Otázka na Radimův mlýn.
(české přísloví)

mlýn Oudoleň, Kryštofkův mlýn

mlýn Oudoleň, Kryštofkův mlýn
100
Oudoleň
582 24
Havlíčkův Brod
Oudoleň
49° 39' 38.5'', 15° 45' 21.7''
Mlýn bez vodního motoru, který mele
Mlýn byl v Oudoleni postaven na místě, kde stál předtím obytný dům s pilou a olejnou. Žádost o stavbu mlýna dal vrchnosti místní rychtář a rychtáři okolní v roce 1843, zmínka o prvním mlynáři na oudoleňském mlýně se datuje k roku 1869.
centrum obce
Oudoleňský potok
přístupný po domluvě

Historie mlýna obsahuje událost z období:

Při shromáždění celé obce Oudoleně v lednu 1819 přednesl František Kohout žádost, aby mu sousedé prodali na dědičnost místo na obci, 7 sáhů délky a 4 sáhy šířky při potoku, „Kde by jemu takové místo k prospěchu jeho mínění na vystavení olejny šikovné bylo“. Shromáždění sousedé uznali, že by olejna nebyla ke škodě, ale k prospěchu nejen obyvatelů Oudoleně, ale i okolních vesnic, odkud všecko lněné semeno jinam k výrobě oleje se vyváží, kde pak lidé lidé záboji dobytek krmí a spravují. Obec žádané místo Kohoutovi prodala za 20 zl. úd. měny a roční zákupní ourok 1 zl. 10 kr. Vymínila si však, že náhon, který musel býti veden obecními pozemky, Kohout udělá vlastním nákladem. Usnesení velkého shromáždění obce přednesl rychtář František Halík z povinnosti vrchnímu úřadu s prosbou, aby milostivá vrchnost svolení k prodeji a stavbě olejny neodepřela a s Kohoutem vyjednala roční činži, kterou by měl knížecímu důchodu dávati. Není známo, který kámen úrazu zavinil, že se v Oudoleni zamýšlená olejna nepostavila.

Nová žádost o povolení stavby olejny a pily v Oudoleni došla vrchnímu úřadu v lednu 1833. Toho času žádal truhlář Josef Hyrš z Kyjova, aby mu polenská vrchnost dovolila vystavěti na potoku pod panským rybníkem v Oudoleni obytný domek z kamene s pilou a olejnou. Obec prý proti tomu ničeho nenamítá, vidouc v úmyslu tom prospěch svůj i celého okolí. Zavazoval se, že bude platiti c. k. daně a všechny povinné dávky vrchnosti a obci řádně odváděti. Proti projektované stavbě pily v Oudoleni ohražovali se u vrchnosti cibotínský mlynář František Pokorný a mlynáři v Železných Horkách Tomáš Březina a Josef Pokorný. Tento byl zároveň pilařem.

