mlýn na Šnajberku

Po roce 1810 se místo hutě a hamru postavil mlýn s pilou, z tohoto období tedy „Schneidwerk“ v překladu strojní pila. Oboje bylo poháněno vodou, v té době to zde byla jediná dostupná energie, která se používala k pohonu.

1838 - podlouhlá spalná budova s jedním kolem spojená s menší zděnou, obytná budova je již nespalná, v areálu ještě spalná budova pily, majitelem je Martin Pavlík.

1869 - majitelem a mlynářem František Pavlík *1811 Trhanov, mlynářský mistr, s manželkou a dcerou

1880 - majitelem je Václav Pavlík *1808 Šnajberk, zřejmě bratr Františka Pavlíka, nájemníkem mlynář František Duffek *1830  ve Starém Dvoře, s rodinou

Na návsi mezi dvěma lípami je postavený kamenný kříž, který nechal postavit roku 1882 místní mlynář Václav Pavlík.

1890 - mlynářem je jako nájemce Antonín Toušek *1853 Veselí, s rodinou, mlynářským tovaryšem, čeledínem, děvečkou

od roku 1899 Jan Ludvík *1864 Pec  s rodinou, navíc polní hospodářství

1910 - stále Jan Ludvík *1864 Pec s rodinou

1921 - Jan Ludvík *1864 Pec  samostatný mlynář s rodinou

1930 – Trhanovský potok – Rudolfova Pila 100 – František Ludvík – mlýn – 1 kolo na svrchní vodu – 0,109-3,73-3,5 ( Rudolfova Pila je ale místo ležící opačným směrem od Pece, zjevně došlo k záměně názvů ).

Když byly zabrány Sudety 1. října 1938, nebylo trhanovské panství jejich součástí. Proto se hraběnka Schönbornová, majitelka trhanovského panství se správcem panství Bohmanem rozhodli jet do Berlína se žádostí o připojení trhanovského panství k Velkoněmecké říši. Již 24. listopadu 1938 se obyvatelé trhanovského panství stali obyvateli Velkoněmecké říše.

Tento mlýn mlel až do roku 1952. V roce 1980 byla prováděna meliorace na lukách u Pece, které byly podmáčené. Koryto potoka Čerchovky bylo zasypáno a voda z něj byla puštěna přímo do Trhanova.

Obytná budova zcela přestavěna a bez historické hodnoty, hospodářské budovy zhruba zachovány.