Jakubův mlýn; Jakobsmühle, Erlmanische Mühle, Joachims Mühle

Při sčítání obyvatel a domů v Plané v roce 1623 je tento mlýn zmiňován jako mlýn u Svatopeterského předměstí. V roce 1656 byl údajně prodán Zachariáši Erlmannovi z Ersfeldu. Mlýn měl ještě další názvy, a to Joachims Mühle nebo Erlmanische Mühle. V roce 1663 vynášel tento mlýn čistý zisk 94 zlatých 23 krejcarů. Samostatný mlýn dosahoval tehdy poměrně vysoké hodnoty 1 575 zlatých.

V tereziánském katastru z roku 1714 a jeho fasi je mlýn uváděn pod názvy Joachim Mühl nebo Jakobsmühl.

Na začátku 19. století se mlýn dostal do majetku Schweinitzerů. Mlýn měl tehdy 2 složení a krupník, zařízení poháněla 2 vodní kola na spodní vodu o průměru 3,9 m. V roce 1839 je zde uváděn Ferdinand Schweinitzer.

V roce 1876 byl u mlýna osazen vodní cejch s iniciálami a letopočtem.

V roce 1881 přešel mlýn na Antona Weise, v roce 1893 na Johanna Weisse.

Dne 22. listopadu 1904 získala mlýn rodina Leopoldů. Dle sčítání obyvatel z roku 1910 byl majitelem mlýna Johann Leopold (narozen 1872 v Tisové) s manželkou Annou. S nimi zde žili synové Josef a Franz Josef a dcery Margareth, Anna a Erna. Dále zde byla nevlastní dcera Marie Schneiderová a rodině mlynáře Andreas a Margareth Leopoldovi. K mlýnskému hospodářství patřily 2 koně, 3 kusy hovězího dobytka, 2 kozy, 4 prasata a 25 kusů drůbeže.

V roce 1927 požádal Johann Leopold úřad v Plané o povolení celkové přestavby mlýna a zřízení vodní turbíny. Žadatel zamýšlel instalovat na místě dvou původních a tehdy již odstraněných vodních kol instalovat Francisovu turbínu se svislou osou o výkonu 19,35 HP. Současně chtěl mlýn vybavit novým zařízením. Projekt, turbínu i zařízení dodala firma Hübner und Opitz Ges. m.b.H. Pardubice. 7. června 1929 proběhla kolaudace, byl také osazen nový vodní cejch s iniciálami J. L. a letopočtem 1929. Zmodernizovaný mlýn měl nyní 4 pracovní podlaží, nejnižší bylo částečně zahloubeno pod terén a procházela jím hlavní transmise. V patře byly umístěny mlecí stolice a na vyšších podlažích zásobníky a čističky. Všechny podlaží byla propojena výtahy. Z Jakubova mlýna se přestavbou stal jeden z nejmodernějších mlýnů v kraji.

Johannu Leopoldovi však nový mlýn očekávanou prosperitu nepřinesl. Již v roce 1934 byl mlýn prodán v dražbě a právo na něj získal Karel Nedvídek, který ho pak v roce 1936 koupil.

Ačkoli byl Čech, musel Karel Nedvídek po vypuknutí 2. světové války narukovat, protože si vzal za manželku Němku. Z války se již nevrátil. Mlýn spravovala jeho manželka Marie, byl však v roce 1943 zastaven. Vdova Marie Nedvídková přišla o mlýn včetně hospodářství a 7 ha půdy v roce 1945, kdy jí byl zabaven.

Prvním osídlencem a národním správcem mlýna byl 7. prosince 1945 jmenován Josef Jonáš. Chtěl mlýn rychle zprovoznit, zjistil však, že tento mlýn bude z nařízení vlády z mletí vyloučen a proto již 31. prosince 1945 z mlýna odešel, a to do Chodského Újezda na Trnový mlýn, kde se objevuje v letech 1946 – 1957.

Dne 20. srpna 1946 byl hospodářským osídlencem usedlosti u mlýna Slovák Mikuláš Andrejko ze Sečurova. Mlýn však také opustil a odešel do Lestkova.

Dne 4. prosince 1946 dalším hospodářským osídlencem mlýna jmenován Václav Kočka z Chrástu, který chtěl vodní pohon využít k výrobě hraček a patrně zde chtěl zřídit soustružnu. Již před Kočkovým příchodem bylo zařízení mlýna částečně rozprodáno (část na Černý mlýn do Pavlovic čp. 43) a částečně rozkradeno. Zařízení mlýna bylo původně odhadnuto na 121 520 Kč. Když ho 5. května 1948 Václav Kočka konečně získal, byla celková kupní cena odhadnuta na 92 300 Kč.

Na leteckém snímku z roku 1958 budovy mlýna ještě stojí včetně střechy. Demolice proběhla pravděpodobně v 60. letech.

Na místě mlýna je dnes pole a louka, v houštině u potoka se dochovala betonová šachta, ve které byla kdysi Francisova turbína.