Seberův mlýn

Mlýnice je dvoupatrová, ostatní budovy přízemní. (LR)
Uzavřený areál mlýna s chráněným náhonem je datovaný do poloviny 19. století, kolem roku 1852. Dům i stodola mají volutový štít členěný pilastry, římsami, sloupky a štuky. Dochovaná mlýnice s technologickým vybavením. Cenné interiéry včetně konstrukcí.
Z první poloviny 19. století, obytné stavení rok 1856 - nápis: WOGTĚCH - LETA PÁNĚ 1856 - MILOTA, stodola rok 1856; Současná podoba mlýna je ovlivněna (bez průzkumu) blíže neurčitelnými stavebními zásahy, datovanými na průčelí stodoly rokem 1852 a na štítě obytného stavení rokem 1856 a jménem Vojtěch Milota. Pekárna a kolna s chlívky byly postaveny za 1. republiky.
SV směrem od obce Nišovice je situován při řece Volyňce a Mlýnské stoce areál mlýna s obytným stavením, mlýnicí, sýpkou a hospodářskými budovami. Mlýn se svou západní stranou se přimyká k řece Volyňce a z východu je obtékán mlýnským náhonem (parc.č. 1389), který je vyveden z Volyňky. Mlýn sestává z obytného stavení s navazující patrovou mlýnicí, k níž se přimyká torzo lednice na mlýnském náhonu, který je taktéž součástí areálu mlýna. Ze severu byla k traktu obytného stavení a mlýnice přistavěna pekárna. Před západním průčelím obytného stavení se rozkládá předzahrádka obehnaná zdí, s níž sousedí hlavní (západní) brána do dvora, lícující s kolnou s vestavěnými chlévy. Jižní stranu dvora vymezuje stodola, jež se kolny dotýká jen nárožím. Vzniklý odskok v JZ části areálu opticky vyrovnává ohradní zeď a vymezující malý trojúhelný pozemek mezi stodolou a kolnou. Na východní straně dvora stojí stáje, mezi nimiž a mlýnicí je brána vedoucí k náhonu a lednici.
Mlýn v Nišovicích je pozoruhodný mírou zachovalosti svých budov včetně k němu patřícímu náhonu. Exteriér pohledově exponovaného mlýna je pozoruhodný zejména štítem obytného stavení i jednodušším štítem stodoly, které patří k nejzajímavějším dílům vesnického klasicismu na Volyňsku, pro něž byly předlohami pozdně renesanční stavby – v JZ Čechách především v Horšovském Týně, ale i na menších stavbách v okolí. V mlýnici se zachovalo téměř kompletní vybavení válcového mlýna z období konce 19. a 1. poloviny 20. století. Hospodářské budovy z 19. a 1. poloviny 20. století si zachovaly svůj tradiční stavební výraz.
Památková ochrana se vztahuje na celý areál mlýna i s mlýnským náhonem.
Dosud je zachována celková disposice mlýna jako uzavřené zemědělské jednotky, kde k řece na západní stranu je vjezd a štít obytného stavení i stodola (sýpka). Sýpka s pěkným štítem tvoří na jižní straně. Proti východu jsou stáje, hospodářská budovy a mlýnské místnosti a na severní stranu bylo budováno obytné stavení.
Vchodem od jihu vejde se do předsíně; po levé straně jsou schody na ”hůru“ a vchod do světnice, za níž je další obytná místnost. Proti vchodu dveře do kuchyně. Vpravo od nich dveře do šalandy (býv. pekárna) a do dalších mlýnských místností (pekárny a skladu). Přestavby celkem jen málo pozměnily původní disposici.
„Mlýn se může pochlubiti honosným průčelím. Budova je stavěna v půdorysu do podkovy, její levé křídlo tvoří obydlí a sýpka, v pravém je umístěna stodola s kůlnou, vzadu je spojují chlévy. Ozdobným průčelím hledí tu mlýn přes náhon ze samoty ke vsi. Stavitel projevil tu hlavní péči štítu obydlí, jenž se zdvihá ve třech, římsami dělených a v obryse bohatou vlnovkou vroubených patrech, štít pak končí při vrcholu obvyklým půlkruhem s božím okem. Svisle dělena je plocha štítu nástěnnými pilířky mezi nimiž v jednotlivých polích jsou umístěny také různé výplně. V nižším patře legenda „WOJTĚCH – LETA PÁNĚ 1856 – MILOTA“ . V nejnižším patře štítu s půdy hledí okna uzavřená žaluziemi. Před okny obydlí je květinová zahrádka. Štít po pravé straně, který kryje půdu stodoly, není sice té bohatosti, přes to však tvoří vkusným architektonickým rozvržením působivý celek. Ve výplni dva sloupce s nasazenými lasturami, nad ní v podélném rámci nápis „LETA PÁNĚ 1852“ a renesanční věnec (feston). Voluty po stranách nahražuje soustředný kotouč kružnic. Paprsky kol božího oka jsou vyzlaceny, černě natřené patky jejich zvyšují účin i honosnost výzdoby. (dnes již není pravda.) Stavitelem prý byl Turek z Volyně. (Brož. Selský barok na Volyňsku.)
Vystavěn v r. 1852 v selském baroku.
Podle sdělení 78 let starého majitele (1963) stavěl prý mlýn v r. 1855 zedník Sebera z Nišovic. Rod je dosud v Nišovicích usazen, říká se tam „U Zedníků" a mají prý nějaké poznámky, že jejich předkové stavěli štíty i v okolí, v Račí, v okolí Volyně a až u Budějovic.
Velmi hodnotná architektura z r. 1852
Udržován. Nutno s majitelem projednati úpravy žaluzií v pův. stavu. Nerušiti mlýnského zařízení.
V. Braun