SEZNAM A MAPA VODNÍCH DĚL REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
Stav koncem roku 1930, Sešit 2, V Praze 1932
Okresní finanční ředitelství České Budějovice/Důchodkový kontrolní úřad Prachatice
Název toku: Frantolský potok
Obec, čp. : Frantoly 23
Podnikatel: Gabriel Kurz
Druh živnosti: hospodářství
Počet a druh vodních motorů: 1 kolo na svrchní vodu
Normální výkon v ks: 2,5
Jaroslava Pixová: Mlýny na Zlatém potoce; str. 65 a výše
(Výpis)
U VALCHÁŘŮ č.23
Od Parádů můžeme pokračovat cestou kolem lesa po pravé straně potoka a asi po půl kilometru dojdeme ke krásnému starobylému kamennému můstku s dvěma oblouky, který překlenuje Zlatý potok. Je dlouhý 10 m, široký 5,8 m a vysoký od hladiny potoka 2,5 m. Na spodní straně je datován letopočtem 1881, ale jistě stojí mnohem déle. V roce 1986 byl znovu opraven a patří mezi technické památky. Jeho boky lemuje velice nízké kamenné zábradlí. U tohoto mostu stojí kaplička, ke které se váže pověst. Byla postavena na památku toho, že při jedné povodni zde přišel o život jezdec na koni, který jel kolem potoka a varoval před velkou vodou.
A od kapličky i z můstku už vidíme další samotu u potoka. Původně valchu, později mlýn, kde se dodnes říká U Valchářů...
Lorenz Kurz, který působil coby valchář na pozdějším mlýně U Parádů č.24, přešel do sousedního stavení č.23. Dle pozemkové knihy mu bylo právo vlastnické k č.23 vloženo k 2. listopadu 1797, odstěhoval se sem ale až mezi lety 1808 až 1809, jelikož jeho prvních pět dětí se narodilo v rozmezí let 1798 až 1805 ještě v č.24. V roce 1809 se mu už v novém domě narodil syn Jan František. Lorenz Kurz je označován za zemědělce, a to možná především, a pak za valcháře...
Nástupcem Lorenze Kurze, který zemřel v srpnu roku 1850 v požehnaných 85 letech, byl syn Jan. Valcha mu byla připsána 6. května 1848...
...Ve vodní knize je popsáno vodní dílo Jana Kurze takto: „Je to valcha ve spojení se stoupami na zpracování ovsa.“ Následuje popis rozměrů ve střevících, palcích a sázích. V přepočtu to vypadalo asi takto: Splav byl široký 172 cm, hluboký 159 cm a vodní příkop dlouhý 163,5 m. Vodní kolo mělo průměr 281 cm a šířku 87 cm. Valcha byla dlouhá i vysoká 3,25 m. Kovadlina u stoupy byla dlouhá 3,5 m, délka hřídele byla 6,22 m a vodní kolo bylo vysoké 3,25 m. V kronice stojí, že se zde valchovala šerka, což byla látka utkaná ze lněných a vlněných vláken podomácku předených. Vlastní valchování znamená zhušťování a zplsťování povrchu textilií tlakem, tlučením, vlhkostí a teplem na valchovacích strojích. Sukno se máčelo v horké vodě s přídavkem dobytčí moči, protože to byl v minulosti jediný prostředek pro odmašťování a současně se sukno tlouklo upevněnými palicemi řečenými stoupy. Jejich pohon zajišťovalo vodní kolo. Voda z náhonu tekla korýtky do otevřeného kotle, kde se ohřívala, doplňovala močí a přepadem zase odváděla pod stoupy valchovacího zařízení... Rozvojem přádelen a textilek pak valchy začaly zanikat a vodní zařízení se přebudovala většinou na mlýny...
Gabrielovi byl majetek připsán 16. března 1893, ale nejen jemu, i jeho první manželce Terezii, rozené Stroblové. Ta brzy zemřela, bylo to 9. října 1893 v Záhoří na rodném Winzig hamru na souchotiny...
Mlýn byl zřejmě zřízen koncem 19. nebo záčatkem 20. století. Byl jen takový malý, pouze jedna kamenná mlýnská stolice a stoupa. Jeho činnost utichla v roce 1945. Pak rodina mlela jen pro svoji vlastní potřebu a zároveň vyráběla pro sebe i elektrřinu. „Nejdříve, kolem roku 1800, tu měla být olejna, kde se drtilo lněný semínko. Ta tu měla být krátce. Pak se tu valchoval len, proto se tu říkalo U Valchářů. Protože tu bylo dost mlýnů, nedostali Kurzů koncesi, aby mohli mlít pro cizí, mohli jen pro sebe a byla tu taky stoupa... Nové kolo se sem dávalo v roce 1947. Bylo na svrchní vodu... Vodní kolo se demontovalo, když jsem přišel z vojny, bylo už shnilé, to byl rok 1980... V devadesátých letech se potom borala stará obytná část a postavil se tam nový dům... U mlýnice byla ještě šalanda a mlýnský náhon šel kolem domu. Je teď daný do poutrubí, aby se tu dalo projíždět. Mlýnské kolo bylo hned pod okny mlýnice. Z mlýnského zařízení se dochovala jen dynama,“ popisoval mlýn syn posledního mlynáře Jaroslav Kurz.
Mlýn také několikrát trpěl povodněmi. Ještě dnes je u vrat na zdi značka s letopočtem 1886, kdy tu bylo asi nejvíc vody v historii. Taková tu nebyla ani v roce 2002. Kronikář se ještě zminil o povodni v roce 1954, kdy byli Kurzů i Dvořákovi zaplaveni. Voda jim odnesla prasata a drobné zvířectvo...
Posledním mlynářem byl Gabrielův syn Václav. Mlynářství se vyučil v roce 1925 u svého otce. Mlýn mu byl v pozemkové knize připsán v roce 1946...
