Na počátku 17. století postavila lišovská obec pod Levínem mlýn ke šrotování sladu pro lišovský pivovar. Stalo se tak asi počátkem 30. let, neboť v r. 1632 kupoval Lišov do mlýna za 37 grošů 500 šindelních hřebíků. Roku 1638 obdržel ,,Podlevínský“ mlynář na jeho dílo 6 kop a r. 1642 za složení mlýnského kamene 1 kopu 6 grošů. O rok později kupovala ještě lišovská obec v ceně 36 grošů dub na hřídel. Lišovští platili levínským sedlákům v r. 1650 ze mlýna 30 grošů, přesto mezi nimi vznikl o tento plat spor, vyřešený nakonec, tzv. akordem:
,,Léta Božího 1652 dne 29. Januari tak jakož jest mezi obcí městyse Lišova a sousedy Levínskými nějaké nedorozumění bylo o mlejn, který leží na obci levínské někdy od starodávna od slavných předkův Milostivé vrchnosti na ponížené vyhledávání ovšem povolen a vystaven byl k užitku obecnímu městyse Lišova. Naproti tomu obec levínská vždy se domlouvajíc, že by nějaký plat od obce Lišovské z tohoto mlejna vycházeti měl, ale ničímž toho prokázati nemohli a neměli. Když pro zachování dobrého sousedství a s jistým vědomím v prostředkování Urozeného a statečného rytíře pana Pavla Františka z Ordelrygku, tehdejšího hejtmana panství J.M. na Hluboké, obec Lišovská sebe i budoucí své s obcí Levínskou oblikuje a zavazuje se platu stálého z téhož mlejna a vždy při sv. Havle odvozovati po 18 groších míšenských nyní a na časy budoucí. Při tom také obec lišovská hráz při rybníce nad týmž mlejnem na svůj peníz a náklad povinna bude opravovati a mlynář tam pod Levínem sousedům levínským buď pasením dobytka aneb jakkoliv škod nižádných dělati nemá a nebude. Pro lepší ale stálost a paměť tento zápis jeden bude zůstávati vložený do manuálu městysi Lišivě a druhý v táž slova psaný vydán jest obci Levínské. Actum léta a dne et supra.“
Další podobná smlouva pochází z r. 1682: ,,Slovutné a Vzácné Poctivisti též Opatrnosti Pánům Purgmistru a Raddě Městys Lišova. Pánům mě zvláště milým k dodání do Lišova. Majíce Obec Městys Lišova od Starodávných let na Půdě neb Místě vsi Levína pod rybníkem Dačický řečeném svůj vlastní mlejn s příslušenstvím toliko co deštivý kápěj obsáhnouti může, že pak jak v příjezdu tak odjezdu vozovním již dosti častokráte nepříležitost a hněv mezi obojí stanou z toho následoval aniž i budoucně pokojné sousedství zdržán by býti mohl. Pročež se jest dožádal Ouřad téhož Městys Lišova Urozeného a Statečného Pana Matyáše Gregora Hosínského ten čas Vzácně a dostatečně Představeného Hejtmana Panství Hlubockého aby mohli okolo téhož mlejna za jedno jitro od týž Obce Levínské pro příležitost svoumísto, zahrádku i světnici přikoupiti což se i dokonale stalo. A k témuž cíli dle nařízení skrze P. Řehoře Řežábka ten čas polesnýho Hlubockého o přítomnosti obojích obcí, též Jakuba Bohoňka pojezdného a Filipa Januše myslivce revíru Velechvínského poměřeno a v domě opačného Jakuba Bohoňka smluveno jest že obec Lišovská z téhož jitra jednoho na časy budoucí a věčné každoročně po 24 groších. Item k tomu předešle od starožitnosti odvozovaných 21 gr. v summě platu malého čtyřicet pět gr. platiti povinna bude, kteréžto smlouvy in tuplo zhotovené a bezpečně stvrzené, tato zde při obci lišovské a druhá při obci Levínské zůstávati, svrchu pak psaný plat od níže jmenovaného Datum začínati má. Stalo se na Zámku Hluboké dne 20. Octobris Leta 1682 - Matyass Gregor Hosýnský“
Mlýn byl poháněn vodou z panského rybníka zvaného Dačický, jenž v zimě sloužil jako komorový k chovu ryb a v tomto období z něj proto mohlo jít na mlýn méně vody. V r. 1687 zbudoval mlynář Jiří Vaneš na rybníku splav a obdržel od lišovské obce 1 strych žita, vědro piva a 14 zlatých, příštím rokem 9 zlatých za to, že ve mlýně zhotovil hranice. Roku 1732 je uváděn mlynář Blažej Votruba a v r. 1738 se za nájemce hlásí Vít Pichler a zároveň nabídl Žid Antonín Stein obci, že mlýn koupí a uvede stavení do pořádku, byl však zamítnut. V r. 1753 ho najímal Augustin Charvát. Dne 16. října 1779 žádal Josef Kozimák od lišovské rady, aby jím koupený Podlevínský mlýn byl mu připsán v městských knihách. Josef Kozimák prodal mlýn 21. října 1784 Petru Kočvarovi. V r. 1790 za něj platil roční nájem 30 zlatých Jan Šmíd, který ho r. 1802 s povolením lišovské obce přestavěl na dvě složení. Roku 1816 získal mlýn František Šmíd. Dalším majitelem byl r. 1855 Matěj Bican, jenž tehdy od obce koupil 1350 sáhů, sousedících s jeho pozemky, za 90 zlatých. Svatební smlouvou převzali mlýn v r. 1864 František a Kateřina Panských, K jejichž dceři Kateřině se r. 1882 přiženil Jan Doubek z Přeborova na Milevsku. Jan a Kateřina postoupili mlýn v r. 1914 svému synu Františku a jeho manželce Marii. Roku 1934 jej zdědil syn Karel Doubek. Po rodu Doubků, kteří mlýn zvelebili, ho získal Jan Steinocher, jenž tu v r. 1947 zřídil vodní turbínu od firmy B. Kučera z Prahy, avšak již rok na to byl mlýn znárodněn. Poblíže turbíny je na zdi vyryt letopočet 1900, pravděpodobně z doby rekonstrukce.
