♦  V mlynářství tvořily tyto stroje významnou roli v třídění produktů.

Vysévač –  obrázek z katalogu firmy Antonín Jeřábek – Velké Meziříčí, 1920.


Konstrukce – popis

Vysévač moučný –  obrázek z knihy Lehrbuch der Müllerei, G. Pappenheim, Wien 1903.

1. Dřevěná konstrukce, opláštění

A, čela
B, boky (stranice)

2. vstupní otvor - vsypávání neroztříděné směsi rozemletých produktů

3. oddělené zásobníkové přihrádky (koše) pro jednotlivé druhy roztříděných produktů

4. přepad hrubých produktů tzv. výskok

5. rotor – otáčející se hranol – též zvaný moták nebo také cylindr s navinutými síty různých hrubostí pro třídění jednotlivých produktů

6. výpady (otvory) pro vytříděné produkty s pytlovací lávkou

7. uzavírací zašupovatelná hradítka (stavítka)

8. řemenice pohonu

9. ložiskové uložení hřídelů

10. vyjmutelné dřevěné rámy s textilním potahem pro okamžitý přístup k hranolu a vnitřku stroje

♦ Konstrukce stroje bývá sesazena z dřevěných trámků a její provedení záleží na tom, zdali stroj visí u stropu, stojí na podlaze, či je v podlaze zasazený. Mezi konstrukcí je dřevěné prkenné opláštění, tvarem připomínající jakousi truhlu.
♦ Uvnitř se otáčí šestiboký rotor – hranol, jinak zvaný též moták či cylindr. Tvoří jej buďto dřevěná hřídel osazená na konci kovovými čepy, nebo v celé délce ocelová hřídel. Na hřídeli jsou dřevěná ramena či litinové disky nesoucí dlouhé podélné latě. Na latích bývá vždy nataženo síto.  Hranol mírně skloněný k jedné straně má sklon cca 4% a to vždy směrem od vstupního – násypného otvoru (vyšší strana) směrem k výskoku (nižší strana).

♦ Na hranolu jsou navinuta (natažena) síta různých hrubostí i materiálů dle potřeby (drátěná, hedvábná, textilní či syntetická). Nejjemnější síto nalezneme vždy u vstupního - násypného otvoru na začátku, nejhrubší pak na konci hranolu. Síta bývají na hranolu většinou pevně přibita, existuje však řešení, kdy bylo síto v speciálních rámečkách po bocích hranolu a bylo možno rámečky jednoduše vyměňovat, také se mohla dát na hranol síta speciální, které bylo možné na koncích zašněrovat tkanicemi a tak je též kdykoliv jednoduše vyměnit.
♦ Oba konce hřídelů hranolu jsou uloženy v ložiskách výhradně kluzných, na jedné straně hřídel osazen pohonnou řemenicí, nebo pravoúhlým ozubeným převodem s řemenicí.
♦ Po bocích stroje je několik velkých rámů s textilním potahem. Možnost kdykoliv sundat tyto rámy tvoří výhodu v okamžitém přístupu k sítům, hranolu i vnitřním částem stroje, popřípadě k jejich kontrole. Textilní potah slouží jako mírně průdušný (větrací) prvek.
♦  Otáčky hranolu mohou býti různé, vychází z jeho průměru, délky a vysévací funkce, obecně to bylo ale 25 - 35 ot./min.
♦ Stroje mají různé délky podle potřeby vysévacího rozsahu a také se liší jejich třídící funkce.

- Dodejme ještě, že u starších, řemeslně vyrobených strojů si můžeme povšimnout zdobených prvků a profilací na dřevěných částech vnější konstrukce.
- Existují také případy, kdy byl hranol čtyřboký, nebo osmiboký.

 

Detail hranolu s nataženými síty –  Obrázek z knihy Lehrbuch der Müllerei, G. Pappenheim, Wien 1903.

Ukázka ze vzorníku tkaných sít  –  kniha Mlynářství a stavba mlýnů, Jaroslav Karas, Praha 1923.

Schéma

 

Hranolový vysévač moučný, nebo krupičný

♦ Roztřídí rozemletou směs na použitelné produkty tj. mouky, krupičky, krupice a otruby.

