov je v okolí obklopena lesy, které navazují na zalesněný vrch Chlum. V Chlumu leží místo dříve nazývané Skalice, kde měl Vítek nejprve tvrz a později hrad. A Hanov, vzhledem ke své poloze jižně od Chlumu, zřejmě také mohl patřit Vítkovcům, jako Podboří. Ti tam asi tento poddanský mlýn nechali v neobydlené části jejich území postavit a dali tomu místu název Hanov (nebo tam stál mlýn dříve než vládli Vítkovci ?).
_______________________________________________________________________
Část z historie (viz samostatná část z Podboří – historie):
1628 21.10. od císařského rady a malostranského kupce JANA de WITTE z LILIENTHALU koupila vsi Podboří a Opařany i s tvrzemi a hospodářskými dvory velmi krutá ANNA z KALENIC a na OLŠÍ z Chřešťovické rodové linie Kaleniců z Kalenic provdaná za ADAMA mladšího HOZLAUERA z HOZLAU Opařanskou tvrz nechala přestavět na zámek a prodala Olší
1630 14.3. se přestěhovala i s manželem na zámek byla násilnické povahy (viz r. 1647 „Z historie jižních Čech především oblasti Milevska, Táborska a Bechyňska“)
1655 zemřela a panství připadlo dcerám, které je prodaly hraběnce FRANTIŠCE SLAVATOVÉ rozené z MEGGAU. Za této doby PODBOŘÍ mělo tvrz, ves, poplužní dvůr i samotu HANOV
1656 HANOV stáří a původ této samoty, zprvu sestávající pouze z mlýna, je nejasný jméno sídla se poprvé objevuje až v tomto roce v rámci popisu. Podbořského dvoru poloha katastru Hanov je uvnitř katastru podbořského, mlýn také dříve náležel k dominiu podbořskému
1667 jezuité na Hánově nechali postavit hájovnu (viz Podboří historie).
1830 poprvé má Hanov samostatné katastrální území
____________________________________________________________
Pro hospodáře z Podboří stál vodní mlýn na samotě Hánov u řeky Smutná. Byl to mlýn lopatkový s horním náhonem (mezi mlýny označen jako poddanský).
Již za pradědy žilo na Hánově 5 rodin: mlynáře, hajného (měl na starosti i lesní hospodářství) a tři rodiny hospodářů zemědělských.
V období Protektorátu Čechy a Morava, díky opravdu velmi statečnému mlynáři panu Josefu Šibalovi, měla nejen rodina dědy o něco více mouky na pečení chleba a občas i buchet. Mlynář se s dědou léta znal a důvěřovali si. Mlynář pro některé, po předešlé domluvě, mlel obilí “na černo“. Že to bylo nebezpečné pro hospodáře, ale nejvíce pro mlynáře, může být příkladem historie obce Haškovcova Lhota (u Bechyně). V roce 1943 někdo udal mlynáře pana Františka Šáchu z Dobronic, gestapo z Tábora ho odvezlo, v Praze ho odsoudili na 2 roky do koncentračního tábora v Německu a domů se již nevrátil.
Na Hánov vedla z Podboří lesní cesta v délce asi 2 kilometry. Sloužila především některým podbořským hospodářům, i našemu dědovi. Ti měli ve vlastnictví části lesa, kudy cesta procházela, kolem Hánova jim patřili po obou březích řeky Smutná některé louky a pole.
Proto si někdy mezi roky 1945 až 1949 pro snadnější přístup k polím a loukám, spojenými silami a prostředky, vybudovali na Hánově nevelký kamenný most k přejezdu povozů přes řeku. Na údržbě cesty z Podboří na Hanov a stavbě mostu se podílel i náš děda. Most tam slouží dodnes.
V roce 1880 a i v dalších letech se mlýn na Hanově nacházel v čísle popisném 4.
Doložené rodiny mlynářů na Hanově (viz vodnimlyny.cz):
před 1750 KRAJÍC Mathias
1750 KRAJÍC Johannes mladší bratr Mathiase
1830 SCHIBAL Johan
další mlynáři uvedeni podle archů při sčítání lidu:
1880 HRUBANT Josef majitel mlynářské koncese
1890 ŠIBAL Jan František nevlastní syn Hrubanta, nemá koncesi
1900 ŠIBAL Jan František koncesi má stále nevlastní otec Hrubant
1910 HRUBANT Josef je uveden jako „stále správce mlynářský“
ŠIBAL Jan syn Jana Františka, učeň mlynářský * 1895
1921 ŠIBAL Josef Jiří syn Jana Františka * 1892
1939 ŠIBAL Josef Jiří a stal se posledním mlynářem na Hanově
Za tzv. kolektivizace zemědělství (za vlády komunistů) mlýn a myslivna přestaly být využívány, byly zrušeny a rodiny se pravděpodobně vystěhovaly za novou prací.
Ještě v r. 2013 podle statistiky zde žily trvale 2 rodiny, na Hanově bylo evidováno 5 adres (z toho je zřejmé, že 3 stavení byla využívána pouze k rekreaci).
(Jana Harapesová, Praha Braník)
