Od Jana Bernarta Brixe z Monclu, jakožto pravoplatného dědického následníka, v r. 1681 koupil Kobeřice Karel Max. Lichnovský z Voštic a připojil je k panství Chuchelná. K r. 1721 měli majitelé v Kobeřicích 2 zahrady, 2 mlýny o dvou složeních a 1 o jednom složení, 1 krčmu, 1 rybník s 900 tříletými kapry, Velký a Malý Dvůr.
Již v r. 1738 v obci žilo 35 sedláků, 21 svobodných a 9 robotných zahradníků, 9 chalupníků, 3 dědiční mlynáři a 1 dědičný krčmář. Za údržbu mostů a cest odváděla obec dávku mostního žita městu Opavě.
Bendův mlýn existoval patrně již za doby Rakousko-Uherska před rokem 1742. Kdo byl tehdy vlastníkem s určitostí nevíme. Před 24. červnem 1757 byl majitel Martin Halfar, od něhož mlýn koupil Thomas Halfar (asi syn). Dalším vlastníkem podle kupní smlouvy z 23.února 1792 byl Jakub Halfar, syn Thomase. Po smrti jeho otce byla potvrzena kupní smlouva 31.3.1803. Podle kupní a prodejní smlouvy z 1.května 1821 se stal vlastníkem Franz Bernard původem z obce Hochkretscham, dnes Wodka v Polsku, orientačně 15 km východně od Krnova. Po jeho smrti v roce 1822 získala pozůstalost bez závěti vdova po Francovi Veronica Bernard rozená Newrzela a její nezletilé děti Josef, Ignac, Johanna, Florian a Valentin. Vdova Veronica Barnard se znovu provdala za syna mlynáře z kolonie Skierbensky Josepha Bendu v roce 1824. Majitelka pozůstalosti a nemovitostí zemřela v roce 1835. Po ní pozůstalost získal do vlastnictví její syn z prvního manželství Valentin Barnard, a to dle smlouvy o vypořádaní dědictví z 13. listopadu 1839.
Mezi léty 1835 až 1839 byl spoludědicem i druhý manžel Veroniky Bernard, Josef Benda. A to je to období, kdy se vyhotovovaly podrobné katastrální mapy. Tehdejší geografové neměli jinou možnost tento mlýn pojmenovat než Benda. Mohli tedy (Halfar, Bernard), ale nestalo se.
