Uživatel

Hledat

| Zaregistrovat se

Co mlynář nasype, zlé nebo dobré, to mlýn mele.
(německé přísloví)

Home»
Soupis mlýnů»
Databáze vodních mlýnů»
Seibertův, Siebertův mlýn

Seibertův, Siebertův mlýn

tisk doplnit kartu

Identifikační údaje

Kompletní ikonografie

Název mlýna

Čp.

Bývalé čp.

Ulice

Lokalita (vesnice, město)

Roštín

PSČ

768 03

Okres

Kroměříž

Katastrální území

Roštín

GPS

49° 11' 24.7'', 17° 17' 44.3''

Mapová značka

Mlýn bez funkčního vodního motoru

Stručný popis

Mlýn stojí v horní části obce. Mlýn je nazván podle majitele mlýna Františka Sajbrta (rok 1930). V jiných dokumentech je mlýn nazýván Seibertův, případně Siebertův (Seznam kulturních památek v okrese Kroměříž).
Mlýn není udržován a chátrá, v místech, kudy byla voda přiváděna ke mlýnu a v bývalé lednici, jsou vzrostlé keře.
Mlýn je uveden na Seznamu kulturních památek v okrese Kroměříž.

Poloha vůči obci

Na okraji obce

Vodní tok

Roštínský potok

Číslo kulturní památky

47891/7-7169

Webové stránky

Přístupnost

nepřístupný

Historie

Historie mlýna obsahuje událost z období:

Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)

1381 Ješek Kožíšek z Kožušic prodal zboží roštínské - pololán, krčmu a mlýn Bartoňovi z Roštína (nevíme ale, o který ze zdejších mlýnů se jednalo)

Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)

-1709 Matúš Slezák (1654-1709)
1711 Bedřich Martiníček

1729 Karel Doležel

1749 Josef Koza

1757 Jan Jandl

1762 Jan Vykydal

1769 Jan Schmit

1774 - Schuster Jan, syn Jana Schustera, mlynáře z Vřesovic, byl mlynářem v Roštíně, a Mariana, dc. Josefa Daňka, mlynáře z nového mlýna (MZA, Ježov 5399, sn. 29) (mGh)

(není ale úplně jasné, zda všichni výše psaní mlynáři náleží k tomuto mlýnu)

1777 mlýn poprvé uveden s čp. 93

1777-1788 Martin Seibert (1746-1788), manž. Josefa (1754-1793), dcera mlynáře z Dobromilic

1789 po jeho smrti se vdova Josefa provdala za Františka Pokorného, mlynáře ze Zborovic

1802 po dosažení plnoletosti převzal syn Ferdinand Seibert (1783-1836), 1812 se oženil s Rosálií Dundálkovou ze Zdounek

V r. 1827 byl majitel Ferdinad Seybert. (RR)

1836 převzal syn Jan Seibert (*1813), manž. Mariana, dcera mlynáře Valentina Hanyka z Cetechovic a Lebedova

(historii zpracovala Eliška Dušková)

Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)

1890 převzal syn Jan Seibert ml. (1861-1932)

První republika (1919–1938)

V roce 1930 byl majitelem mlýna a pily František Sajbrt (Seibert). Roštínský potok se nazýva Uhlískový.

poté na mlýně nastoupili Karel a František (1923-1980) Seibertové, synové Karla Seiberta (*1869) a Františky roz. Sanitrákové

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

Sajbrt
Seibert
Pokorný
Slezák
Martiníček
Doležel
Koza
Jandl
Vykydal
Schmit
Schuster

Historie mlýna také obsahuje:

Držitelé mlýna v chronologickém sledu

Mlynáři v Roštíně bez lokace:

-1381 Ješek Kožíšek

1381- Bartoň z Roštína

-1709 Matúš Slezák
1711 Bedřich Martiníček

1729 Karel Doležel

1749 Josef Koza

1757 Jan Jandl

1762 Jan Vykydal

1769 Jan Schmit

před 1774 Jan Schuster

čp. 93:

1777-1788 Martin Seibert

1789-1802 František Pokorný

1802-1836 Ferdinand Seibert

1836 Jan Seibert

1880-1890 Jan Seibert ml.

1930 - František Sajbrt (Seibert)

1939 - Karel Sajbert (RR)

Karel a František Seibertové

Mlýn je vyobrazen na:

Císařský povinný otisk (1824–43)

Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)

Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

Architektura

Stav nemovitosti

dochován bez větších přestaveb

Stav nemovitosti k datu

10 2014

Dochováno

Typologie podle urbanistického prostředí

venkovský

Charakter mlýna podle síly vodního toku

mlýn na potoku (50 - 1000 l/s)

Dispoziční typ mlýna

mlýnice je součástí dispozice domu

Stavební etapy

klasicismus do roku 1850
raná moderna do roku 1920

Dominantní stavební konstrukce

zděná

Podlažnost

jednopatrový

Dispozice, slohové zařazení – popis

Objekt mlýna tvoří dvě budovy, budova mlýna s obytnou částí a přes roh do pravého úhlu je postavena malá přízemní hospodářská budova. Roh štítu mlýna je zesílen zděnou podpěrou.
Přízemní místnosti mlýna jsou zaklenuty klenbou.
Vlastní budova, tedy mlýnice se zanáškou a obytnou částí je dvoupatrová, postavená z kamene. Obytná část domu se skládá ze síně s černou kuchyní a světnice, kde původně stála pec a kachlová kamna. V prvním patře pak byla komora na obilí a potraviny. Místnosti byly osvětlovány dvoukřídlými okny s šesti tabulkami. Provozní prostory měly ještě někdy v sedmdesátých letech zachovány mlecí zařízení. Toto zařízení bylo novější, pocházelo z roku 1936, kdy bylo přebudováno na elektrický pohon. Také byla zachována z původního mlecího zařízení hřídel vodního kola a jedna mlecí stolice, která sloužila pouze ke šrotování. Dvůr mlýna pak uzavíraly chlévy, část stodoly a kůlna. Bohužel, dnes mlýnská budova není vůbec udržována a chátrá. V místech, kudy byla voda přiváděná k mlýnu a v bývalé lednici, jsou dnes vzrostlé keře. O to smutnější je, že je mlýn uvedený na Seznamu kulturních památek v okresu Kroměříž, jak už jsme si říkali.

Historické stavební prvky – exteriér

dveře
okno

Historické stavební prvky – interiér

klenba

Technologické vybavení

Stav mlýnské technologie

existující torzo uměleckého složení

Stav mlýnské technologie – popis

Provozní prostory měly ještě někdy v sedmdesátých letech zachovány mlecí zařízení. Toto zařízení bylo novější, pocházelo z roku 1936, kdy bylo přebudováno na elektrický pohon. Také byla zachována z původního mlecího zařízení hřídel vodního kola a jedna mlecí stolice, která sloužila pouze ke šrotování.