Od hráze rybníka vypadá mlýn jako přízemní, z druhé strany (ze dvora) má však 2 patra a půdu. Přízemí je zděné z pískovcových kamenů, jinak je celý roubený. Dochovala se pouze mlýnská budova, v minulosti měl mlýn ještě hospodářské budovy.\n
V roce 1912 byla instalována turbína místo vodních kol.
Stavba je velmi cenným dokladem v jádru barokního roubeného mlýna z počátku 18. století. Součástí areálu je mlýn s vybavením, vodní dílo složené z náhonu,vtoku náhonu, turbínového domku, odtokového kanálu a jalového přepadu a také zahrada.
Areál mlýna a vodního díla je situován pod střední částí hráze rybníka Markvart na severovýchodním okraji obce Markvartice. Rybník leží pod soutokem Panenského a Kněžického potoka.Usedlost je dnes tvořena pouze mlýnskou budovou, hospodářské stavby původně ležící na jihozápadní straně dvora zanikly. areál se skládá z těchto částí: 1) mlýn čp, 44 s mlecím zařízením 2) vodní dílo složené z náhonu,vtoku náhonu, turbínového domku, odtokového kanálu a jalového přepadu 3) zahrada.
Stavba je velmi cenným dokladem v jádru barokního roubeného mlýna z počátku 18. století a pokud budou potvrzeny datace dochované v interiéru (1704, 1712) náleží k nejstarším stavbám svého typu v severních Čechách. Nedílnou součástí hodnoty objektu je jeho umístění v malebné poloze v hrázi rybníka, díky čemuž není na první pohled patrné patrové uspořádání domu (při pohledu z hráze se jeví jako přízemní).
Vzhledem k umístění stavby a majetkovému vývoji vodního díla je možno předpokládat středověký původ mlýnské usedlosti a jeho příslušnost k lemberskému panství (podrobnější údaje je možno získat pouze archivní rešerší). Jádro dochované stavby je možno datovat dle použitých datací na vstupu do zadního sklepa (1704) a na zárubni ve světnici (1712) na počátek 18. století. K r. 1910 je uváděno stavební povolení, které zřejmě souviselo z instalování turbíny místo vodních kol. Kolaudace proběhla o dva roky později.
Mlýn:
Usedlost je dnes tvořena pouze mlýnskou budovou, hospodářské stavby ležící na jihozápadní straně dvora zanikly. Mlýn obdélného půdorysu se přimyká delší stranou tělesu hráze, do kterého jsou zapuštěny i suterénní prostory vybíhající mimo obvod budovy.
Díky prudkému zlomu terénu je dům z pohledu z hráze přízemní a z pohledu ze dvora patrový. Konstrukce stavby je v přízemí roubená mimo dvě stěny mlýnice, které jsou z pískovcových štuk. Zděná a sekaná do skalního podloží je rovněž část přízemí zapuštěná do hráze. Patro je v celém rozsahu roubené. Střecha je sedlová krytá eternitem. Na straně hrázi je střecha prosvětlena dlouhým úzkým pásovým vikýřem lužického typu (celý je krytý šablonami, okna na šířku jsou čtyřtabulková bílá, v šikmo ukončených rozích jednotabulková). Komínové těleso je z režných cihel s dvojicí říms.
Hlavní podélné průčelí orientované k hrázi je čtyřosé roubené. Roubení je opatřeno černým nátěrem, vápenocementové spáry jsou bílené. Nárožní spoje jsou rybinové, na pravé straně s dochovaným neobvyklým tesařským značením důlky (na každém trámu je dvojí řada důlků, aby bylo zřejmé, kterou stranou mají být sesazeny, počet jde odspodu nahoru).
Z přízemí/polosuterénu jsou na levé straně patrná těsně nad terénem tři obdélná okna na šířku osvětlující mlýnici. Patro je u mlýnice opatřeno dvojící klasických obdélných oken na výšku.
Výplně jsou dvojité dřevěné dvoukřídlé s dělení na šest tabulek (nátěr včetně ploché šambrány je bílý, závěsy novodobé). Ve třetí ose zleva je vstup s trámkovou zárubní a vpravo od něj zaslepený menší otvor a dále zhlaví interiérové příčky. Spodní partie roubení v rozsahu dvou trámů je omítaná (patrně přezděná). K průčelí přiléhala přístavba zasahující až po okraj komunikace, dnes je zde pouze plocha vydlážděná betonovými deskami. K levému nároží přiléhá zděný omítaný turbínový domek s pultovou střechou dosahující téměř výšky patra.
Štítové severozápadní průčelí má vpravo dvouosé roubené přízemí s elipticky tvarovanou podstávkou (pásky jsou trámkové, začepované do hladkého sloupku a ližiny).
