Před sviněmi mlynáře a dcerami hostinského
se člověk musí mít na pozoru.
(německé přísloví)

Štampach

Štampach
59
Střemy
277 34
Mělník
Střemy
50° 23' 45.2'', 14° 33' 23.7''
Mlýn bez funkčního vodního motoru
Do krajiny nádherně zasazený mlýn, obklopený skalnatým údolím, má velice dlouhou historii a kvůli tzv. skalnímu mlýnu ho obestírá nejedno tajemství. Krajinný ráz dokreslují dva rybníky, z nichž jeden po dlouhých letech znovu obnovili.
Pšovka
32741/2-3831
nepřístupný

Historie mlýna obsahuje událost z období:

První písemnou informaci o mlýně máme až z roku 1713, kdy jej vlastnil Pavel Fiala. Mlýn však může být mnohem starší, neboť Jan Štampach ze Štampachu (původce jména mlýna) koupil Střemy před rokem 1551. Vlastnil je do roku 1573, kdy ves získali Belvicové z Nostic.

O strojním vybavení mlýna nás informuje první Tereziánský katastr, který vstoupil v platnost v roce 1748. Tehdy zde pracoval „1 mlynář na panském mlýně o 1 kole a 1 kroupové stoupě na nestálé vodě.

Ve druhém Tereziánském katastru z roku 1757 se údaj téměř neliší. Píše se zde: „u Střem mlýn Štampach o 1 kole a 1 stoupě na nestálé vodě“.

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
  • Vrchnostenský

 V 18. a 19. století mlýn několikrát změnil majitele, až ho roku 1859 získal Josef Kučera od Josefa Blechy.

V roce 1896, kdy zde hospodařila Anna Kučerová, nechal tehdejší vodoprávní úřad u mlýna osadit normální znamení. V zápisu do vodních knih se uvádí: „mlýn jest zařízen na 2 složení česká obyčejného staršího systému. Kola mlýnská jsou dvě, pracuje se jimi střídavě“.Rod Kučerů vlastní mlýn dodnes.

V r. 1930 zde byl mlynář Karel Kučera (RR).

Výše jmenovaný Josef Kučera měl tři syny, kteří dělali čest tomuto rodu. Prof. MUDr. Ludvík Pavel Kučera (1872 – 1928) pracoval jako ředitel státního zdravotního ústavu a patřil k tehdejší lékařské elitě. Karel Kučera (narozen 1874) zastával funkci ředitele Národní banky v období první republiky. Jako mlynář a komunální politik se uplatnil František Kučera (1876 – 1921). Pavel a František mají na mlýně pověšenou pamětní desku.

Události
  • Významná osobnost či událost spojená s mlýnem

Mlýn roku 1992 prohlásili za nemovitou kulturní památku.

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Fiala
  • Blecha
  • Kučera

Historie mlýna také obsahuje:

1939 - Anna Kučerová (RR)

