František Kovárna
František Kovárna, syn mlynáře Jana a Marie Kovárnových z Krp, se narodil v září roku 1905. František pocházel ze čtyř sourozenců. Rodina, ačkoliv se věnovala mlynářství, byla umělecky založená. Otec Jan Kovárna byl nájemním mlynářem v krpském mlýnu, nicméně ve vsi byl považován za zručného amatérského výtvarníka a spisovatele. Pro Boží hrob v kostele Stětí sv. Jana Křtitele vyřezal dřevěné figury a zároveň byl autorem povídek. 28
Bratr Václav byl také umělecky založen a byl profesorem malby v třebíčském gymnáziu.
František Kovárna studoval gymnázium v Mladé Boleslavi, odkud posléze přestoupil na Jiráskovo gymnázium na Novém městě. Zde maturoval v roce 1924. Již během studií přilnul k románským jazykům a literatuře. 30 Své první literární počiny publikoval již během působení v mladoboslevském gymnáziu ve studentském časopise Apollon. Po maturitě se František vydal na studijní cestu po Apeninském poloostrově, kde prohluboval svoji znalost italštiny. V Itálii se setkal s významnými výtvarníky, kritiky umění a čelními představiteli florentské skupiny futuristů, kteří ho nepochybně ovlivnili. Především se jedná o Ardengo Soffici,
Giovanni Papini a spisovatele Francesca Flora či Enrica Peou. 32 Posléze se věnoval překladatelství a ještě ve 20. letech 20. století přeložil některá díla Luigiho Pirandella, který se stal v roce 1934 laureátem Nobelovy ceny za literaturu.
Po návratu z cest, začal František Kovárna v roce 1924 studovat na pražské Filozofické fakultě. Studoval současnou italskou a francouzskou literaturu u Binda Chiurla a F. X. Šaldy. Dále se věnoval studiu estetiky u Otakara Zicha. Všichni výše zmiňovaní Františka Kovárnu výrazně ovlivnili, což sám potvrzuje ve svém pozdějším díle.
Na konci 20. let 20. století byl František Kovárna významnou postavou české kulturní obce v několika směrech. V 1926 vydal soubor povídek Bojácní a rváč. Díky svému bratru přilnul i k výtvarnému umění a skrze tzv. Sociální skupiny Ho HoKoKo se seznámil s Karlem Holanem, se kterým se stali celoživotními přáteli. 34 V roce 1928 se oženil s přítelkyní Jarmilou a přerušil studia, aby se mohl naplno věnovat práci v časopisech Signál a časopis Volné směry, vydávaný v letech 1896–1949 Spolkem výtvarných umělců Mánes. Časopis Signál vznikl jako tiskovina tzv. D – bloku, který fungoval jako opozice vůči Devětsilu.
V Signálu s Františkem Kovárnou spolupracovali další významné osobnosti tehdejší umělecké scény jako např. E. F. Burian, Stanislav Kostka Neumann, Jiřina Šejbalová či Václav Lacina. Následně se František Kovárna stal šéfredaktorem Volných směrů, kde se věnoval výtvarné estetice a kritice výstav Jindřicha Štýrského, Toyen a Josefa Šímy atd. Tato práce ho velice naplňovala, proto se rozhodl studovat od roku 1929 dějiny umění, pod vedení Vojtěcha Birnbauma. Studium dokončil v roce 1931, kdy byl promován na doktora. V 30. letech 20. století se nadále věnoval kritikám výstav a své recenze publikoval v několika
významných časopisech. Dále byl tajemníkem Klubu za starou Prahu a v roce 1932 přijal nabídku Vojtěcha Birnbauma a stal se asistentem v Ústavu a Semináři dějin umění. V roce 1935 podstoupil úspěšně habilitační proces a stal se docentem estetiky. Záhy po úspěšném složení zkoušky se rozhodl cestovat po Francii a Belgii.
V roce 1938 přispíval František Kovárna do Kritického měsíčníku, kde psal o výtvarných výstavách a současné literatuře, ale zároveň se nebál ostře reagovat na Mussoliniho projev o okupovaném pohraničí Československa Po uzavření vysokých škol v roce 1939 se věnoval psaní monografií o českých umělcích (Karel Kotrba, František Bílek, Josef Holub aj.). V roce 1942 dostal nabídku na práci asistenta na Uměleckoprůmyslové škole. Jeho činnost na UMPRUM ale není doložena, protože v německých administrativních seznamech se nevyskytuje žádná zmínka o Františku Kovárnovi. 37 Po heydrichiádě se s rodinou natrvalo přestěhoval do obce Bezmíř, kde mu před válkou postavil rodinný domek významný český architekt a jeho přítel Karel Honzík.
František Kovárna do Prahy dojížděl minimálně. Věnoval se psaní prózy, napsal v té době soubor pohádek Království kamenného obra. S tehdejší situací a smyslem davové psychózy nacismu se snažil vyrovnat ve své knize Listy mrtvému příteli.
Po skončení druhé světové války se František Kovárna opět začal věnovat naplno své práci. Vyučoval na ČVUT a pravidelně přispíval do Svobodného slova. Na podzim roku 1947 byl jmenován řádným profesorem estetiky na pedagogické fakultě UK. 39 Po únorovém převratu, kdy byl jako demokrat odstraněn ze všech veřejných funkcí, se rozhodl emigrovat.
Z Československa utekl v dubnu 1948. Nejdříve do Německa a posléze do Francie, kde se aktivně stýkal s národněsocialistickými politiky Jaroslavem Stránským a Hubertem Ripkou. V říjnu 1951 emigroval s rodinnou do USA, kde o půl roku později, 19. června 1952, pravděpodobně vinou tíživé životní situace a zhoršenému zdraví umírá v nedožitých 49 letech.
(doplnil David Štastný)