Mouka je mouka, řekla myš a ujedla z nejlepšího.
(německé pořekadlo)

Štoska


♦  Archaický stroj na čištění a třídění krupic i krupiček dle jejich specifické hmotnosti pracující na principu vháněného vzduchu.

štoska –  obrázek z knihy Lehrbuch der Müllerei, G. Pappenheim, Wien 1903


Konstrukce – popis


štoska s žejbrem a transmisí –  kresba: David Veverka 2016


1. klikový hřídel s řemenicí uložený v ložiskách

2. Ojnice (těhlice)

3. žejbro s třemi druhy sít mírně skloněné k jedné straně

4. spádová trubka vedoucí nevytříděné a nevyčištěné částečky krupic i krupiček na žejbro

5. pohybová ramena nesoucí žejbro

6. stavítko sloužící k seřízení a regulaci průduchu vháněného vzduchu

7. stavitelnéklapky nastavující množství přiváděných částic dle jejich specifické hmotnosti do jednotlivých oddělení – přihrádek, taktéž cirkulaci a směr vháněného vzduchu mezi přihrádkami

8. vedení vháněného vzduchu (vduchovody, větrovody)

9. ventilátor

 

♦ Hlavní konstrukce strojů jsou celodřevěné a byly stavěny specializovanými dílnami nebo řemeslníky. Stroje nebyly vyráběné továrně (sériově).

Mnohdy na konstrukci nalezneme zdobné prvky, nebo profilace odvíjející se od zdobných stylů v druhé polovině a na konci 19. stol.
♦ V horní části stroje může být samostatněžejbro, nebo hranolový vysévač. Mechanicky pohybované síto zvanéžejbro je dřevěný rám s několika druhy sít (nejprve síta jemnější a poté postupně hrubší) a s mírným sklonem od začátku ke konci k jedné straně. Do pohybu v před a vzad ho uvádí  kliková hřídel. Žejbro nesou kyvná ramena usazená shora i vespod v kluzných ložiskách.
♦ Pod žejbrem jsou větší oddělené příhrady.
♦ Stroj samotný je dřevěná konstrukce obdélníkového tvaru, uvnitř které se nachází dvě až čtyři patra malých přihrádek nad sebou.
Přihrádky mají šikmé stěny a jsou většinou po dvojicích vedle sebe.
♦ Na okrajích dělících stěn jednotlivých přihrádek jsou stavitelné klapky. Nastavením jejich polohy bylo možné regulovat množství částic dle jejich specifické hmotnosti přiváděných do jednotlivých přihrádek.
♦ Vzduch do stroje vhání ventilátor. Vzduch je od ventilátoru veden uzavřeným větrovodem dovnitř stroje, kde se větrovod lomí z horizontálního (vodorovného) vedení na vertikální (svislé). Větrovod může být i mírně zúžený směrem vzhůru a v tom případě pak plní funkci difuzoru pro zvýšení tlaku vzduchu.
♦ Vzduch vychází pod vyšší rychlostí a tlakem úzkými průřezy - průduchy z boků svislých větrovodů a má horizontální (vodorovný) proud. Každá soustava přihrádek v patře má svůj vlastní průřez (průduch)
♦ Množství a intenzita foukaného vzduchu se dá nastavit posuvnými hradítky, jenž jsou přitlačovány dřevěným raménkem.

 


Schéma

schematické vyobrazení stroje, kresba: David Veverka 2016

modré šipky – vedení vzduchu
žluté šipky – směr propadu částic  (ideální vyobrazení) V praxi se část jemných otrub dostane i za stěny posledních přihrádek spolu se vduchem a padají pod stroj. Poté byly ručně zameteny.

A. přívod směsi nevyčištěných a nevytříděných částeček krupic i krupiček
B.jemné částice s nejmenší velikostí
C. středně hrubé částice
D. hrubší částice
E. přepad hrubých částic, které nepropadly sítem
F. úzký proud vzduchu profukující padající částice
G1, G2, G3, G4, G5, G6 výskok (výsypný otvor s posuvným uzavíráním)
G1. nejjemnější krupice a krupička méně čistá s otrubnatými příměsi
G2. nejjemnější krupice a krupička čistá s minimem otrubnatých příměsí
G3. středně hrubá krupice čistá s minimem otrubnatých příměsí
G4. středně hrubá krupice méně čistá s otrubnatými příměsi
G5. hrubá krupice čistá s minimem otrubnatých příměsí
G6. hrubá krupice méně čistá s otrubnatými příměsi
G7. výskok hrubých částic, které nepropadly sítem