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    částečně adaptován
    05 2012
      vrchnostenský
      mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)
      mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené
      • baroko do roku 1800
      zděná
      jednopatrový
      Mlýn Štampach stojí o samotě v údolí Pšovky, pod hrází rybníka, jižně od silnice. Nepravidelný areál se skládá z barokního mlýna s polovalbovou střechou, stodoly a hospodářského objektu. Hospodářské budovy a mohutnou obvodovou zeď areálu nechal postavit mlynář František Kučera podle projektu profesora Velflíka.
      Patrové stavení mlýna, částečně zapuštěné severovýchodním štítovým průčelím do rybniční hráze, má obdélný půdorys, rozšířený při severozápadním podélném průčelí o vystupující rizalit.
      Mlýnice a obytná část se nacházejí pod jednou střechou. Přístup do objektu umožňoval hlavní vchod v severozápadním průčelí. Do patra mlýnice se vcházelo také dveřmi v severovýchodním štítovém průčelí.
      Přízemí mlýna má dvoudílnou dispozici s dlouhou síní, obsahující i mlýnici. Do ní se vstupuje ze dvora přes arkádovou vstupní podsíň, nahrazující zápraží. V mlýnici se částečně zachovala zdvojená barokní hranice. Přední sloup její východní části nahradil sloupek vyzděný z cihel. Hranice má zdobené zhlaví svorů i sloupy. Sloupy nezdobí jednoduchá profilace, ale poměrně umělecky pojatá řezba, vzdáleně připomínající rokaj. V rámci hranice se zachovalo vzácné archaické lehčení kamenů pomocí zařízení zvaného kozlík. Kromě mlýnské hranice tu ještě najdeme mohutný stropní průvlak se sloupkem, který má podobné zdobení jako hranice. Z mlýnice se dá dále projít do černé kuchyně, stojící ve hmotě vystupujícího rizalitu při severozápadním průčelí. Do této valenou klenbou zaklenuté černé kuchyně se zachovaným dýmníkem se vstupuje malými dřevěnými dvířky. Pod dýmníkem, v jihovýchodní zdi černé kuchyně, spatříme zazděnou klenbičku. Patrně jde o ústí chlebové pece, jejíž hmota se nacházela ve světnici. Při severovýchodní zdi mlýnice vedou schody do patra. V této zdi nalezneme dveře do světnice, popřípadě světničky, která by se mohla ještě dělit na světničku a komoru.
      Do patra mlýnice, na tzv. zanášku, se lze dostat po schodech z přízemí, ale i dveřmi v severovýchodním štítovém průčelí. Ve východní části spatříme novodobě vydělenou místnost a nad černou kuchyní bývalou šalandu. Do obytné části se vstupuje dveřmi v severozápadní příčce. Dispozici pokojů nad světnicí se nepodařilo zjistit. Pravděpodobně se zde nacházejí dva pokoje, které v minulosti možná sloužily jako sýpka na obilí
      Krov pochází z roku 1938, kdy se na mlýně měnila střecha. Nezdařilo se jej podrobně prozkoumat; pravděpodobně jde o krov se stojatou stolicí.
      Hlavní severozápadní podélné průčelí se obrací k příchozímu směrem do dvora. Má otlučené zdi, a tak se nedochovala žádná případná štuková výzdoba či členění. Před průčelí vystupuje mohutný rizalit, v jehož jádru se nachází černá kuchyně a v levé části malá vstupní síň, otevřená do dvora širokým segmentovým obloukem. Pravou část rizalitu osvětlují dvě menší okna, umístěná nad sebou. To spodní má cihlový segmentový záklenek a mříž. Okno v patře dělí kříž. Vpravo od nich visí pamětní deska věnovaná MUDr. Pavlu Kučerovi. V pravé části průčelí spatříme nad sebou dvě šestitabulková okna a napravo od nich pamětní desku mlynáře Františka Kučery.
      Severovýchodní štítové průčelí má přízemí zapuštěné ve hmotě hráze. Nad úroveň terénu vystupuje první patro průčelí, ve kterém se nachází vstup na zanášku a vlevo od něj okno. Rámové, patrně velice staré dveře mají dřevěnou zárubeň. Na povrchu nesou několik vyrytých čísel a písmen se zřetelným letopočtem 1817. Okno zdobí štuková lištová šambrána se zalomenými rohy. Obě nároží krášlí červeně namalovaná bosáž. Od lichoběžníkového štítu dělí spodní část profilovaná římsa, shora chráněná keramickou krytinou. Štít lemuje ve štuku provedený výrazný profilovaný rám, vně doplněný o rám namalovaný. Pod polovalbou, kterou štít vrcholí, se nachází volské oko se štukovým klenákem. Horní část rámu okna nese letopočet 1756.
      Před jihovýchodní podélné průčelí vystupuje hmota lednice, postavená z pískovcových štuk. Do jejího prostoru vede obdélný otvor. Voda z lednice odchází korytem pod klenutým obloukem podél jihovýchodního průčelí. Nad lednicí osvětlují dvě okna novodobě vydělenou místnost v mlýnici. Průčelí má z části zachovanou omítku a na ní dodnes patrné členění průčelí pomocí barevného rámu. Nároží zdobí barevná bosáž. V levé polovině se nacházejí dvě okna v přízemí a dvě v patře.
      Jihozápadní štítové průčelí nese v přízemí dvě, v patře pak tři šestitabulková okna. V přízemí se nachází novodobá omítka, patro zůstalo z části otlučené. Pozoruhodný prvek tvoří prostřední okno v patře, umístěné v ose průčelí. Dodnes se pod ním zachovala ozdobná štuková výplň parapetu. Podobně mohla nejspíš vypadat i výzdoba oken v přízemí a patře. V lichoběžníkovém štítu se nacházejí dvě šestitabulková okna se segmentovým záklenkem. Štít vrcholí polovalbou a lemuje jej hladký štukový rám.
      Dle vročení, zachovaného na okně severovýchodního průčelí, můžeme stavbu datovat do roku 1756. Za velice netypické lze pokládat současné umístění černé kuchyně ve vystupujícím rizalitu při severozápadním průčelí. Rizalit se na dům napojuje pouze spárou, zdivo není provázané. Lze to snad vysvětlit tím, že mlynáři, kteří měli v barokním období mlýn v nájmu, pocházeli z Nebužel. Nemuseli proto ve mlýně trvale bydlet či zde mít rodinu. Přístavek černé kuchyně mohl vzniknout někdy v 19. století. Černá kuchyně nejspíš stávala jinde v mlýnici či snad v obytné části. Při případném rozšíření obytné části ji mohli přesunout. Tyto domněnky nelze potvrdit bez řádného stavebně historického průzkumu.

