Byla by mlynáři dobrou ženou,
má dobrý vodopád.
(německé rčení)

Bílý mlýn Kepka

Bílý mlýn Kepka
20
10
Mlýnská
Nová Huť
33002
Plzeň-město
Dýšina
49° 46' 57.7'', 13° 30' 36.2''
Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu a mele
Jeden z největších dosud plně funkčních a provozovaných vodních mlýnů, vystavěný 1868 Josefem Bílým na místě dvou hamrů jako náhrada za jeho zrušený mlýn v sousedních Horomyslicích. 1932 mlýn zakoupil František Kepka. 1948 znárodněn, avšak i nadále provozován, 1971-74 přestavěn na vločkárnu. Po roce 1989 navrácen v restituci, současný majitel Vladimír Kepka zde vyrábí ovesné vločky, ječné kroupy a další obilní produkty.
1,8 km sv od kostela Nejsv. Trojice a sv. Šimona v Dýšině
Klabava
přístupný po domluvě

Obecná historie:

 

 


Historie mlýna obsahuje událost z období:

Nová Huť a Horomyslice měly k sobě vždy velmi blízko. Nejenom tím, že jsou od sebe vzdálené necelou půl hodinu příjemné chůze kolem řeky Klabavy, ale i historickou příbuzností majitelů zdejších mlýnů i hamrů. V Nové Huti stály dva hamry, které provozovaly kovářství a lopatářství, a v Horomyslicích pracoval mlýn (uváděn již před r. 1822), pila, železárna, později slévárna a vysoké pece. Jeden novohuťský hamr patřil obci plzeňské a druhý Jos. Steinerovi. Mlýn, slévárnu a vysoké pece v Horomyslicích vlastnila Plzeňská obec. Ta mlýn čp. 3 odprodala r. 1761 Jakubovi Bílému. Vznikl z toho ale spor o vodní právo, který trval mnoho let a byl ukončen až v r. 1868. Bylo ustanoveno, že již nikdy v Horomyslicích nebude mlynářství provozováno. (Pozn.: dnes jsou v Horomyslicích patrné už jen základy mlýna a pily.)

Hospodářský typ mlýna
  • Poddanský

Za mlýn v Horomyslicích získal Josef Bílý, potomek Jakuba, jeden novohuťský hamr. A všechna stavení a okolní pozemky. Ještě před touto „výměnou“ se Jakub oženil s dcerou majitele vedlejšího novohuťského hamru Jos. Steinera. Po jejím úmrtí se jeho ženou stala Marie Krocová, dcera rolníka z Březiny. Z těch dvou manželství bylo celkem 24 dětí: na živu zůstali pouze 3 synové z prvního manželství Josef, Vendelín a Ladislav, z druhého dcera Pavlína a synové Vratislav a Rudolf. Josef Bílý posléze koupil v dražbě i druhý hamr. Tím se sloučila obě vodní práva v Nové Huti v jedno. Jos. Bílý, jako majitel, tam vystavěl novou mlýnskou budovu a vybavil ji mlýnskými stroji. Byl to první mlýn v kraji s mletím na válcových stolicích, které nahradily dřívější mletí pomocí kamenů. Stroje pro mlýn dodala firma Záruba z Plzně (později fa B. Říha). Aby využil všechen možný spád, zasypal Jos. Bílý starý náhon vedoucí až do r. 1870 okolo domu U Rathauských v ulici K mostu, čp. 45 (později Macho, Novák, nyní Kelíškovi), přes zahradu V. Bílého (nyní Vaidišovi), a vykopal náhon nový. Tím docílil zvýšení spádu asi o 1½m.