Horní plocha ližiny podstávky je opatřena krycí profilovanou fošnou a okapní lištou. Levá partie přízemí je omítaná s jedním oknem orámovaným hladkou šedou šambránou. Na zděnou část plynule navazuje zdivo přístavby, která v horní partii zanikla. V úrovni přízemí je zde další okno opatřené pískovcovým ostěním, mříží a dvoukřídlou výplní. Na překladu ostění je datace „1835“. Čtyřosé patro je roubené s vodorovně kladeným obkladem z širokých prken.
Štít má dvě svisle bedněné etáže z širokých přelištovaných prken s dvojicí oken. Okna jsou totožná s předchozím průčelím.
Dvorní podélné průčelí je celoroubené až na cca metrový úsek v pravém nároží (viz další průčelí). K levé přízemní dvouosé části (světnice) přiléhají dvě pole podstávky.
Trámy mají nárožní spoje na zámek. Horní plocha ližiny podstávky je opatřena krycí profilovanou fošnou a okapní lištou. Roubení i podstávka zde mají hnědočerný nátěr. Ve třetí ose zleva je vstup do síně orámovaný fošnovou obložkou s profilací imitující kamenné ostění s pilastry a klenákem na vrcholu. Výplň je klasicistní dvoukřídlá rámová s dvojicí zapuštěných kazet s vybranými rohy. Zdobně profilovaná je i klapačka. V ploše se uplatňují hlavy kovaných hřebů. Původní jsou rovněž prvky geometricky tvarovaných štítků, mosazná klika a dvě držadla. Nad vstupem je segmentově ukončený světlík se zdobně členěnou výplní.
Dlaby po sloupku a páscích podstávky jsou i vpravo od vstupu (mlýnice), pravá část ližiny je nově nastavená (původně zde přiléhala kůlna). Mlýnice má dvojici malých obdélných oken na výšku, doprovázené na levé straně druhotně doplněným roubením (patrně to jsou původní okna šířku, později zaslepená trámy). Pětiosé patro má obklad z širokých prken, nad světnicí kladených vodorovně ve shodě se štítovým průčelím a nad síní a mlýnicí kladené svisle s přelištováním (v tomto úseku se jedná o druhotně zaslepenou pavlač).
Boční průčelí na návodní straně je v přízemí zděné z masivních štuk (část je pokrytá tvrdou omítkou, zbytek má různě staré spáry, včetně novodobých cementových hlazených).
Pravou část zakrývá turbínový domek, ve zbytku jsou dvě okna (pravé zamřížované, dřevěné výplně osazené na vnitřním líci jsou jednoduché dvoukřídlé s dělením na šest tabulek, nátěr hnědý). V roubeném patře je menší jednokřídlé okno dělené na čtyři tabulky (nátěr tmavě hnědý). V levém nároží se nachází bohatě profilovaný sloupek, náležící druhotně zaslepené pavlači (rozsah je čitelný dle svisle kladeného bednění). Štít má dvě svisle bedněné etáže s dvojicí oken.
Dispozice interiéru má základní trojdílné dělení. Uprostřed je tradičně síň oddělená bedněnými přepážkami od mlýnice, která zabírá ve všech podlažích návodní JV část.
Na druhé straně síně je v přízemí světnice a v zadním traktu zděné komory. V patře nad nimi jsou obytné pokoje.
Přízemní síň má trámový záklopový strop, obílené roubené stěny (mimo bedněné příčky do mlýnice) a přímé příkré schodiště do patra. Venkovní vstup je veden z dvorního průčelí. Pod schodištěm je vstup do dvouprostorového sklepa s pravoúhlým kamenným ostěním vstupů. Na překladu ostění do zadního sklepa s vysokou valenou klenbou je datace 1704. Přední prostor má nízkou segmentovou klenbu.
Světnice má vstupní dvoukřídlé rámové dveře (nátěr slonová kost, mosazné štítky a kliky). Zárubeň je orientována do světnice a má masivní trámovou konstrukci s hlubokým oblým okosením na vnitřní hraně (spodky stojek jsou druhotně nastavené). Na překladu je vytesaná datace 1712. Vysoký strop je trámový s překládanými záklopem z širokých desek, trámy mají zdobné náběžné štítky. Podlaha je z novodobých dlaždic a stěny opatřené vápenným nátěrem. U štítové stěny je roubení ukončeno sloupkem. Zadní trakt za světnicí má přístup ze světnice (dveře secesního charakteru) i přímo ze síně (naproti schodišti dvoukřídlé kazetové dveře). Příčka mezi místnostmi je v dolní partii omítaná, nahoře roubená. Strop zadní místnosti, využívané dnes jako kuchyně (dříve patrně světnička a kuchyně), je trámový záklopový, u štítu jsou trámy příčně kladené, u komína podélné. Odsud je přístupná ještě komora v přístavbě zaklenutá dvěma poli plackových omítaných kleneb se segmentovými pasy a mladším pilířem. Špaleta okenního otvoru je šikmá se segmentovým záklenkem. Stěna směrem ke sklepu má pískovcové kvádrové zdivo bez omítky.
