Preidlův mlýn; Preidlmühle

Mlýn byl založen v polovině 18. století při zemědělské usedlosti. V roce 1750 se tehdy 24-tiletý Johann Georg Friesslich oženil s Annou Marií, která byla vdovou po Johannu Christophu Pötterlem, majiteli zemědělské usedlosti v obce Kerhartice. Anna Marie byla o 24 roků starší, v době sňatku jí bylo již 48 roků. S Annou Marií vyženil Johann Georg také 4 nevlastní děti,  Annu Marii (21 roků), Annu Elisabeth (19), Marii Elisabeth (14) a Christopha (11). Přes velký věkový rozdíl manželů vzešly z tohoto manželství dvě další děti, syn Anton (1751) a dcera Anna Rosalia (1753). Přiližně v letech 1850 – 1851 založil Johann Georg Friesslich u zemědělské usedlosti mlýn, při narození syna Antona v květnu 1751 je uváděn již jako mlynář, při narození dcera Anny Rosalie v lednu 1753 jako „horní mlynář“ (v obci Kerhartice byl níže po proudu potoka ještě druhý mlýn s pozdějším čp. 6). Johann Georg Friesslich provozoval mlýn do roku 1771.

V roce 1772 proběhlo v obci číslování domů, Friesslichův mlýn dostal čp. 37. Současně se na mlýně objevil nový mlynář, a to Christoph Pötterle (narozen 1740, psáno též Petterle), syn mlynářky Anny Marie z prvního manželství s Johannem Christophem Pötterlem. S manželkou Rosálií měl 3 dcery,  Rosalii (1773 - 1823), Marii Johannu (1774) a Theresii (1776). Na mlýně s nimi bydleli starý mlynář Johann Georg Friesslich s manželkou Annou Marií.

Christoph Pötterle zemřel již v roce 1778, vdova Rosalie se podruhé vdala, a to za mlynáře Franze Richtera. Z toho manželství se narodilo 7 dětí,  dcery Franziska (1779), Maria Anna (1781), Eleonora (1783) a Apollonia (1793 - 1796), a synové Franz Anton (1784), Ignatz (1788) a Joseph (1791).

V roce 1796 je Rosálie opět uváděna jako vdova. Na mlýně je Vinzenz Krahl, který se oženil s nejstarší dcerou z prvního manželství Rosalií Pötterle. Vinzenz Krahl nebyl původně mlynář, v prvních letech se zde živil pouze zemědělstvím. Na mlýně stále ještě žil starý mlynář Johann Georg Friesslich, nevlastní dědeček Rosálie, který se pravděpodobně opět ujal mlýna a zaučil Vinzenze Krahleho, který je pak zmiňován jako mlynář od roku 1800, po smrti J. G. Friesslicha.

Manželům Krahlovým se v roce 1798 narodil jediný syn Vinzenz, který však po necelém měsíci zemřel (10. 2 1798 – 3. 4. 1798). Manželství pak zůstalo bezdětné. Možná i to byl důvod, proč Krahlovi mlýn v roce 1823 prodali Florianu Preidlovi, přadlákovi z obce Líska s tím, že na mlýně zůstali bydlet až do své smrti. Rosalie zemřela v roce 1842, Vinzenz o 2 roky později.

Florian Preidl (psáno též Preidel) nebyl vyučený mlynář, mlýn neprovozoval a ani zde nebydlel, ale pronajal ho svému zeti Florianu Jänichovi, který byl synem stejnojmenného mlynáře ve mlýně v nedalekých Markvarticích čp. 168 (Rotheho mlýn dnes čp. 167 v obci Veselé) a který se oženil s jeho dcerou Theresií. Manželům se na mlýně narodil syn Franz Joseph (1824) a dcery Maria Anna (1826) a Theresia (1828).

V roce  1830 již Jänichovi na mlýně nebyli, novým nájemcem zde byl Karl Sommer (35 roků) s manželkou Katharinou (23) a dcerami Marií Annou (4) a Wilhelminou (7 měsíců), ke kterým v roce v roce 1831 přibyla ještě dcera Johanna, v roce 1833 syn Karl a v roce 1836 dcera Mathilde.

V roce 1833 se změnil majitel mlýna, stal se jím Floriánův syn Franz Preidl, který bydlel v České Kamenici, podnikal v textilním oboru a mlýn pronajímal. V té době zde stále byli Sommerovi, a to až do roku 1836. Novým nájemcem se v roce 1837 stal Benedikt Grosser s manželkou Theresií a dcerou rovněž Theresií (narozena 19. 2. 1837).

Grosser zůstal na mlýně do roku 1842, kdy ho zde vystřídal další nájemce Joseph Kuhnert s manželkou Theresií, kteří sem přišli z Dolních Habartic. Syn Franz se Kunertovým narodil v listopadu 1843 již na mlýně, v červnu 1845 následoval syn Joseph. Theresie Kuhnert zemřela v listopadu 1846 ve věku 28 roků pravděpodobně v souvislosti s narozením nejmladší dcery Pauline, která následně rovněž zemřela v únoru 1847.  V lednu 1847 je v Soupise poddaných velkostatku Česká Kamenice pro obec Kerhartice zapsán ještě Joseph Kunhner již bez manželky a děti Adolf (1837), Maria (1839), Theresia (1841), Emilia (1842) a Pauline (1846 – únor 1847). Následně se s dětmi odstěhoval zpět do Dolních Habartic.