Protestující mlynáři tvrdili, že pily v Oudoleni zapotřebí není, poněvadž tamější lidé dosud vždy okolními pilaři bez stížnosti obslouženi bývali. Postavením této pily nastala by změna přítoku vody. Zdržováním a náhlým spouštěním vody trpěl by jak mlynář cibotínský, tak mlýn Josefa Pokorného, což se příčí nejvyššímu nařízení ze dne 1.prosince 1814, týkajícího se § 132 - rušení živností jiných. Cibotínský mlynář nemohl by pak v době sucha vůbec obsloužiti mleče. V létě může prý mlíti pouze 24 hodin, když má jistou vodu z Oudoleně a dva dny ji v rybníku nadrží. Kdyby pilař zdejší vodu zadržoval, bude cibotínský mlynář v létě státi. K ohrazení připojil se také cibotínský sedlák Václav Šidlák, tvrdě, pustí-li pilař náhle vodu, vystoupí tato z mělkého koryta a zaplaví mu louku, která se táhne na tisíc sáhů podél koryta. 
Vrchnost na takové stížnosti, kde se jednalo o její nový důchod, mnoho nedala. Smlouvou ze dne 7. listopadu 1835 přepustila Janu Tyršovi v dědičný nájem rybník v Oudoleni, v rozměru 1 jitra 502 sáh a obec prodala mu pusté místo 70 sáhů těsně na úpatí hráze mezi jalovým žlabem a odtokem v rourách, kde by si vystavěl domek čp. 100, olejnu a pilu. Vrchnost požádala od něho ročního nájmu 8 zl běžné měny a úroku činžovního tři rakouské míry žita a tolikéž ovsa záměnou v penzích, vypočtenou na průměr nejvyšší a nejnižší ceny obilí na trhu města Žďáru. Kdyby nájemce neplatil, mohla by se na něho uvaliti politická exekuce. Tříletý dluh opravňoval vrchnost podle dekretu ze dne 16. září a 1. října 1825 provésti zákonné zabavení reality. Na nový domek uvalena též povinnost 13denní roboty ruční. Obci oudoleňské zaplatil Hyrš za místo 23 zl vedle ročního činžovního úroku 1 zl. 10 kr.

Roku 1843 žádají jménem svých obcí Jan Benák, rychtář z Oudoleně, Václav Andres, rychtáž peršíkovský, František Kafka, rychtář střížovský a František Halík, rychtář slavětínský, aby vrchnost dovolila v Oudoleni, v domku nazvaném pila, vystavěti mlýn s 1 složením. Udávají, že má Oudoleň 104 čísla, Slavětín 38, Peršíkov a Střížov přes 80 domků. Nachází se tudíž v těchto vesnicích dosti četné obyvatelstvo, které pro své živobytí jest nuceno ročně semlíti značnější množství obilí. Mlýny, v kterých jmenované vesnice v dřívějším čase mlívaly, totiž v Nové Vsi u Sobinova a u rybníka Řeky u Ranska, jsou pobořeny. Ostatní mlýny v okolí jsou vzdáleny na hodinu cesty a na malé vodě, takže, je-li sucho a týden neprší, nemohou mlíti. V Oudoleni byl prý před dávnými časy mlýn, jak svědčil mlýnský náhon pro kolo, ač se v urbářích o něm nikde zmínka nečiní.

Vrchnost neodepřela i tentokráte svého svolení ke stavbě mlýna v Oudoleni z důvodu veřejné nutnosti. Vymínila si však zvýšení bežného poplatku o 10 zl. rýnských a uložila vlastníku, aby se s okolními panskými mlynáři sám vyrovnal o eventuelní ušlý jejich zisk, tak aby tito nepožadovali náhrady od panství. Mlelo se v Oudoleni, ale nikdo z okolních mlynářů nežádal odškodnění nepozoruje úbytek meliva. Svědčilo by to, že mleči oudoleňského mlynáře zajížděli před tím s melivem do mlýnů cizopanských. (Z knihy: Poddanství lidu vesnického na bývalém panství polensko-přibyslavském)

Zmínka o prvním mlynáři Vojtěchu Pavelkovi na oudoleňském mlýně se datuje k roku 1869.

Alois Kryštofek (původem z Kyšperka) kupuje mlýn v Oudoleni v roce 1913, mlynářskému řemeslu se ještě předtím věnoval v Písečné u Žamberka ve mlýně zvaném "Šuškovský mlýn".

V roce 1926 přebírá mlýn po otci syn Alois Kryštofek se ženou Aloisií.

V roce 1930 je zde uváděn v seznamu vodních děl mlynář Alois Kryštofek, mlýn.

V letech 1941 - 1946 staví Alois Kryštofek svépomocí mlýn nový, za plného provozu mlýna původního. Z původního mlýna se dochovala pouze část mlecího kamene, která nyní leží před vchodem do mlýna. Mlelo se tu žito a pšenice.

