Prvorepubliková Poruba
Za Rakouska-Uherska i za první republiky žila v Porubě řada živnostníků. V obci bylo několik obchodů a Porubané měli k dispozici i širokou paletu služeb. Na řemeslníky, obchodníky či hostinské zavzpomínal pro kroniku městského obvodu porubský rodák Lumír Kozub.
Cesta do školy
Místopis Poruby konce třicátých let 20. století podle Lumíra Kozuba
Narodil jsem se v roce 1929 a žil v domku č. p. 201 na dnešní Vřesinské ulici spolu s rodiči a dvěma staršími sourozenci. Matka Anastázie (*1902) pracovala ve svinovské rourovně Manesmann. V mládí byla komornou u komtesy Norberty Wilczkové na porubském zámku. Ale protože si nenechala nic líbit a s komtesou se nepohodla, skončila u dobytka ve chlévě. Otec František (*1897) pracoval jako kotlář ve vítkovické kotlárně.
vlak na porubské návsi
Do zaměstnání denně dojížděl vláčkem, který jezdil do Svinova přes Porubu z Kyjovic. Pak pokračoval Vítkovickou závodní dráhou do Vítkovických železáren. (Dříve než vlak v roce 1925 začal jezdit na svinovské nádraží, porubské dělníky svážel kočí koňským povozem.) Sestra Libuše se narodila v roce 1925, bratr Vratislav v roce 1927.
V roce 1935 jsem nastoupil do první třídy místní obecné školy a chodil do ní celých osm let. Prvních šest ročníků do školní budovy a dva poslední ročníky do tříd zřízených v Obecním domě. Náš dům č. p. 201 stál na samém horním konci Poruby, a tak jsem trasu do školy, dlouhou asi jeden a půl kilometru, za tu dobu znal dokonale. Ještě po tři čtvrtě století ji mohu popsat téměř přesně i se všemi obchody, obchůdky a živnostmi. (Jen křestní jména některých živnostníků si už nepamatuji.)
První živnost, kterou jsem po cestě do školy míjel, bylo od našeho domu sto metrů vzdálené krejčovství. Pan Vrva zde šil kalhoty a opravoval oděvy. Dílna se nacházela v místě, kde dnes stojí hotel Olymp. (1)
Po dalších sto metrech jsem došel k trafice, kde prodával kuřácké potřeby pan Tesař. Na dřevěné lavičce před trafikou často sedávali muži, kouřili, popíjeli alkohol a klábosili. Do trafiky jsem často chodil tatínkovi kupovat v té době velmi oblíbené cigarety Zorky. (Trafiky v té době často provozovali váleční invalidé nebo legionáři). (2)
Heinrichův vodní mlýn (bývalý mlýn Emana Kantora)
U Porubky po levé straně silnice stál vodní mlýn s vodním kolem. Jeho německý majitel Heinrich mlel mouku pro rolníky jak z Poruby, tak ze sousedních obcí. (Při osvobozovacích bojích byl mlýn úplně zničen a německá rodina v rámci poválečného odsunu byla vystěhována do Německa. Dnes je v místě bývalého mlýna parkoviště u restaurace Oáza.)