Ještě za života otcova se na mlýně vystřídali jako nájemci všichni tři synové z prvého manželství. Protože se však žádnému z nich nevedlo tak, jak by si to otec přál, Jos. Bílý v letech 1896–1904 pronajal mlýn i s vodní silou (asi 25 HP) plzeňskému továrníkovi Drechslerovi na mletí živce. Firma bratří Drechslerů byla založena již v roce 1877 a byla v regionu finančně nejsilnější. V období r. 1880–1890 začal vzrůstat zájem o západočeský živec. Kusový se posílal do severních Čech, Karlových Varu i okolí Plzně, kde se rozemílal a pak posílal spotřebitelům, tj. keramickým závodům.
Po r. 1905 chtěl nájemce mlýna prodloužit nájem na výrobu olovnatých glazur na 12 let. Proti tomu se postavili členové Rybářského klubu a Okrašlovacího spolku (ing. prof. Boh. Strébl, Jos. Loos, Ed. Zelenka a MUDr. Aug. Bartoš), a to z důvodů ničení řeky i špatnému vlivu na zdraví dělnictva. Dalším ohrožením mlýna a jeho vodní síly bylo rozhodnutí majitele lopatárny v Nové Huti a v Chrástu Šimona Semlera. Ten chtěl přímo pod mlýnem prý zřídit novou lopatárnu, a použít část vodní síly mlýnu náležející, ovšem za nějakou náhradu. Tentokrát protestovali všichni majitelé domů a lopatárna nebyla postavena. Tím zůstal mlýn zachován svému původnímu účelu, což se za I. světové války ukázalo velice moudré a potřebné.
V r. 1904 předal Josef Bílý mlýn nejmladšímu synovi Rudolfovi, který opatřil mlýn novými moderními stroji na mletí obilí. Jako už úspěšný mlynář se r. 1910 oženil s dcerou ředitele hospodářské školy v Rokycanech Jos. Babánka (Praha 19. 6. 1863–1941). Tento politik a poslanec revolučního národního shromáždění Republiky československé za Republikánskou stranu československého venkova se narodil se ve staré mlynářské rodině, známé svým vlasteneckým zanícením.

Události
  • Vznik mlynářské živnosti

Za I. světové války byl nedostatek mouky a Bílý mlýn se stal „útočištěm potřebných“.

1923 bylo na Bílý mlýn napojeno Elektrikářské družstvo.

1930: majitel Rudolf Bílý

Rudolf Bílý si nechal postavit v Nové Huti vilu v ulici K mostu, čp. 82. Aktivně se  zúčastňoval společenského i sportovního života v obci. V letech 1910–1933 vykonával funkci místopředsedy Okrašlovacího spolku a v období 1928–1946 (s přestávkou za německé okupace) byl starostou Sokola Dýšina. Jeho bratr Vratislav Bílý se stal finančníkem v Praze a postavil vilu K mostu, čp. 51. V roce 1936 pracoval ve vzdělavatelském sboru Sokola a v letech 1937–1938 ve výboru místního Sokola.

1932 mlýn zakoupil František Kepka

František Kepka, byl obchodník a od r. 1932 majitel novohuťského Bílého mlýna, podporoval  novohuťský sport, aktivní tenista a sokol.
Narodil se 23. 10. 1897 v Litohlavech, zemřel 25. 9. 1971 v Nové Huti. Měl ještě pět sourozenců – 2 bratry a 3 sestry. Bydleli v zemědělské usedlosti v čp. 13 ve středu obce. Po skončení základní školy a měšťanky v Rokycanech byl poslán otcem do učení na obchodního příručího do Oseka u Duchcova. Účelem bylo také osvojení si němčiny. Učňovskou školu absolvoval v německém jazyce. Jako příručí v obchodě pracoval v těžkých podmínkách. V cizím prostředí pracoval od 5. hodiny ranní až do 21 hodin. Jako učeň byl operován na zánět slepého střeva v Teplicích. Po celou dlouhou dobu 3 let učení nebyl ani jednou doma a také nikdo za ním nepřijel. Po vyučení jako sedmnáctiletý narukoval do I. světové války přímo na italskou frontu. Z touhy dostat se domů, se nechat kamarádem, v den svých 18. narozenin, střelit do nohy. Byl léčen v reálce ve Veleslavínově ulici v Plzni, kde byl zřízen lazaret. Po uzdravení pracoval až do konce války jako skladník a výdejce vojenských oděvů i dek ve skladu všeobecné nemocnice v Plzni. Oženil se 31. 1. 1925 s Růženou Pytlíkovou z Habrové u Dolan, okr. Plzeň, nar. 13. 4. 1904. Svatba se konala v římskokatolickém kostele v Druztové. Z tohoto manželství se narodily 2 děti: dcera Jana-Hani a syn Vladimír. V Plzni bydlela rodina Kepkova v „mrakodrapu“ (na křižovatce dnešní Prokopovy ulice a Americké třídy).
V létě r. 1932 se Fr. Kepka přestěhoval s rodinou do mlýnské vily č. 20 v Nové Huti, p. Dýšina. V té době bylo u mlýna hospodářství s koňmi, kteří se používali i na dopravu zrní a mouky. Fr. Kepka vlastnil louky kolem řeky Klabavy, pozemky u náhonu a jezu, a ještě měl pronajatá pole od R. Bílého mezi současnou ulicí Polní a cvičným odpalištěm Golfparku. Pro svoji dceru a svobodnou sestru slečnu Marii Kepkovou, i pro zaměstnance, přestavil v r. 1939 Fr. Kepka dům čp. 8, původně přízemní obchod Fr. Vraštila, na víceposchoďový bytový dům zvaný i dnes „Kachlák“ V suterénu byla plánována pekárna, k tomu ale nikdy nedošlo.
Sestra Marie byla jeho stálou pravou rukou; administrativu mlýna vedla výborně. Fr. Kepka postavil i dům čp. 15. O rodinu, a rovněž i o svobodné mlynářské, pečovala manželka Růžena ; stravu pro ně zajišťovala slečna Mařenka.
František K. měl obchodní nadání již odmlada. Zařídil si velkoobchod moukou v Plzni, Martinská ulice 9. Sklad byl na nákladním nádraží Plzeň. Prodával plzeňským i okolním pekařům maďarskou a americkou mouku. Veškerou administrativu vedla Františkova sestra Marie. Americkou mouku kupoval, díky znalosti němčiny, přímo z dovozu lodí v Hamburku. Po létech se obchod dovážené mouky přesytil, a tak koupil r. 1932 za tvrdých podmínek, tj. na úvěr u Úvěrové banky, mlýn v Nové Huti od Rudolfa Bílého . Kopii kupní smlouvy uložil jeho zeť Zdeněk Neuman do archivu v Plasích. Nejprve ale jezdili Kepkovi na letní byt k Jílkům, Lesní ul. 54. Po nedorozumění s rodinou Jílkových chtěl Fr. Kepka vybudovat pro svoji rodinu letní sídlo u náhonu, v místech pozdějšího kluziště. K uvažované výstavbě ale nedošlo; pozemky byly paní Kepkovou prodány za účelem vybudování parkoviště pro plovárnu na jezu. V sedmdesátých letech 20. stol., po zrušení kluziště, byly však zastavěny rekreačními i trvale obydlenými domky. V roce 2015 jsou zde, v ul. V lukách, čp. 63, 71, 72.
Ve mlýně uplatnil František Kepka svou iniciativu, obchodního ducha a ctižádostivost. Vylepšil mlýn stavebně i strojově. Postavil moderní sila na 60 vagonů obilí, i dva obytné domy č. 8 a č. 15. V brzké době splatil dluh Rudolfu Bílému i úvěr bance, kde si vypůjčil na koupi mlýna. U mlýna bylo hospodářství s koňmi, kteří se používali i na dopravu zrní a mouky. F. Kepka vlastnil louky kolem Klabavy, pozemky u náhonu a jezu, od R. Bílého měl pronajatá pole mezi dnešní ulicí Polní a velkostatkem Horomyslice