V lednu 1848 je v soupise poddaných uváděn nový nájemce Emanuel Grohmann. Dlouho se zde nezdržel, neboť v 2. polovině roku 1848 je zde jako nájemce zapsán Joseph Ringelhan s manželkou Marií Josephou rozenou Hikisch. 27. 7. 1848 se manželům na mlýně narodila dcera Marie, v říjnu 1850 následovala dcera Anna.

V roce 1853 zde byl další nájemce, a to Joseph Schwarz s manželkou Franziskou, na mlýně s nimi žila jejich dospělá dcera Julia, která zde v říjnu 1853 porodila nemanželskou dceru Julii.

Dle protokolu komise ve vodní knize ze dne 19. 7. 1881 již tento vodní provoz jako mlýn nesloužil, v protokolu je zapsán jako bývalý moučný mlýn („ehemalige Mahlmühle“). Vzhledem k tomu, že majitelem byl stále podnikatel Franz Preidl, lze předpokládal, že změnil využití zdejšího vodního díla a provozu pro své podnikatelské účely v textilním oboru. Na mapě III. vojenského mapování již mlýn není zanesen, v místě jeho polohy je uveden nápis „Färberei“ (barvírna). Přibližně v tomto období je v matrikách obce v čp. 37 zmiňován Ignatz Christopf s manželkou Wilheminou, původně sklář z Kamenického Šenova, zde je u něj uváděna živnost hajný.

Majitel mlýna v Kerharticích čp. 37 Franz Preidl (1810 – 1889), původem z přadlácké chalupy z obce Líska čp. 7, se stal úspěšným podnikatelem, starostou a významným mecenášem Českokamenicka. Pocházel z německého prostředí. Narodil se v roce 1810 v rodině domácího přadláka Floriana Preidla jako prvorozený syn z celkem 11 dětí a převzal po otci přadlácké řemeslo. V roce 1834 koupil v České Kamenici v Mlýnské ulici dům čp. 61, kam přenesl svou firmu na výrobu příze. Svoje podnikání postupně rozšiřoval, v roce 1852 koupil barvírnu (čp. 155), následně vybudoval bělidlo. V roce 1847 zakoupil pozemky na hranici katastru Dolní Kamenice a Kamenické Nové Vísky v Rabštejnském údolí a vystavěl zde velkou přádelnu, kterou vybavil novými moderními stroji. Nová továrně poháněná vodním kolem byla uvedena do provozu v roce 1860. V roce 1867 koupil přádelnu Gebrüder Schwab situovanou rovněž v Rabštejnském údolí, která ležela na katastru obce Janská s čp. 75 a další přádelnu v obci Janská čp. 59. Z důvodu dopravy surovin do své továrny ovlivnil Franz Preidl výstavbu České severní dráhy, kdy železniční společnost změnila trasu stavěné trati a velkým obloukem se přiblížila Preidlově továrně v Rabštejbském údolí zřízením zastávka Veselá pod Rabštejnem (původní název Rabstein), která dnes leží nelogicky daleko od lidských obydlí. V následujících letech koupil Preidl několik dalších textilních objektů v kraji.

Franz Preidl nebyl jen úspěšným podnikatelem, ale také štědrým mecenášem se silným sociálním cítěním. Ze svých podnikatelských zisků dotoval zaměstnanecké podpůrné fondy a v roce 1871 nechal v České Kamenici vystavět chudobinec, který začal fungovat v září 1872 a mohl poskytnout domov až 33 osobám bez přístřeší. Provoz chudobince byl financován z nadace, do které Preidl vložil jako základní kapitál 20 000 zlatých. Své rodné vsi Líska věnoval darem částku 10 000 zlatých na vybudování školy a přispěl na rekonstrukce Poutní kaple Narození Panny Marie v České Kamenici částkou 60 000 zlatých. Za tento dar mu papež Lev XIII udělil řád sv. Řehoře Velikého. V obdobích 1870 – 1874 a 1880 – 1883 vykonával úřad českokamenického starosty a svou činností se zasloužil o zvelebení a rozkvět města, např. vybudování luxusního hotelu Stern (dnes Hvězda), zřízení městské spořitelny, která usnadnila středním vrstvám přístup k úvěrům pro účely jejich podnikání, vznik Živnostenského spolku, nad kterým měl patronát, finanční podpora dobrovolných spolků atd. Za zásluhy o rozvoj města mu bylo uděleno čestné občanství města Česká Kamenice. V roce 1876 mu byl udělen rytířský kříž řádu Františka Josefa I. Nejvyšším oceněním bylo povýšení do šlechtického stavu s predikátem „Edler von Hassenbrunn“ v roce 1887. Franz Preidl zemřel 28. 8. 1889 na svém zámku v Čížkovicích, je pohřben na hřbitově v České Kamenici u Poutní kaple Narození Panny Marie. Hodnota jeho pozůstalosti byla odhadnuta na 15 miliónů zlatých, dědicem se stal jeho synovec Emanuel Karsch.

Z budovy mlýna se dochovaly zbytky obvodových zdí na pozemku č. 106. Několik metrů od nich, na pozemku č. 107/2 se nachází mladší budova využívaná jako rodinný dům se stejným čp. 37, která stojí na místě původní dřevěné stavby.