mlýn v Krpech

Informace o vybavení mlýna pochází především z fondu Vodních knih, kde jsou podrobně popsány jednotlivé zásahy do technologického vybavení mlýna, případně celého areálu. Tyto podrobné informace mají přímý vliv na stavební podobu a jsou důležitým historickým pramenem, který ukazuje, jakým způsobem v daném mikroregionu probíhala technologická transformace.
První zápis ve fondu Vodních knih pochází z 27. 7. 1876 a jako majitel mlýna je uváděn Karel Macháček. 14 V zápisu je uvedeno, že mlýn získává vodu potoka Klokoč – Košáteckého. Dále se uvádí, že mlýnský náhon se odpojuje z levého břehu potoka ve vzdálenosti 418m od mlýnského kola. Ústí potoka do mlýnského náhonu je opatřeno splávkem s dvěma stavítky. V zápisu je
uvedeno, že v mlýnu se nachází troje složení poháněné třemi vodními koly. Kola jsou konstruována o podobném výkonu.
Jejich rozměry jsou 1. kolo (3,06m x 0,56m), 2. kolo (2,86m x 0,61 m), 3. kolo (2,96m x 0,62m). Vantroky k jednotlivým kolám jsou o délce 1. (5,98m) 2. (2,75m) 3. (8,50m) a jejich spád je 1. (0,085m), 2. (0,04m) a 3. (0,07m) šířka jednotlivých žlabů odpovídá šířce kola.
Vzhledem k výše uvedeným specifikacím je jisté, že mlýn je založen na starém českém složení s třemi paralelně zapojenými vodními koly a třemi samostatnými složeními. O konkrétním strojovém vybavení nejsou bližší informace. V zápisu z roku 1876 je přiložena informace o zabudování cejchu, který byl 30. 9. 1872 umístěn od jihovýchodního nároží mlýnského stavení ve vzdálenosti 13,7m a od jihozápadního nároží ve vzdálenosti 17,5m.
Cejch se nedochoval.
Následující zápis pochází ze dne 30. 7. 1880, kde je uvedeno, že majitel mlýna Karel Macháček zrušil 2. a 3. vodní kolo, které nahradil jedním novým a výkonnějším. Spolu s koly byla zrušena navázaná, připojená obyčejná složení. Došlo tak k zásadní modernizaci mlýna, zkvalitnění a navýšení produktivity mlecího procesu a k přechodu k válcovému typu mlýna.
Poslední zápis ve fondu Vodních knih z 25. 4. 1930 se týká povolení k výměně kola za Francisovu turbínu o výkonu 10,8HP. 19 Změna se dle zápisu netýká náhonu ani splávku. Vantroky byla prohloubena o 0,15m na 5m své délky. Maximální množství 0.30m³. V Seznamu vodních děl republiky Československé z roku 1930 jsou uvedeny mírně odlišné údaje. V seznamu je uvedeno, že v mlýně je jedno kolo na svrchní vodu a Francisova turbína o výkonu 9,6HP. Průtok se uvádí 320m³. 20 Francisova turbína nadále poháněla elektrickou energií dostupné přístroje určené k mlynářské práci.
Ve fondu Mlynářského ústředí lze sledovat data z doby působení mlynáře Aloise Zimy v mlýně č. p. 15 a to především v letech 1939–1946. Dále je zde uvedena úřední korespondence mezi mlynářem a nadřízenými správními orgány. Z těchto informací vyplývá, že mlýnu bylo 11.10 1940 uděleno Mlynářským ústředím pro tento typ komunikace rejstříkové číslo 3071. Dále je z dokumentu zřejmé, že mlýn a mlýnský náhon procházel v pravidelných intervalech údržbou, opravou a čištěním zařízení povětšinou v délce 40 dní.
Dle dochovaných materiálů mlynář A. Zima žádal o přerušení v mletí z důvodů čištění a opravy mlecích zařízení v období mezi 9. – 29. 8. 1942, 1.8. - 15. 9. 1943 a 1. 8. 1945 – 15. 9. 1945. Ve všech případech žádal Českomoravský svaz pro hospodaření s obilím a následně mu bylo vyhověno.
Z 8. 9. 1943 se dochovala žádost mlynáře Aloise Zimy o navýšení kontingentu mletí žita. Konkrétně Alois Zima uvádí, že z důvodu velké poptávky pekařů po žitné mouce žádá o změnu obchodního kontingentu z 175q 22 pšenice na 175q žita, tím by dosáhl množství 350q žita. Odpověď nadřízených orgánů se nedochovala.