♦ Princip stroje:
Neroztříděná směs rozemletých produktů přichází spádovou trubkou do vysévače a vsypává se do rotujícího hranolu na vyšší nakloněné straně. Postupuje za stálého otáčení po sítech různých hrubostí ke straně nižší, čímž se prosévá (třídí) dle velikosti částic. Hrubé částice, které nepropadnou síty, přepadnou na samém konci hranolu - tzv. výskok. Vytříděné produkty padají do zvlášť oddělených zásobníkových přihrádek, jejichž stěny jsou šikmé. Na jejich konci je uzavírací šoupátkové hradítko (stavítko). Produkty tak mohou padat nepřetržitě, nebo se v zásobnících nějaký čas hromadí a otevřením hradítka nejednou vysypají. Ihned pod hradítky bývá buďto pytlovací lávka s připnutými pytli, nebo spádové trubky vedoucí produkty do pytlovací lávky položené níže, popřípadě na nižším podlaží.
♦  Použitá síta jsou jemnější, většinou hedvábná a také velmi jemná drátěná tkanina.

 

Moučný vysévač, kniha Mlynářství a stavba mlýnů, Jaroslav Karas, Praha 1923.

Soustava moučných vysévačů z počátku 20. stol., mlýn Chyšky čp. 1 (PI) foto: D. Veverka 2014.

 

Zleva: moučný vysévač cca z r. 1910 – dolní mlýn v Roztokách u Semil čp. 40 (SM) zprava: hranol vysévače moučného bez sít – Rohův mlýn čp. 11 (PE), D. Veverka 2011.

Předvysévč

♦ roztřídí rozemletou směs na dva produkty – hrubé a jemnější

 Princip stroje:

♦ Neroztříděná směs rozemletých produktů přichází spádovou trubkou do vysévače a vsypává se do rotujícího hranolu na vyšší nakloněné straně. Postupuje za stálého otáčení po sítech stejné hrubosti ke straně nižší, čímž se prosévá (třídí) pouze jemnější částice. Hrubé částice, které nepropadnou síty, přepadnou na samém konci hranolu -tzv. výskok. Vytříděné – jemnější částice padají buďto přímo, nebo pomocí šnekového dopravníku do moučného hranolového vysévače, který je většinou přímo pod předvysévačem. Hrubé částice jsou většinou vedeny rovnou na další mlecí proces.
♦ Předvysévač se umisťoval z důvodu, aby příliš hrubé částice nepotrhaly jemná hedvábná síta moučného vysévače, zlepšena byla vysévací funkce a hranol moučného vysévače nemusel být příliš dlouhý.
♦ Stroj bývá vždy kratší, oproti vysévači moučnému.

♦ Použitá síta jsou z hrubší drátěné tkaniny, než je tomu u vysévače moučného a jsou po celé délce hranolu stejná.

 

Předvysévač se šnekovým dopravníkem – obrázek z knihy Mlynářství a stavba mlýnů, Jaroslav  Karas, Praha 1923.

 

Předvysévač se šnekovým dopravníkem – obrázek z knihy Lehrbuch der Müllerei, G. Pappenheim, Wien 1903.

 

Předvysévač z konce 19. stol. – horní mlýn Roztoky u Semil čp. 42 (SE), D. Veverka 2008.

 

Usazení strojů ve mlýnici, hranolový předvysévač nahoře, pod ním vysévač moučný  –  kreslil: D. Veverka 2013.

Usazení strojů ve mlýnici, hranolový předvysévač se šnekovým dopravníkem nahoře, pod ním vysévač moučný  –  kreslil: D. Veverka 2008.

♦  Ve mlýnech mohly pracovat ještě vysévače rozdělovací, špicové, šrotové, otrubové nebo třídící různé jiné meziprodukty zvlášť, či zastávaly nějakou speciální funkci. Zpravidla se ale vždy jednalo o podobný systém vysévačů moučných- krupičných a předvysévačů.

Vysévač čistící

♦ Vyčistí zrno od příměsí, jakožto: hlinité prachy, kaménky, písek, sláma a plevy.

