Padovcův, Pardouskův, Bartuškův mlýn

Rok 1418 - první zmínka o mlýně, mlynář Petr Padovec přenechal svému synu Šimonovi mlýn a luka na Padově.

V době třicetileté války v roce 1641 byl mlýn i s okolními vesnicemi vypálen. 

Berní rula v r. 1654 uvádí mlýn jako pustý. Nový majitel Bartuška mlýn obnovil.

Rok 1730 - písemná zmínka o mlynáři /bez jména/ na Pardouskově mlýně.

V gruntovní knize rabštejnského panství je v r. 1779 uvedeno, že mlynář Ferdinand Meidl prodává  a převádí svůj mlýn na vnuka Jana Totzauera, neboť syn neměl o mlýn zájem.

Dalším vlastníkem mlýna byl od r. 1796 mlynář Josef Ludwig. Ten hospodařil na mlýně skoro 20 let, ale jako starý a nemohoucí jej přenechal zeti Antonínu Novákovi a své dceři Marii Anně. Ti v r. 1826 Pardouskův mlýn vyměnili za tzv. Podměststký mlýn čp.26 v Rabštejně. Po této výměně se mlýn dostal na 66 let do užívání rodiny Kiesswetterových.  

1810 - na panském pozemku na zahradě u Pardouskova mlýna byla postavena kaple.

1848 tehdejší mlynář Antonín Kiesswetter písemně žádal vrchnost o zrušení nebo snížení činží. 

 1854 v popise okresu Manětín byl uváděn i Bartuškův mlýn.

V soupise obyvatel z let 1862-63 se uvádí "Parduska Mühle" a na něm mlynář Antonín Kiesswetter. Ten vlastnil mlýn ještě v roce 1872, kdy jej značně poškodila povodeň. 

Hráz rybníka byla hranicí katastrálního území Stvolny (kam patřil rybník) a Hrádku (kam náležel mlýn čp. 19), což vedlo ke stálým sporům mezi mlynářem a velkostatkem Stvolny.

1872 povodeň, škoda na rybníce 2.000 zl., odplaveno 2,5 strychu polí, poškozena zeď. Náhon a zahrada zanesené kamením. Majetek oceněn na 6.000 zl., dluhy činí 3.000 zl., škoda bez jezu vyčíslena na 980 zl. Jako výpomoc mlynář dostává 50 zl.od okresního výboru a 150 zl. od zemského výboru, podán návrh na dalších 200 zl.

Stvolenský rybník náležel panství, hrabě Lažanský však namítal, že již 2x hráz po povodni opravoval a že nyní by ji měl opravit mlynář, ten však odmítl a soudně se domáhal opravy od panství.

19.7.1892 prodal mlynář Kiesswetter mlýn hraběti Janu Lažanskému / prý lstí/ a tak se dříve svobodný mlynář stal 6.8.1892 nájemní smlouvou nájemcem svého bývalého mlýna. 24.3.1894 další smlouvou nájem prodloužen.

1.9.1898 přenechal mlýn nájemcům Josefu a Anně Ehmovým z Potoka a zakoupil si hospodářství čp. 13 v Hrádku. Nájemní smlouva Ehmových uzavřebna na období 1.9.1898 - 31.8.1904.

Starý mlynář Kieswetter však zůstal dlužen na nájemném, 22.9.1898 projednáno u soudu.

12.3.1904 zaslala správa panství manřželům Ehmovým noivou nájemní smlouvu od 1.9.1904 do 31.8.1919 za 800 K ročně.

Ehmovy střídá v nájmu mlýna rodina ševce Josefa Mikuty z Chrášťovic (syn byl vyučen mlynářským, matka byla sestrou mlynáře Vebra), a to až do roku 1919. Byli to poslední mlynáři na Pardouskově mlýně.

V roce 1920 se do mlýna nastěhoval hajný z Rabštejna Jakub Tymer. Pardouskův mlýn pak mlel ještě dva roky. 

V roce 1938 se hajný Tymer odstěhoval do Brda a mlýn zůstal opuštěný a chátral. 

Za 2. světové války část mlýna vypálili členové Hitlerjugend ze Stvolnů.

Stav budovy byl po r. 1945 špatný a tak se už nepočítalo s jeho obnovou. Dřevěné části si sebral pro svou potřebu jakýsi novodosídlenec.

Letecký snímek z r. 1953 ukazuje již jen části obvodových zdí. Ty byly následně také rozebrány a použity pro stavbu kravína JZD ve Stvolnech.

Po mlýně nezbylo skoro nic, dnes jsou v terénu sotva znatelné základy. Vše je zarostlé trávou a náletovými stromy a keři.