Složka Dotazníku mlynářského ústředí začíná žádostí mlynáře Aloise Zimy z 28. 9. 1939 o prodloužení dodání vyplněného dotazníku o 14 dnů z důvodu těžké nemoci a upoutání na lůžko. 23 V dotazníku je uvedeno, že majiteli mlýna jsou manželé Alois a Marie Zimovi, přičemž provozovatel mlýna je Alois Zima. Mlýn koupili od předchozího majitele Karla Macháčka 1. 1. 1924. Obchodní kontingent byl stanoven 6. 7. 1936 na 175q žita a 175q pšenice. Námezdní kontingent byl ve stejném období stanoven na 2360q žita a pšenice dohromady. Mlýn byl připojen k elektrické síti a dodavatelem energií byl Elektrárenský svaz okresů středočeských. Z tohoto zjištění plyne, že nešlo o mlýn s ostrovním systémem a turbína pravděpodobně plně nesanovala spotřebu elektrické energie v mlýně. V roce 1939 byli kromě majitelů zaměstnáni dva pomocníci. V kolonce semelky jsou řádky přelepeny papírem s textem, kdy si Alois Zima stěžuje, že byly zřízeny skladiště obilí a šrotárny Družstevních dražických závodů v blízkosti jeho mlýna . Tyto skladiště fungují jako směnárna mouky za obilí a dle mlynáře dochází ke směně nejméně 200 vagonu obilí ročně. Z toho
důvodu přichází o práci a podotýká, že pokud se to nezmění, není možné, aby se v dalším
roce uživil.
Dále je v dotazníku uvedeno, že hlavní mlýnská budova je dvoupatrová, zděná a 11m dlouhá, 11m, široká a 10,5m vysoká. Přístavek pro turbínu je 3,05m dlouhý, 2,93m široký a 2,85m vysoký. Šalanda pro zaměstnance je v mlýnici a je 4,10m dlouhá a 0,95m široká. V areálu mlýna je možné uskladnit na různých místech až 455q obilí 300q mouky.
V části informující o typu pohonu je uvedeno, že vodní právo bylo zřízeno okresním úřadem v Mělníku 27. 7. 1876. Vodní dílo se nachází na toku Klokoč – Košátecký. Normální výška vody před stavidlem je 0,58m, průměr přívodního potrubí je 1,70m. Spád mezi vrchní a spodní hladinou je 3,50m. Maximální možný průtok náhonem je 220l/s V mlýně se nachází jedna turbína od firmy Jan Kohout s maximálním průtokem 300l/s a maximálním výkonem10KS. 25 Elektrický motor je třífázový od značky Siemens – Praha z roku 1934. Jeho výkon je 15KW a pohání všechny stroje v mlýnském zařízení.
V rámci strojního vybavení se v mlýnu nachází monitor od firmy Kašpar – Senice k třídění obilí, trieur od stejné firmy na vybírání koukole a loupačka taktéž od firmy Kašpar – Senice k loupání obilí.
Válcové stolice se nacházejí v mlýně tři. První je od firmy Union – České Budějovice
s rýhovanými válci o délce 0,60m a průměru 0,3m vhodné pro mletí žita, dále rýhovanou
válcovou stolici od firmy Kohout – Smíchov o délce 0,6m a průměru 0,22m ke šrotování
pšenice a třetí hladkou stolici od firmy Marek – Praha o délce 0,50m a průměru 0,22m k mletí
krupice. Dále se v mlýnu nachází šrotovník se svislými kameny o průměru 0,7 m od firmy
v Kosmonosích o výkonu 200kg za hodinu a mačkadlo na mačkání ovsa o průměru 0,15m od
firmy J. Slavík Dobruška o výkonu 150kg za hodinu. Vysévače jsou též tři, první třídící od
firmyJ. Prokopec o délce 2,00m a průměru 0,50m pro třídění meliva, druhý moučný vysévač
od stejné firmy o délce 4,0m a průměru 0,8m pro vysévání mouky a třetí vysévač k loupačce
od firmy Najman o délce 1,0m a průměru 0,50m k vysévání obilí.
Následně mlynář uvádí, že maximální výkon mlýna je 15q pšenice za hodinu, tj. 5600q
ročně a 20q žita za hodinu a za rok 7300q. Tyto údaje jsou doplněny o poznámku, že nelze
obě suroviny mlít najednou z důvodu použití společného zařízení. 26
Další archiválie se týkají aktualizace zápisů z dotazníku a žádostí o modernizaci vybavení. V
žádosti ze dne 23. 6. 1944 se mlynář ptá Českomoravského svazu pro hospodaření s obilím,
zda může naistalovat do svého mlýna druhý tlakový filtr od firmy kohout. Žádost byla tentýž
měsíc schválena. Žádost je psaná na stroji se jménem Aloise Zimy, ovšem dokument je
podepsán jménem Vlastislav Zima.
(David Šťastný)