♦ Princip stroje:

Zrno přichází spádovou trubkou do vysévače a vsypává se vstupním otvorem do rotujícího hranolu na vyšší nakloněné straně. Postupuje za stálého otáčení po sítech různých hrubostí ke straně nižší, čímž se čistí dle velikosti částic. Na hranolu je nejprve síto jemnější, které odstraní ze zrna nežádoucí příměsi o malých částicích, jenž sítem propadnou. Následuje síto hrubší k odstranění nežádoucích příměsí o větších částicích a na konci nachází se síto nejhrubší s velkými propadovými oky, kde propadne celé částečně čisté zrno. Na výskoku přepadnou velké částice, jakožto stébla slámy. Vytříděné produkty tj. částečně vyčištěné zrno a nežádoucí příměsi padají do zvlášť oddělených zásobníkových přihrádek s šikmými stěnami. Na jejich konci nežádoucí vytříděné částice padají do pytlů, nebo nádob a částečně čisté zrno je spádovou trubkou vedeno do dalšího čistícího stroje tzv. koukolníku – trieuru, který bývá umístěn většinou přímo pod čistícím vysévačem. Vysévač totiž vyčistí zrno jen podle velikosti částic, ne podle tvaru, takže v zrnu ještě zůstávají různá semena plevelů kupříkladu koukolu aj.
♦ Použitá síta jsou nejprve jemnější, hrubší a nejhrubší. Materiál byla vždy drátěná tkanina.

 

Čistící hranolový vysévač z konce 19. stol., pod ním koukolník – mlýn Bělá čp. 1 (CR) , D. Veverka 2011.


Čistící vysévač z 20. let 20. stol., pod ním koukolník – mlýn Dražovice čp. 35 (KT), D. Veverka 2010.

Parametry určení stroje

Při poznávání strojů bychom si měli všímat těchto informací:

♦ odlišit řemeslnou a tovární výrobu,výrobce (štítek na stroji), popřípadě rok výroby
♦ typ stroje, jeho funkci
♦ síta dle jejich hrubosti a materiálu, pořadí druhů sít od začátku hranolu po výskok (sítová pole)
♦ rozměry stroje
♦ rozměry hranolu (rotoru)
♦ otáčky, obvodová rychlost

 

Vývoj a historie

♦ První stroje zkonstruovány již po roce 1785 v Americe. Do prakticky použitelné podoby je přivedli významní vynálezci mlýnských strojů Oliver Evans a Thomas Ellicot. Následovalo pak mnoho konstrukčních i materiálových zdokonalení a vylepšení, za což se zasadila řada řemeslníků, konstruktérů i samotných mlynářů. Vysévače se používaly v celém průběhu 19. stol., největší rozšíření nastalo cca po roce 1870, kdy i malé mlýny postupně modernizovaly strojní zařízení. Vyráběny byly až do konce 30. let 20. stol. V malých i středně velkých mlýnech pracovaly mnohdy až do úředního zastavení mlýnů v 50. letech 20. stol.

♦ Mnoho dochovaných strojů bylo zhotoveno řemeslně, avšak vyráběla je i řada specializovaných dílen a továren na mlýnské stroje.

♦ Hranolové vysévače byly až do 1. čtvrtiny 20. stol. nejrozšířenějšími třídícími stroji,hlavně v menších, nebo středně velkých mlýnských provozech.
♦ Pro svojí konstrukční jednoduchost, materiálovou dostupnost (téměř celý stroj ze dřeva) a možnost řemeslné výroby byly pořizovací náklady nízké. Stroje měly klidný chod a nezpůsobovaly otřesy, daly se umístit prakticky kamkoliv i do malé mlýnice a údržba nebyla složitá.
♦ Použity byly též ve mlýnech, kde byla proměnlivá (nestálá) voda, což mělo vliv na výkon vodních kol a turbín. U převodů a transmisí pak kolísaly otáčky. Hranolovým vysévačům, na rozdíl od rovinných kolísavost otáček nevadí - nemá zásadní vliv na jejich provozní funkci.

 

Současnost

♦  Až na vyjímky mlynářských muzeí a zprovozněných historických mlýnů se v dnešních provozech nepoužívají. Nahrazeny byly vysévači rovinnými, které je svým kapacitním výkonem a schopností třídit značně více druhů produktů překonaly.

AUTOR TEXTU: © David Veverka – restaurátor strojů