Obytná část v patře je dvoutraktová roubená s převážně neomítanými stěnami.
Roubení je pouze vyspárované nebo opatřené šablonovou malbou. Přístup je veden vedle schodiště v mlýnici (není zde vydělená síň), výplň je tvořená dvoukřídlými kazetovými dveřmi s prosklením (bílý nátěr, krabicový zámek). Podlahy jsou prkenné, dochovány jsou i dobové kazetové výplně vstupů.
Největší prostorou v přízemí i patře je mlýnice, která v mladším období využila i podkroví rozdělené na dvě výškové úrovně (prostor zde byl obedněn, zbytek půdy nad obytnou částí sloužil jako skladovací prostor). Mezi podlažími jsou dřevěná schodiště.
Stropy jsou trámové záklopové, zejména v přízemí poměrně komplikované z důvodu postupného zesilování o nové trámy, trámky a fošny z důvodu osazování dalších strojů (základem jsou masivní příčně kladené trámy a podélný průvlak). Někde jsou průvlaky podepřené dřevěnými sloupy s bačkorami. Roubené stěny jsou obílené vápnem.
Krov je hambalkový se střední vaznicí a stojatou stolicí. Plné vazby jsou zavětrovány v podélném směru pásky mezi sloupkem a vaznicí (horní pásky nad vaznicí chybí - jsou po nich prázdné dlaby ve sloupcích). Spoje jsou běžné plátované se zajištěním dřevěným hřebem.
Vodní mlýn č. p. 44 a související vodní dílo na st.p.č. 26/1 (mlýn), p.p.č 65/1 (zahrada), p.p.č. 1467 (náhon a odtokový kanál), v k.ú. Markvartice v obci Jablonné v Podještědí, jsou nedílnou součástí kultury, historického, stavebního a technického vývoje daného regionu.
V období 19. století se nacházelo v severních Cechách velké množství mlýnů, avšak do dnešní doby se jich dochovalo jen velmi málo. Mlýn v Markvarticích je proto velmi cenným historickým dokladem existence roubeného barokního mlýna s uměleckým složením spjatého s lemberským panstvím. V případě potvrzení datací zpočátku 18. století, by se jednalo o nej starší mlýn v kraji.
Samotný mlýn obklopuje rozvolněná zástavba, která se skládá z objektů starších (zobrazené na indikační skice, 50. léta 19. století) a novějších. Z důvodu značných novodobých přestaveb starších objektů pozbyly tyto objekty své vypovídací hodnoty jako doklady starší zástavby a podoby této zástavby. Mlýn je proto posledním dokladem staršího osídlení v dané lokalitě a je důvodné, tento doklad chránit.
V exteriéru mlýna č. p. 44 můžeme vidět příkladné ukázky vývoje tesařského řemesla v použitých tesařských spojích v nároží domu. V interiéru lze pozorovat další projevy práce člověka jak v umělecké rovině, tak v rovině technické. Ve sklepních prostorách, kde jsou patrné stopy po použitých nástrojích k opracování kamene, v obytných prostorách se jedná o zdobné profilace na stropních trámech a na zárubních dveřních otvorů. Kovářské práce jsou zachovány v kovaných pásových a křížových závěsech dveří. Mlynářské řemeslo dokládají nejen prameny, situování objektu a jeho celkové uspořádání ale i mlecího zařízení. Výjimečnost tohoto objektu spočívá v zachování technického zázemí v mlýnici, které je běžné pro vybavení mlýna s uměleckým složením v 1. polovině 20. století. Dochování zařízení v mlýnici je velkou vzácností, a proto i v částečném zachování, jak je to v tomto případě má nemalou vypovídací hodnotu o mlynářském řemesle.
Zachovalý komplexní celek barokního roubeného mlýna z počátku 18. století a souvisejícího náhonu, turbínového domku s Francisovou turbínou a odtokovým kanálem, který je dokladem přechodem vodních mlýnů od pohonu vodním kolem k turbíně. Mlýn patří mezi nejstarší stavby svého druhu v oblasti severních Čech a díky dochování komplexu včetně souvisejícího vodního díla je dokladem technologického řešení mlýna při rybníku.
