Městský mlýn; Stadtmühle, Schlottermühle

V tachovském urbáři z roku 1552 je uveden Schlotterův mlýn, který lze později ztotožnit s Městským mlýnem. Tento mlýn náležel původně k tzv. Černému klášteru. Černým klášterem je myšlen tachovský klášter karmelitánů založený českým králem Karlem IV. v roce 1351. V roce 1547 byli karmelitáni vyhnání tehdy luteránskou vrchností, jíž byli Pluhové z Rabštejna. V roce 1555 je klášter uváděn jako pustý a mlýn přešel na vrchnost. V roce 1552 odváděl mlynář poplatek k sv. Jiřímu a sv. Havlu vždy 30 grošů a dále platil v naturáliích týdně 1 ol žita, každé čtvrtletí 1 ol pšenice, na vánoce dával vánočku za 6 grošů a měl povinnost krmit vepře, ale nikomu jinému než vrchnosti a sobě.

V dalším tachovském urbáři z roku 1607 je mlýn označen již jako Stadt Mühl.

Dle josefského katastru z roku 1785 byl mlýn označen č. 70 a v emfyteutickém nájmu zde byl mlynář Paul Rauch.

Dle sčítání lidu z roku 1869 hospodařil na mlýně Franz Rauch, narozený v roce 1798, se ženou Annou a syny Friedrichem, Josefem, Franzem a dcerou Marií. Ve mlýně vypomáhaly další 2 osoby.

V roce 1871 mlýn vyhořel, byl však obnoven.

Dle sčítání lidu z roku 1880 zde žila již jiná větev rodu Rauchů.  Zapsán je zde Kaspar Karl Rauch, narozený roku 1798, syn Franze Raucha z Angstmühle a Anny Marie Pauli z Tachova. Kaspar Rauch zde žil s manželkou Magdalénou Walterovou a synem Johannem.

Na konci 19. století Rauchové ze mlýna odešli. V roce 1890 je zde zapsán Karl Lugner (narozen 1858) s manželkou Margarethou, dvěma syny a dvěma dcerami. V roce 1892 jsou ve vodních knihách uváděni Anton a Karl Lugnerovi. Lugnerovi mlýn přestavěli na soustružnu dřeva. V roce 1911 je zde uváděn Anton Lugner. Vyráběny zde byly především knoflíky a obuvnické formy.

V roce 1921 byl provoz sice v majetku Antona Lugnera, ale nájemcem zde byl Michal Bayer s manželkou Annou a 3 dětmi.

Anton Lugner vlastnil objekt ještě v roce 1930, provoz byl evidován jako soustružnictví dřeva.

V letech 1938 – 1941 drželi podnik Josefine Steiner, Franz Lugner a Rosa Wehle.

Budova byla zbořena v 60. letech 20. století.