Mlýn byl v roce 1948 znárodněn.

Po znárodnění byl nejdříve mlýn ve správě Hospodářského družstva v Chotěboři, poté patřil národnímu podniku Pardubické mlýny a pekárny a nakonec koupilo mlýn Jednotné zemědělské družstvo Oudoleň.

Po nějakou dobu pracují Alois Kryštofek spolu se synem Aloisem ve mlýně jako zaměstnanci. Po čase oba přechází od bílého mlynářského řemesla k řemeslu černému a pracují pro geologický průzkum v dolech v Ostravě. V obsluze mlýna je vystřídala Jiřina Kryštofková, jako zaměstnankyně Pardubických mlýnů a pekáren. Později, když už byla v důchodu a správu mlýna převzalo místní JZD, zde šrotovala obilí pro jeho potřebu.

Po revoluci se stal Alois Kryštofek prvním starostou obce Oudoleň a mj. žádá o vrácení mlýna zpět do osobního vlastnictví. Jeho žádosti bylo vyhověno a v roce 1991 je oudoleňský mlýn první, který byl pro revoluci navrácen jeho původním majitelům. Alois Kryštofek spolu se synem Jiřím dali mlýn postupně do pořádku, aby se mohl opět vrátit do plného provozu.

Od roku 1996 je zdejším mlynářem Jiří Kryštofek, který tak nadále rozvíjí rodinnou tradici a jeho přičiněním mlýn funguje dodnes.

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Pavelka
  • Lašťovička
  • Veselý
  • Křehlík
  • Mikši
  • Kryštofek

Historie mlýna také obsahuje:

1939 - Alois Kryštofek (RR)


Zobrazit více

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    dochován bez větších přestaveb
    05 2012
      venkovský
      mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)
      mlýnice a dům samostatné budovy
      • historizující a architektura druhé pol. 19. století
      • moderní 1920 – 1945
      • 1945 – současnost
      zděná
      vícepodlažní
      \n

      V letech 1941 až 1946 proběhla kompletní přestavba mlýna.

      • dveře
      • okno
      • vyskladňovací otvor
        • existující umělecké složení
        Žádná položka není vyplněna
        Na místě původní budovy mlýna bývala pila a olejna.
        • stavidlo
        • rybník
        • odtokový kanál
        • most, propustek
        StavZaniklý
        PopisV roce 1930 1 turbína Francis; průtok 0,100 m3; spád 6,00 m; výkon 6,0 HP.
        StavZaniklý
        PopisV roce 1930 1 turbína Francis; průtok 0,100 m3; spád 6,00 m; výkon 6,0 HP.
        Žádná položka není vyplněna
        Historické technologické prvky
        • umělý kámen | Počet:
        • Autor
          Název
          Rok vydání0
          Místo vydání
          Další upřesnění
          Odkazhttp://www.oudolen.cz/document-art-id-298/
          Datum citace internetového zdroje27.10 2015
          Autor
          Název
          Rok vydání0
          Místo vydání
          Další upřesnění
          Odkazhttp://www.oudolen.cz/document-art-id-298/
          Datum citace internetového zdroje27.10 2015
          AutorMinisterstvo financí
          NázevSeznam a mapa vodních děl republiky československé
          Rok vydání1932
          Místo vydáníPraha
          Další upřesněníSešit 3., str. 15, číslo 36
          Odkaz
          Datum citace internetového zdroje

          Žádná položka není vyplněna

          Základní obrázky

          Historické mapy

          Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

          Současné fotografie - vodní dílo

          Současné fotografie - technologické vybavení

          Ostatní

          Vytvořeno

          27.10.2015 10:55 uživatelem meisl (Zdeněk Meisl)

          Majitel nemovitosti

          Není vyplněn

          Spoluautoři

          Uživatel Poslední změna
          Rudolf (Rudolf Šimek) 27.10.2015 21:37
          Radomír Roup 17.6.2018 10:32