      • plastická omítková výzdoba fasád a štítů
      • malovaná výzdoba fasád a štítů
      • dveře
      • okno
      • epigrafické památky (nápisy, datování aj.)
      • komín
      • prostup pro hřídel vodního kola
      • náhrobky, pamětní desky
      • tesařsky zdobené podpůrné sloupy
      • černá kuchyně
      • dveře
      • schodiště
      • existující torzo uměleckého složení
      Až na palečné kolo a mlýnskou hranici se mlýnská technologie ani pohon mlýna nedochovaly.
      Žádná položka není vyplněna
      Kvůli dotazníku k zápisu do mlynářského rejstříku z roku 1939 víme, jaké měl mlýn vybavení těsně před skončením mletí v roce 1941. Většina stojů pocházela z továrny Prokop Pardubice, výjimku tvořila loupačka z vídeňské továrny Hoeder a Co. V barokní době mlýn pohánělo jedno, později dvě vodní kola. Druhé vodní kolo zrušil František Kučera při modernizaci provozu. Z hnacího ústrojí mlýna se zachovalo pouze palečné kolo.
      Zaniklý
      • stoupa
      • krupník
      Jako doplňkový provoz se v Tereziánském i Josefínském katastru uvádí krupní stoupa. Pozůstatky po ní (v podobě štoku) by se možná daly najít v podlaze mlýnice. Při terénním průzkumu se žádné stopy po stoupách nenalezly. Ještě v dotazníku pro zápis do mlynářského rejstříku z roku 1939, uvádí mlynář Karel Kučera jako doplňkový provoz holendr na výrobu krup od neznámého výrobce.
      • stavidlo
      • náhon
      • vantroky
      • rybník
      • odtokový kanál
      • lednice
      Typvodní kolo na vrchní vodu
      StavZaniklý
      Výrobce
      PopisV r. 1930 zde bylo 1 kolo na svrchní vodu, průtok 0,08 m3/s, spád 4,29 m, výkon 3,51 k.
      Typvodní kolo na vrchní vodu
      StavZaniklý
      Výrobce
      PopisV r. 1930 zde bylo 1 kolo na svrchní vodu, průtok 0,08 m3/s, spád 4,29 m, výkon 3,51 k.
      Žádná položka není vyplněna
      Historické technologické prvky
      vícenásobná
      • pískovcový kámen | Počet:
      • AutorMinistersto financí
        NázevSeznam a mapa vodních děl republiky československé
        Rok vydání1932
        Místo vydání
        Další upřesněníPraha, str. 26
        Odkaz
        Datum citace internetového zdroje
        AutorMinistersto financí
        NázevSeznam a mapa vodních děl republiky československé
        Rok vydání1932
        Místo vydání
        Další upřesněníPraha, str. 26
        Odkaz
        Datum citace internetového zdroje
        AutorFrundl Jan
        NázevMlýn Štampach v Kokořínském dolu, příspěvek k historii vodních mlýnů v Čechách
        Rok vydání2007
        Místo vydáníUniverzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labe
        Další upřesněnídiplomka
        Odkaz
        Datum citace internetového zdroje

        Místo uloženíNárodní archiv, 3. oddělení
        Název fonduMlynářské ústředí
        Název archiválie
        Evidenční jednotka300
        Inventární číslo, signatura3073
        Místo uloženíNárodní archiv, 3. oddělení
        Název fonduMlynářské ústředí
        Název archiválie
        Evidenční jednotka300
        Inventární číslo, signatura3073
        Místo uloženíSOkA Mělník
        Název fonduokresního úřadu Mělník
        Název archiválievodní kniha (1890 – 1933),
        Evidenční jednotka
        Inventární číslo, signatura831, 832, vložka 113

        Základní obrázky

        Historické mapy

        Současné fotografie - exteriér

        Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

        Současné fotografie - interiér - detaily stavebních prvků

        Současné fotografie - vodní dílo

        Současné fotografie - technologické vybavení

        Vytvořeno

        30.5.2012 20:52 uživatelem Rudolf (Rudolf Šimek)

        Majitel nemovitosti

        Není vyplněn

        Spoluautoři

        Uživatel Poslední změna
        Helena Špůrová 26.9.2013 22:14
        Radomír Roup 21.6.2018 16:30