Gruntovní a městské knihy

Gruntovní knihy (též purkrechtní, urburní nebo pozemkové) sloužily k zaznamenávání právních vztahů a změn v držbě nemovitostí. Rozšířily se postupně v 16. století. Za nejstarší gruntovní knihu v Čechách se považuje kniha žitenického panství na Litoměřicku ze 70. let 15. století. Následují knihy: oseckého kláštera pro obec Háj z roku 1506, pardubické knihy z let 1508 a 1526, litomyšlské knihy z let1513 a1516 apoděbradská z roku 1528. Teprve od druhé poloviny 16. století byly zavedeny v celé zemi. Změny ve vlastnictví jednotlivých nemovitostí v nich lze sledovat tedy běžněji od 2. poloviny 16. století až do zrušení patrimoniální správy v roce 1850, kdy došlo k jejich předání okresním soudům.

Zápisy v pozemkových knihách byly vedeny zpočátku chronologicky, později pro přehlednost podle jednotlivých usedlostí, kdy každá usedlost měla vyhrazeno několik listů. Do knih se zapisovalo při příležitosti konání obecních soudů, šlo pouze o svědectví o provedení zákupu (a to i při převedení usedlosti na syna apod.), vlastní právo zajišťovala již uzavřená kupní smlouva. Z počátku neexistovala právní povinnost do knih zapisovat, a tak se někdy stane, že posloupnost majitelů je přerušena.

Zápis zpravidla zachycuje datum, dále informaci, že zápis se konal se souhlasem vrchnosti, jméno prodávajícího a kupujícího a obsah smlouvy. Následuje popis usedlosti, v našem případě mlýna, včetně příslušenství (může být i inventář) a pozemků. Dále se uvádí cena (do konce 18. století v kopách míšeňských zlatých) kolik bylo zaplaceno v hotovosti a jak vysoké budou splátky, včetně stanovení jejich splatnosti a popř. jaké dluhy na nemovitosti již jsou. Závěrem se uváděla klauzule o zárukách a jména svědků.

V roce 1875 byly zavedeny pozemkové knihy. Součástí knih je sbírka listin a kopie katastrální mapy. Dále se vedl index nemovitostí a index vlastníků.

Také v městských knihách (nejstarší ze 14. století) najdeme v rámci jiných prvořadých zápisů zmínky o mlýnech a jejich majitelích či nájemcích. Do městské knihy, která z počátku mohla být jen jedna, se také zapisovaly prodeje nemovitostí, tedy i mlýnů. S přibývajícím počtem zápisů se ukázala potřeba vést několik knih podle typu agendy, a od poloviny 16. století vznikají: sirotčí knihy, knihy dluhů a knihy zástav, knihy svatebních smluv, knihy testamentů, knihy inventářů a knihy listin.

Gruntovní a městské knihy jsou nejčastěji uloženy v oblastních, okresních či městských archivech. Mladší pozemkové knihy dnes najdeme na příslušných katastrálních úřadech.

doporučit lze literaturu:

PROCHÁZKA, V.: Česká poddanská nemovitost v pozemkových knihách 16. a 17. století, Praha 1963.

VOLF, M.: Vývoj gruntovní knihy ve světle zákonů a hospodářských instrukcí, Zprávy českého zemského archivu VIII/1939.

VOLF, M.: Pozemková kniha na sklonku doby patrimonijní, Časopis pro dějiny venkova XXVI/1939.

NOVÝ R.: Soupis městských knih českých od r. 1310 do roku 1526, AUC phil. et hist. 4, Praha 1963.