Houškův, Městský, Podměstský, Podhrázský mlýn

1546 Jan Černčický z Kácova prodal dům panský v Borotíně s polovinou městečka a dvěma mlýny a rybníky Benešovi ze Sendražic

První zmínka je z r. 1734 s mlynářem Františkem Jindou.

1798 Václav Jinda

1830 Václav Jinda

Jindrům patřil až do r. 1881, kdy si vdova po Josefu Jindovi vzala Václava Kotašku. Ke mlýnunáleželo pole nad Křížovcem se dvěma vápennými pecemi. Kotaška odjel do Ameriky a mlýn přišel do dražby, v níž jej koupil r. 1898 František Šmejkal, mlynář v Úraze a potom pronajal Rudolfu Štědrému.

R. 1908 koupili mlýn František a Marie Dřízalovi, zlepšili strojní zařízení a r. 1913 prodali Houškovým.

Někdy mezi lety 1922 - 1935 byl mlýn přestavěn a rozšířen o obydlí. R. 1935 přechází mlýn na Václava Houšku a jeho manželku Josefu.

28. května 1922 vyhořela stodola.

1925 Josef Houšťka

1930 Josef Houška

roční semelek 400-500 q

hospodářství 40 měr

Od r. 1913 patřil mlýn rodu Houšků, jehož příslušníci sehráli za druhé světové války významnou roli v místním odboji. Václav Houška byl od r. 1940 členem odboje a jako partyzán velel VIII. partyzánskému oddílu Lukavec při bojových akcích. Zde měl přezdívku "Velký Vašek". U Křešína byl 7. 5. 1945 těžce raněn, ale přežil.

SokA Tábor, Fond ONV Tábor: Výměrem VIII/1-515.33-1952 10. listopadu 1952 bylo poslednímu mlynáři na Houškově Mlýně Václavu Houškovi nařízeno vrátit živnostenský list s odůvodněním, že více než 6 měsíců neprovozuje svoji živnost.