Historie
Obecná historie:
V městském urbáři se první zmínka o existenci panského mlýna na levém labském břehu objevuje v roce 1592.[3] Součástí mlýna byla zřejmě od samého počátku také pila, která se nacházela na ostrově na protějším břehu labského ramene.[4] Koncem 16. století mlýn zahrnoval dvě mlýnice, jednu s jedenácti a druhou se čtyřmi moučnými koly. Vnější podoba budovy mlýna ze 16. století se však nedochovala. Areál pily na ostrově tvořil domek pro pilaře a kůlna na prkna. Povinnost mlít své obilí v roudnickém mlýně mělo v oněch dobách celkem 513 obyvatel z nejbližších vesnic a osad.[3]
V 17. století se měly uskutečnit stavební úpravy jezů a roudnického mostu, avšak kvůli vpádu saských vojsk do Čech tyto práce neproběhly, jak měly, a stavby u řeky, včetně mlýna a pily, značně zchátraly. Staré jezy byly zbořeny teprve až v roce 1737. V roce 1738 byl zbořen i starý mlýn a na jeho místě byla připravena stavba nového objektu. Stavba byla zahájena slavnostním položením základního kamene 11. června 1738, kámen na stavbu byl dovážen od Brzánek, Přestavlk a Nelahozevsi. Stavba byla zadána polírovi Václavu Škodovi a vybudování mlýnského zařízení měl na starosti pražský mlynář Jakub Lískovec. Dotyční měli podle smlouvy vybudovat mlýn i s vodárnou během dvanácti neděl. Do konce roku 1738 byl mlýn pod střechou a bylo zahájeno mletí v prvním z budoucích celkem pěti mlýnských složení. Dokončovací práce pak probíhaly až do roku 1744. Mlýn dostal od vrchnosti do správy mlynář Jakub Lískovec.[3]
V roce 1762 získal mlýn do pronájmu Jan Kubík, který v následujícím roce mlýn koupil. V roce 1843 byla k mlýnu opět přistavěna pila. Majitelé mlýna se často střídali, posledním z nich byl mlynář Jan Václavík, který celý mlýn zrekonstruoval v roce 1862. V roce 1890 byly pila a mlýn prakticky zničeny v průběhu velké povodně. Budova poškozeného mlýna byla zbourána o dva roky později v roce 1892. Mezi roky 1906–1910 probíhala nedaleko od místa, kde stával původní barokní mlýn, výstavba nového mostu přes Labe. V téže době byla na základech barokního mlýna postavena kopie původní stavby, objekt pily však obnoven nebyl.[3] Budova čp. 297 je jako majetek České republiky ve správě státního podniku Povodí Labe.[5]
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
V městském urbáři se první zmínka o existenci panského mlýna na levém labském břehu objevuje v roce 1592.
Součástí mlýna byla zřejmě od samého počátku také pila, která se nacházela na ostrově na protějším břehu labského ramene.
Koncem 16. století mlýn zahrnoval dvě mlýnice, jednu s jedenácti a druhou se čtyřmi moučnými koly. Vnější podoba budovy mlýna ze 16. století se však nedochovala. Areál pily na ostrově tvořil domek pro pilaře a kůlna na prkna.
Povinnost mlít své obilí v roudnickém mlýně mělo v oněch dobách celkem 513 obyvatel z nejbližších vesnic a osad.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
V roce 1738 byl zbořen i starý mlýn a na jeho místě byla připravena stavba nového objektu. Stavba byla zahájena slavnostním položením základního kamene 11. června 1738, kámen na stavbu byl dovážen od Brzánek, Přestavlk a Nelahozevsi. Stavba byla zadána polírovi Václavu Škodovi a vybudování mlýnského zařízení měl na starosti pražský mlynář Jakub Lískovec. Dotyční měli podle smlouvy vybudovat mlýn i s vodárnou během dvanácti neděl. Stavba započala 11. června 1738, kdy byl slavnostně položen základní kámen a do něj vloženy dvě stříbrné tabulky s latinskými a českými texty. Do konce roku 1738 byl mlýn pod střechou a bylo zahájeno mletí v prvním z budoucích celkem pěti mlýnských složení. Dokončovací práce pak probíhaly až do roku 1744. O tři roky později již mlýn čítal celkem pět mlecích složení a stavba zahrnovala též utužení jezů.
Mlýn dostal od vrchnosti do správy mlynář Jakub Lískovec.
Roku 1762 byl mlýn nejprve pronajat a o rok později prodán Janu Kubíkovi za 1500 zlatých a 250 zlatých roční renty. Postupem času Kubíkovi dědici obdrželi do správy i opět chátrající jezy. V roce 1843 byla přistavěna znovu nová pila.
Majitelé mlýna se často střídali, posledním z nich byl mlynář Jan Václavík, který celý mlýn zrekonstruoval v roce 1862.
V roce 1890 byly pila a mlýn prakticky zničeny v průběhu velké povodně.
Budova poškozeného mlýna byla zbourána o dva roky později v roce 1892.
Mezi roky 1906–1910 byla na základech barokního mlýna postavena kopie původní stavby, objekt pily však obnoven nebyl.
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
1744 Jakub Lískovec
1763 Jan Kubík
1862 Jan Václavík
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: