Tehdy se zavřou dveře do ulice a mlýnek zvolna umlkne, budeš se probouzet šveholením ptáků, všechny písně však budou zastřené.
(Kaz 12, 4)

Podzámecký mlýn

Podzámecký mlýn
4
Dobříš
263 01
Příbram
Dobříš
49° 46' 52.4'', 14° 10' 50.4''
Mlýniště bez mlýna
Zaniklý mlýn, zbořen kolem r. 1880. Dodnes zachovalé přítokové koryto.
U zámku Dobříš
Trnovský potok
nepřístupný

Obecná historie:

Podzámecký mlýn čp. 4 Jindřich Klouda Město Dobříš mělo původně jediný mlýn, který stál pod tvrzí a pak pod zámkem, zvaný vždy „podzámecký“. Byla k němu přiváděna voda z rybníku „Koryto“. První zmínka o tomto mlýně je již z roku 1570, kdy to býval mlýn panský čili dominikální. K mlýnu patřila pila, patrně v sousední budově. Mlýn sloužil převážně jen k potřebě panství a snad jen nejblíže usedlým poddaným. Protože v jeho sousedství stál také „císařský“ pivovar, mlel podzámecký mlýn také slad. Mlýn byl zařízen na dvě kola, ale jeho provoz často trpěl nedostatkem vody. Proto zámecký hejtman Pavel Kůrka z Korkyně, který měl v Dobříši svůj vlastní „dvoreček“, odhadoval možnost ročního „vejmelku“ nejvýše na 36 strychů obilí. „Vejmelné“ byla část výrobků získaných při mletí a odváděných panství. Roku 1584 bylo mlýnu přiděláno ještě jedno kolo, a to na návrh hejtmana Běšína, který hodlal přivést na mlýn „živý“ potok. Hejtman Běšín dbal o to, aby i některé blízké vesnice vozily obilí do mlýna, aby výmelné bylo ještě téhož roku zvýšeno na 45 strychů žita a pšenice. Již v roce 1589 hejtman Doublevský oznámil královské komoře v Praze, „že mlýn jest velmi zpustlý a potřebuje zase opravu“. Znovu radil postavit třetí mlecí kolo. Komora se k jeho návrhu vyjádřila příznivě. Na dobříšském panství byl mlýnů nedostatek. Taxa z roku 1605 uvádí jenom mlýn v Dobříši. Tehdy již měl tři kola a dával ročně 52 strychů obilí. Roku 1623 komora schválila stavbu nového mlýna v Dobříši, ale stavba nebyla dokončena, takže se opět uvádí pouze mlýn s pilou pod zámkem, tedy pod starým dobříšským zámkem na „vargačském“ návrší, tedy hrad Vargač. Z tohoto mlýna plynul ročně nájem 20 strychů žita, dále povinnost vykrmit čtyři vepře a čtyři kapouny. Druhý mlýn byl stavěn v místech dnešních sádek a byl poháněn vodou z rybníka Papež. Odhad pily z roku 1584 byl zisk 15 grošů českých ročně, ale její provoz se i tak nevyplácel. I u nového mlýna se měla postavit pila, ale ani ta nebyla do začátku třicetileté války dostavěna. Bylo také zamýšleno postavit novou pilu někde v lesích u Dobříše, kde se měla řezat prkna dubová, ale i jiná. Z tohoto návrhu však také sešlo. Z podzámeckých mlynářů známe prvního z roku 1685. Byl to Jan, učedník z Dobříše. Roku 1724 byl na Dobříši jistý Tomáš Ježek, heretik (kacíř). Pro tehdejšího zámeckého kaplana Jana Josefa Heroldta (1724 – 1725) bylo velkým překvapením, že má pod zámkem (tehdy již novým zámkem, v místě dnešního zámku), tajného evangelíka, který nechodí ke zpovědi. Mlynáři Jarešové z Dobříše koupili podzámecký mlýn od knížete Jindřicha Pavla z Mansfeldu 2. října 1748. Koupil ho huťský „Schichtmeistar“ Jiří Jareš, v té době zámožný muž, který od 16. června 1738 vlastnil mlýn ve Staré Huti čp. 47 a od roku 1745 mlýn ve Voznicích čp. 6. V roce 1750 koupil ještě ve Staré Huti mlýn „podstrží“. Tato rodina se na Dobříši připomíná již od roku 1684, kdy je připomínána ve zpově-dních knihách. Velký rybník „Huť-ský“, u kterého stál podzámecký mlýn měl nejen velký význam pro chov ryb, ale i pro plavbu dříví na Kocábě, do které byla voda pře rybník „Strž“ vpouštěna, aby byl zvýšen stav vody a bylo vůbec možno dříví ve vorech plavit do Štěchovic. Proto také prodal dobříšský kníže Jindřichu Jarešovi 3. května 1755 ze „svatopolského“ rybníka vycházející vodu za 100 zlatých, které hned Jareš složil do panské pokladny. Jiří František Jareš byl velmi podnikavý. Dne 30. května 1758 si pronajal železné hutě za každoroční nájem 1000 zlatých, a to vysokou pec, tři hamry, spolu se stupkami a vše k tomu náležející. Kupoval také dřevěné uhlí, které se pálilo v dobříšských lesích. Manželkou Jiřího Fr. Jareše byla Terezie. Mlýny poté převzal jejich syn František Jareš mistr mlynářský. Byl dvakrát ženatý. Nejprve s Annou a podruhé se oženil s Helenou Kartlovou z Berouna 28. července 1777. První manželství bylo bezdětné. Starohuťský mlýn převzal 1. července 1768. Tento mlýn, zvaný také „Jarešovský“, byl prodán Františkem Jarešem 8. srpna 1781 starohuťskému schichtmistrovi Antonínu Ritrovi. Podzámecký mlýn na Dobříši byl 16. října 1802 postoupen Františkem Jarešem synovi Janu Jarešovi narozenému v roce 1779 a jeho manželce Marii rozené Kopáčkové, dceři městského primátora Jana Kopáčka z čp. 103, narozené v roce 1781. Svatba konala se 28. října 1802, přičemž otec dal dceři věno 4000 zlatých. Druhý syn mlynáře Františka Jareše, Josef Jareš, se přiženil do mlýna ve Staré Huti čp. 47. 13. července 1801 se oženil s dcerou zemřelého mlynáře Antonína Ritra Dorotou. V podzámeckém mlýně se jim 17. května 1812 narodila dcera Anna, která se později provdala za Augustína Kloudu, mistra obuvnického a rolníka z Dobříše čp. 62. Lečický mlynář Josef Šrámek koupil podzámecký mlýn od Jana Jareše i s pilou 31. května 1827 za 8650 zlatých. Jarešové pak bydleli v čp. 8. Na Vargači. Od Josefa Šrámka koupil tento mlýn Dominik Kropáč z Dobříše za 10000 zlatých vídeňských. Při jednání vyvažovací komise z robotních povinností, které záležely na dominikálních držebnostech v městě Dobříš a výkup povinností emfitelních, dne 8. března 1852 byla ohlášena povinnost na mlýn Josefa Kropáše: peněžitá činže roční 80 zlatých, za vykrmení černého dobytka 4 zlatý, povinnost všechno vrchnostenské obilí zdarma mléti a panské klády proti odměně řezat a sice: od 1 fošny 3/4 x r w/i krejcaru od 1 latě 3/4 x, od 1 prkna 1/2 x a 5 % laudenina z trhové ceny 4154 zl. 40 1/2 str. Předsedou vyvažovací komise z robotních povinností k vrchnosti v Dobříši byl Karel Klouda. Dominik Kropáč prodal mlýn 6. listopadu 1866 knížeti Josefu z Colloredo Mansfeldovi za 16 000 zlatých rakouských, ale bez pozemků, které byly připojeny k usedlosti rodiny Kopáčků čp. 103. Knížecí velkostatek užíval mlýn jen do roku 1868, kdy byl zbořen. V roce 1878 byl na jeho místě rozšířen anglický park.


Historie mlýna obsahuje událost z období:

Události
  • Zánik mlynářské živnosti
  • Zánik budovy mlýna

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

Historie mlýna také obsahuje:

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    neexistuje
    05 2012
      vrchnostenský
      mlýn na „potoku“ (50 - 1000 l/s)
            • zcela bez technologie aj.
            Žádná položka není vyplněna
            Zaniklý
            • pila
            Při mlýně bývala pila
            • rybník
            Typvodní kolo na vrchní vodu
            StavZaniklý
            Výrobce
            PopisVe mlýně bývalo vodní kolo s litinovou hřídelí a rozetami. Dnes jsou v lapidáriu Dobřížského zámku obě rozety.
            Typvodní kolo na vrchní vodu
            StavZaniklý
            Výrobce
            PopisVe mlýně bývalo vodní kolo s litinovou hřídelí a rozetami. Dnes jsou v lapidáriu Dobřížského zámku obě rozety.
            Žádná položka není vyplněna
            Historické technologické prvky
            AutorKarel Hejnic, Petr Kadlec
            NázevZa zvuku mlýnských kol
            Rok vydání2010
            Místo vydáníDobříš
            Další upřesnění
            Odkaz
            Datum citace internetového zdroje
            AutorKarel Hejnic, Petr Kadlec
            NázevZa zvuku mlýnských kol
            Rok vydání2010
            Místo vydáníDobříš
            Další upřesnění
            Odkaz
            Datum citace internetového zdroje

            Žádná položka není vyplněna

            Historické mapy

            Obrazy

            Historické fotografie a pohlednice

            Současné fotografie - technologické vybavení

            Vytvořeno

            6.1.2013 12:52 uživatelem Mach Tom (Petr Kadlec)

            Majitel nemovitosti

            Není vyplněn

            Spoluautoři

            Uživatel Poslední změna
            Rudolf (Rudolf Šimek) 17.5.2017 21:38