Podle jedné pověsti se tu kdysi dávno usadili čerti, kteří mlýnským kolem otáčeli jako zběsilí i v obdobích naprostého sucha, kdy koryto potoka bylo na troud vyschlé. Snad také proto se mezi starousedlíky vypráví o labyrintu tajných chodeb a skalních dutin, z nichž vyvěrala voda, která měla v takových okamžicích mlýnským kolem otáčet.
Podle jiné pověsti zaklepal jednoho večera na dveře stavení neznámý návštěvník. Když mlynář, statný chlapík, otevřel, spatřil překrásnou dívku. Měla modré, uhrančivé oči. Hospodář, užaslý její krásou, stál jako opařený. Jediné, co se mu v tu chvíli honilo hlavou, byla myšlenka jak dívku udržet ve mlýně a jak to udělat, aby se stala jeho ženou. Dívka o vdavkách nejprve nechtěla ani slyšet, ale když zjistila, kolik zlaťáků ukrývá mlynářova truhlice, dala si přece jenom říct. Vzala si mlynáře za muže a nějakou dobu s ním šťastně žila. Pak ale začala utrácet, kde se dalo, až ze mlýna zmizel i poslední groš. Tehdy nastaly kruté časy. Mlynářka vyčítala muži chudobu a chtěla ze stavení utéct. V ten čas však krajem putoval bohatý kupec, kterého kdesi u kouřimského rozcestí přepadli loupežníci. Kupec se bránil, jak mohl, ale loupežnické přesile neodolal. Těžce zraněný se dovlekl do mlýna, kde zemřel. Když mlynář ukládal nebožtíka do rakve, uviděl za jeho opaskem velký obnos peněz. V tu chvíli mlynářku napadlo, že by se její muž mohl dát na loupežnické řemeslo. Tak se také stalo. Když mlynář zemřel musel pak otáčet kolem a pomáhat pocestným tak dlouho dokud svoji vinu neodčinil.