(Ve vzpomínkách dcery paní Jany-Hany Neumanové, roz. Kepkové (*1926), sepsaných dne 7. března 2014; tehdy jí bylo 88 let.)

Hospodářský typ mlýna
Obchodní

Po únorových událostech r. 1948 byl mlýn, včetně jeho okolních budov a zařízení i malé vodní elektrárny, znárodněn. Již dříve plánoval Fr. Kepka přístavbu mlýna, zvýšení o patro a rekonstrukci její technologické části: Měl zakoupeny a uskladněny nové moderní stroje i veškeré řezivo. Vedení podniku Mlýny a těstárny Pardubice, závod Plzeň, ponechalo Fr. Kepku pracovat ve mlýně. Za dva roky tuto rekonstrukci uskutečnil a hned r. 1951 dostal výpověď, poněvadž vyšlo nařízení, že žádný majitel nesmí zůstat ve svém bývalém podniku. Byt ve mlýnské vile musel opustit a i osobní auto Škoda Rapid mu bylo odebráno. Byl mu přidělen byt v domě č. 8 („Kachlák“), který též kdysi postavil. Nastoupil jako dělník do slévárny šedé slitiny U Čechurů v Dýšině, kde pracoval až do svých 65 roků. V roce 1971 onemocněl, byl převezen do vojenské nemocnice, kde jej plk. MUDr. Polívka dvakrát operoval. Bohužel to byla rakovina tlustého střeva a 25. 9. 1971 doma zemřel. Je pohřben na dýšinském hřbitově.
V rekonstruovaném mlýně se mlelo obilí až do r. 1965, kdy byla výroba na 3 roky zastavena. V zimě r. 1965–1966 byl zbořen starý dům ve mlýně v Nové Huti čp. 10. V r. 1968 se začalo znovu pracovat; výroba byla změněna na loupání ovsa ke krmným účelům (šrotování). v r. 1971 zbourány dvě stodoly u mlýna. Od listopadu 1971 do roku 1974 probíhala přestavba Bílého mlýna na vločkárnu a do mlýna byla přivedena městská voda.

Bílý mlýn byl vrácen do vlastnictví rodu Kepků. Jeho provozování se ujal Vladimír Kepka, vnuk Františka Kepky. Pokračuje v zavedené mlynářské tradici.

