Městský, Starý mlýn

Po staletí byl na říčce Nečíz znám stařičký mlýn který byl postaven v dávných, možná ještě keltských dobách před založením města Litovel. Přesný letopočet postavení původního prastarého mlýna není znám, ale dost možná že i centrální rameno řeky Moravy - Nečíz bylo uměle vybudováno co by kanál přivádějící vodu ke mlýnu, a později, po založení města sloužil Nečíz  k urbanistickým potřebám zavodňování a odvodňování prostoru před i za hradbami. 

Možná 1000 let se zde na mlýně mlelo obilí z širé Hané (keltsky Ghana) až do 20. let minulého století. První zmínky o existenci mlýna pocházejí z období před založením Litovle. Město Litovel bylo založeno na základě dekretu krále Přemysla Otakara I. Na dávné obchodní cestě z Olomouce do Prahy, v místech, kde se brodem překonávala řeka Morava, existovalo v polovině 12. století na levém břehu Moravy sídliště městského rázu. Nacházela se zde rybářská osada Ljutových (lítý nebo ljutý člověk – hrozný, strašný, ale také statečný, nebo hrdinný). Sídliště je v listině z r. 1287 uvedeno jako „antiqua civitas“ - Staré město. Tam se také píše, že náš mlýn byl v majetku městského rychtáře. Tito rybáři a zemědělcí dostali v této neklidné době povolení od krále Přemysla Otakara II k založení města. Král pověřil lokátora Heinricha Epicha úkolem přeložit „staré město“ na místo lépe chráněné rameny řeky Moravy.

Litovel tak byla postavena uprostřed sedmi (nyní šesti) ramen Moravy, na nejvyšším okolním bodě – dnešní náměstí a dostalo název Litovel, německy Littau nebo také Luthowl. Poloha města rozkládající se na několika ramenech řeky byla později podnětem pro poetické pojmenování Litovle Hanácké, nebo také Moravské Benátky. Roku 1327 Jan Lucemburský rozšířil mílové právo Litovle i na provozování řemesel a povolil stavbu hradeb, které můžeme dodnes vidět v parku Míru a na dalších místech města. Město bylo dosud opevněno jen hliněným valem, vodním příkopem naplňovaným z mlýnského náhonu (Nečízu) a kolovou hradbou. Hradby byly dokončeny nejpozději do r. 1346, kdy město vstoupilo do obranného trojspolku s Uničovem a Olomoucí. Starý mlýn se nacházel na hranici opevněného města a jeho západní zeď byla později i součástí hradeb.

Prvním nám známým „novodobým“ majitelem byl v roce 1834  František Kopp a ten prodal mlýn v roce 1843 Karlu Lachovskému, který se narodil 18.9.1805 v Hranicích do 5. generace  starého mlynářského rodu který pocházel z Polska. Karel Lachovský do Litovle přišel ze Sobíšek. Zemřel v Litovli 69 – na mlýně 1.10.1849 na choleru a tyfus. Pochován byl v Litovli na hřbitově u kostela Svatého Marka – dnešní park u kostela. Poté mlýn zdědil Karlův syn František. Rodina Lachovských vlastnila mlýn až do roku 1908 - 9 kdy ho Antonie Lachovská, vdova po Františku Lahovském, prodala městu. 

V roce 1922-23 vznikla potřeba města modernizovat - elektrifikovat Městské osvětlení, a protože v okolí bylo několik mlýnů, které svojí kapacitou dostatečně vyhovovaly potřebám města pro mletí obilí aj. (Špitální mlýn a valcha v místě kotelny na ul. Vítězná,  Staroštíkův válcový mlýn který je stále v provozu na olomouckém předměstí, Vymětalův Mlýn – Pušmýl - Buschmuhle, mlýn ve Vízce a v Březové a konečně Šargounský mlýn za městem) rozhodli se měšťané udělat z litovelského městského mlýna vodní elektrárnu. 

Z mlýna bylo odstraněno obrovské mlýnské kolo o průměru 3,7 m. Byla vybudována betonová kašna turbínového soustrojí a elektrárna byla osazena Franciskovou turbínou o průměru 1,6 m a výkonu 28 kW za hodinu. Průtok turbínou byl 2,7 m3 za sekundu na spádu 1,6 m. Tato turbína zde fungovala až do šedesátých let. 

V šedesátých letech přestala elektrárna v bývalém městském mlýně, svým výkonem dostačovat zvyšujícím se potřebám města a proto byl provoz i z ekonomických důvodů odstaven. Funkci plně převzala nedaleká elektrárna u autobusového nádraží která byla již několik let v provozu.

Po městu byla vlastníkem objektu a elektrárny SME - severomoravská energetika. Po zrušení elektrárny zde fungovala služebna SME, sklady a servisní středisko pro transformátory.

V roce 2003 dům koupil pan Vojta Mráz se záměrem rozšíření restaurace z vedlejšího objektu a vybudování penzionu. Záměr se ovšem tehdy nepovedl a tak se v roce 2010 začal víceméně chátrající dům rekonstruovat na objekt bydlení, který byl kolaudován v roce 2012 jako bytový dům.

V té době již v domě fungovala kavárna Modrá kočka, později Kafemlejnek a konečně kavárna současná, s názvem Litovelská kavárna a k tomu i kvasová pekárna Zdravosti, která každý den provoní celý prostor a okolí voňavým čerstvým žitným pečivem. Původní projekt z objektu k bydlení se postupem času změnil na projekt ubytování krátkodobého charakteru.

V sousedním objektu, kde se nachází penzion U Mlýna, nemá s dnešními majiteli nic společného. Penzion byl vybudován v místě firemního podnikatelského klubu. Tento klub vyrostl na místě městských stájí, kde se dříve nacházelo obydlí městského šerhu – ponocného a podkoního v jedné osobě.

Nad vchodem objektu je dodnes starý městský znak s královskou korunou.