♦ Oddělené krupice a krupičky na hranolovém vysévači  od mouk jsou přivedeny spádovou trubkou na žejbro.
Částice krupic i krupiček bylo třeba před samotným procesem čištění roztřídit na sorty dle velikosti samotných částic. K tomu povětšinou sloužilo dlouhé žejbro s několika síty, nebo hranolový vysévač. Částice za pohybu žejbra postupují po sítech a jsou tříděny na sorty. Co nepropadne přes síto, vypadne na přepadu na konci žejbra.
♦ Čištění probíhá tak, že proud vzduchu profukuje sypající se proud částic. Čisté krupice a krupičky s minimálním zbytkem otrubnatých slupek, padají jako těžší do sešikmené přihrádky blíže, zatímco otrubnaté příměsi a méně čisté částečky krupic obsahující zbytkovou otrubu jsou jako lehčí unášeny do přihrádky dále. Částice propadávají čistící kaskádou obvykle složenou z dvou až čtyř oddělených pater nad sebou.
♦ Nakonec vypadnou jednotlivé sorty částic otvorem z boku stroje povětšinou do dřevěných mlynářských nádob.
Výpadový otvor bylo možno uzavřít posuvnou destičkou.
♦ Některé jemné částečky otrub byly unášeny se vzduchem až za stěny posledních přihrádek a padaly pod stroj. Ty se pak musely ručně zametat.

štoska se žejbrem vyrobená v roce 1885, mlýn Choryně čp. 32 (VS), foto: David Veverka 2012


štoska se zdobnou profilací, vyrobená po r. 1880, mlýn Roztoky u Semil čp. 42 (SM), foto: D. Veverka 2008


malá štoska z konce 19. stol., mlýn Vraclav – Svatý Mikuláš čp. 12 (UO), foto: D. Veverka 2010

Parametry určení stroje

Při poznávání strojů bychom si měli všímat těchto informací:


♦   rok výroby a zhotovitele, je li někde tato informace zanesena či přímo na stroji
♦  množství pater a přihrádek v nich

♦  typ stroje, jeho funkci
♦  síta v žejbru, případně ve vysévači - jejich hrubost a materiál, pořadí druhů sít od začátku po výskok (sítová pole)

♦  rozměry stroje
♦  průměr rotoru ve ventilátoru a zdvih klikové hřídeli otáčky, obvodová rychlost rotoru ventilátoru a klikové hřídele

 

 

Vývoj a historie

♦ Štoska z německého „Stossmaschine“ vychází původně ze zdokonalené konstrukce stroje navrženého rakouským mlynářem Ignácem Paurem a postaveného truhlářem Wintrem po roce 1810.
Stroj štoska byl ve mlýnech na českém území rozšířen v druhé polovině 19. století. Vývojově ho brzy nahradily stroje se saným vzduchem ssavky a později pak reformy
Štoska pracuje vždy na principu vzduchu vháněného „tlačeného“.
♦ Nevýhodou těchto strojů bylo, že velmi jemné částice se dostávaly s vzduchem ze stroje ven a vířily po mlýnici.
Seřizování těchto strojů bylo složité. Při poklesu a kolísavosti otáček vniká i kolísavost množství vháněného vzduchu z ventilátoru. Tím je nestabilní i funkce stroje a vyžaduje další seřizování.
♦ Ikdyž bylo po roce 1900 již toto zařízení velmi zastaralé, na malých venkovských mlýnech se leckde používalo ještě v 1. polovině 20. století.

Paurův stroj


vyobrazení zdokonaleného Paurova stroje z knihy Mlynářství II., autor a rok vydání neznámé

Směs částic je vsypána do horního násypného koše (1). Odtud se částice přes podavací váleček se stavítkem (2), nebo jenom přes posuvné stavítko v určitém množství sypaly do úzkého vduchového proudu tvořený ventilátorem – tarárem (3) z boku. Ve spodní části jsou oddělené přihrádky se šikmými stěnami ( I, II, III, IV ). Působením vzduchu pak nejtěžší a nejčistší krupice padaly do přihrádky číslo I. , méně čisté krupice se zbytkem otrubnatých slupek do přihrádky číslo II. a nejlehčí otrubnaté krupice do přihrádky III.  Do přihrádky číslo IV. zanese vzduch nejlehčí částečky otrub, zvané též přerážky. Vzduch je vyveden ze stroje otvorem z vrchu (4). Z přihrádek padaly sorty do pytlovací lávky (5).

 


vzácně dochovaný Paurův stroj s neoklasicistními prvky, mlýn Votice čp. 211 (BN), foto: D. Veverka 2014


Současnost

♦  V dnešních provozech se nepoužívají.


AUTOR TEXTU, OBRÁZKŮ A FOTOGRAFIÍ:
© David Veverka – restaurátor strojů