mlýn, niťárna a mechanická tkalcovna

Mlýn s jedním složením byl postaven v roce 1706 částečně na pozemcích vrchnosti a obce Krompach. Stavebníkem byl Wentzel Kreibich. V roce 1712 ho prodal Georgu Salzbrunerovi za 490 kop.  Podle polohy byl mlýn někdy nazýván také horní (oproti níže položenému mlýnu čp. 1). Vrchnosti se za něj platilo 4 zl. (později 8 zl.), 2 věrtele pšenice a 16 strychů žita na vykrmování vepřů a v naturáliích 2 věrtele žita a 2 věrtele ovsa.

Držitelé usedlosti se rychle střídali. V roce 1725 zde byl mlynářem Phillip Schubert z Mařenic (cena 450 zl.), v roce 1743 ho vystřídal Heinrich Schubert (cena 600 zl) a v roce 1760 Johann Phillip Schubert (cena 600 zl.). K roku 1796 je zde uváděn Ignatz Schubert, který byl posledním z tohoto rodu.

V roce 1817 je zde Magdalena Mersin, v roce 1818 Jakob Göttlich a v roce 1820 Josef Löhmann. V této době je podrobně popisován inventář: vodní kolo, dvě paleční kola, krupník s železných zařízením, dva mlecí kameny (běhoun a spodek), moučnice, různé pracovní nástroje a nádoby na mouku a obilí. Cena se zvýšila z 3000 až na 8000 zl.

Ve stabilním katastru v roce 1843 je stále uváděn Josef Lehman (Löhmann).

K roku 1867 je ve vodoprávních spisech uveden Wenzel Heinrich s manželkou Franziskou, po něm Karl Krämer a pak Karl Suske.

Vodní kniha uvádí v roce 1874 jedno mlecí a jedno špicovací složení, v tomto roce bylo normováno vodní dílo a osazen cejch.

Karl Suske nechal mlýn přestavět na niťárnu, kterou později rozšířil o mechanickou tkalcovnu. Plán k přestavbě byl vyhotoven Josefem Winklerem ve Cvikově a je datován rokem 1918.

V roce 1920 proběhla kolaudace přestavby mlýna na niťárnu. V roce 1926 byl „načerno“ uveden do provozu elektrický motor o výkonu 5 HP.

V roce 1930 byl dalším majitelem Alfred John z Varnsdorfu. Tehdy bylo vodní dílo nefunkční. Majitel žádal o prodloužení lhůty pro opětovné zprovoznění o 5 roků z důvodu finanční nouze. V žádosti bylo uvedeno, že vodní kolo bylo zlomené a že bylo zvažování postavení nového vodního kola nebo turbíny. Není známo, zda zde vůbec ještě došlo k obnovení provozu ani kdy tkalcovna zanikla.

Budova byla zbourána po roce 1953, na leteckém snímkování z roku 1953 ještě stála.