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Bílý
  • Kepka

Historie mlýna také obsahuje:

1868-1904 Josef Bílý

1904-1932 Rudolf Bílý

1932-1948 František Kepka

1990- Vladimír Kepka

 

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    částečně adaptován
    09 2019
      průmyslový areál
      mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)
      mlýnice a dům samostatné budovy
      • historizující a architektura druhé pol. 19. století
      • moderní 1920 – 1945
      zděná
      vícepodlažní
      Budovy kolem uzavřeného čtvercového dvora
      • epigrafické památky (nápisy, datování aj.)
        • existující umělecké složení
        Byl to první mlýn v kraji s mletím na válcových stolicích, které nahradily dřívější mletí pomocí kamenů. Stroje pro mlýn dodala firma Záruba z Plzně (později fa B. Říha).
        V r. 1904 předal Josef Bílý mlýn nejmladšímu synovi Rudolfovi, který opatřil mlýn novými moderními stroji na mletí obilí.
        Kompletně zařízen.
        VýrobceZáruba, Plzeň
        Popis
        VýrobceZáruba, Plzeň
        Popis
        VýrobceB. Říha, Plzeň
        Popis
        Dochovaný
        • výroba elektrické energie
        1930 elektrárna a mlýn
        • jez
        • náhon
        • odtokový kanál
        • turbínová kašna
        • turbínový domek
        Aby využil všechen možný spád, zasypal Jos. Bílý starý náhon vedoucí až do r. 1870 okolo domu U Rathauských v ulici K mostu, čp. 45 (později Macho, Novák, nyní Kelíškovi), přes zahradu V. Bílého (nyní Vaidišovi), a vykopal náhon nový. Tím docílil zvýšení spádu asi o 1½m.
        Typvodní kolo na vrchní vodu
        StavZaniklý
        Výrobce
        Popis1930: 1 kolo na svrchní vodu, hltnost 0,9865 m3/s, spád 5,008 m, výkon 49,4 HP
        Typvodní kolo na vrchní vodu
        StavZaniklý
        Výrobce
        Popis1930: 1 kolo na svrchní vodu, hltnost 0,9865 m3/s, spád 5,008 m, výkon 49,4 HP
        Typturbína Francisova
        StavDochovaný
        Výrobce
        Popis2015: výkon 55 kW
        Žádná položka není vyplněna
        Historické technologické prvky
        AutorMinisterstvo financí
        NázevSeznam a mapa vodních děl RČS
        Rok vydání1932
        Místo vydáníPraha
        Další upřesněnísešit 11 (Plzeň), s. 38
        Odkaz
        Datum citace internetového zdroje
        AutorMinisterstvo financí
        NázevSeznam a mapa vodních děl RČS
        Rok vydání1932
        Místo vydáníPraha
        Další upřesněnísešit 11 (Plzeň), s. 38
        Odkaz
        Datum citace internetového zdroje
        AutorJaroslava a Jan Nesvadbovi
        NázevBílý mlýn v Nové Huti
        Rok vydání2015
        Místo vydáníNová Huť
        Další upřesnění
        Odkazhttps://www.obecdysina.cz/e_download.php?file=data/editor/275cs_11.pdf&original=B%C3%ADl%C3%BD+ml%C3%BDn_Kepka_web_def.pdf
        Datum citace internetového zdroje09 2019
        AutorČihák J.
        NázevVodní mlýny. – Životní prostředí města Plzně. – Díl 5: 9–10
        Rok vydání2010
        Místo vydáníPlzeň
        Další upřesnění
        Odkaz
        Datum citace internetového zdroje
        AutorBrejcha B.
        NázevPamětní spis okrašlovacího spolku pro Novou Huť a okolí k 25 letému výročí jeho vznik. 1909–1934
        Rok vydání1934
        Místo vydáníNová Huť
        Další upřesnění
        Odkaz
        Datum citace internetového zdroje
        Autorkol.
        NázevKronika obce Dýšina
        Rok vydání
        Místo vydání
        Další upřesnění
        Odkaz
        Datum citace internetového zdroje

        Žádná položka není vyplněna

        Základní obrázky

        Historické mapy

        Obrazy

        Historické fotografie a pohlednice

        Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

        Současné fotografie - předměty spojené s osobou mlynáře

        Ostatní

        Vytvořeno

        11.9.2019 11:30 uživatelem doxa (Jan Škoda)

        Majitel nemovitosti

        Není vyplněn

        Spoluautoři

        Uživatel Poslední změna
        Rudolf (Rudolf Šimek) 12.9.2019 21:53