Má na krku mlýnský kámen.
(německé rčení)

Caisův, Pernerův mlýn

Caisův, Pernerův mlýn
34
Bratčice
286 01
Kutná Hora
Bratčice u Potěh
49° 51' 9.3'', 15° 25' 41.6''
Mlýn bez funkčního vodního motoru
Velmi hodnotný vodní mlýn pozdně barokního původu, bez vnitřního vybavení. Z hlediska dějin techniky je významný také jako rodiště stavitele železnice J. Pernera.
Bratčický mlýn se nachází v jižní části vsi, pod hrází rybníka Lázeňka.
Brslenka
25060/2-2832
nepřístupný

Historie mlýna obsahuje událost z období:

První zmínka o vsi pochází již z roku 1126 ařadí ji tak k nejstarším vesnicím na Kutnohorsku.[i] Antonín Profous však uvádí první písemnou zmínku až roku 1223.[ii] Podle webových stránek obce získal „v roce 1555 bratčický dvůr rytíř Heřman Bohdanecký z Hodkova a vytvořil z něj feudální velkostatek s dvorem, lesem, kostelem a mlýnem. Vystavěl zde též novou tvrz.“[iii] Na ústupu před stavovskými vojsky císařští v roce 1618 bratčickou tvrz vypálili, protože věděli, že patří odbojnému rytíři Jiřímu Dobřenskému.[iv] V té době mohl vyhořet i mlýn, který jistě s velkostatkem a tvrzí úzce souvisel.

[i] www.bratcice.cz (25. 4. 2011). Údaj není první písemná zmínka, tento údaj se uvádí bez citace pramene.
[ii]Antonín Profous, heslo Bratčice, in: Místní jména v Čechách I, Praha 1947, s. 149.
[iii] www.bratcice.cz (25. 4. 2011) opět bez citace pramenů.

[iv] Ibidem.

Podle Tereziánského katastru z roku 1751 působili v Bratčicích dva mlynáři, jeden z nich panský.[v] Ještě na I. vojenském mapování uvidíme v Bratčicích vyobrazené dva mlýny.[vi] Z Indikačních skic se dozvídáme, že k roku 1838 vlastnil mlýn Mathias Thiele.[vii]

[v] Aleš Chalupa et al., heslo Tupadly, panství, in: Tereziánský katastr I, Praha 1964, s. 231.
[vi] Ten pod Pastušským rybníkem lze vidět i na mapách II. a III. vojenského mapování, avšak na Indikační skice typická značka pro mlýn chybí. Kdy mlýn zanikl, není zřejmé.
[vii]Národní archiv, 1. oddělení, fond Indikační skici, sign. Ča 54. Nic bližšího o barokní etapě bratčického mlýna se, bez detailního archivního průzkumu nepodařilo zjistit.

Rodiště Jana Pernera - viz pamětní deska.

Události
  • Významná osobnost či událost spojená s mlýnem

 Z dotazníku k zápisu do mlynářského rejstříku vyplývá, že v roce 1939 zde hospodařili Stanislav a Marie Caisovi.[viii]

[viii] Viz MlU (pozn. 1), z dotazníku dále vyplývá, že mlýn převzali roku 1934 od Josefa a Emilie Kořínkových.

Informace o mletí po roce 1945 se mi nepodařilo zjistit. Podle slov současné majitelky mlýn znárodnili a měl se využívat jako klubovna Svazarmu. Právě Svazarm zlikvidoval veškeré strojní vybavení a zanedbáváním údržby uvedl objekt do havarijního stavu.

Události
  • Zánik mlynářské živnosti

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Thiele
  • Perner
  • Kořínek
  • Cais

Historie mlýna také obsahuje:

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    částečně adaptován
    05 2012
      venkovský
      mlýn na „potoku“ (50 - 1000 l/s)
      mlýnice je součástí dispozice domu
      • baroko do roku 1800
      • klasicismus do roku 1850
      • raná moderna do roku 1920
      • moderní 1920 – 1945
      zděná
      jednopatrový
      Pozdně barokní budova mlýna stojí na nepravidelném pozemku pod skalnatým návrším s návsí. K objektu patří vydlážděný dvůr přístupný dřevěnými vraty v plotu se zděnými pilíři. Z východu dvůr uzavírá hospodářská budova. Klasická zahrada zde chybí. Jak lze vypozorovat na Indikační skice, ke mlýnu patřil pozemek jižně přes cestu, kde stávala zděná budova, pravděpodobně stodola, dnes již neexistující.
      K patrovému mlýnu s mohutnou mansardovou střechou o obdélném půdorysu se ze západu a z východu přimykají dva přístavky, z nichž ten západní se vyskytuje již na Indikační skice. Druhý přístavek vznikl později a spojuje budovu mlýna s hospodářským objektem. Netypickou dispozici objektu utváří síň v podobě chodby, vedoucí z jižního hlavního průčelí přímo do rozlehlé mlýnice. Po obou stranách chodbovité síně se vchází do obytných místností.
      Obydlí s mlýnicí tvoří jeden objekt. V bratčickém mlýně zabírá obytná část menší plochu na úkor rozlehlé mlýnice. Snad proto zbudovali již v době baroka k západnímu podélnému průčelí přístavek. Do mlýnice se vstupovalo z chodby širokými dvoukřídlými dveřmi.
      Popis přízemí
      Atypickou dispozici, tvořenou průchozí chodbou na východ od osy budovy a trojdílnou dispozicí skromné obytné části, rozšiřuje na západě přístavek o další místnost. V jihozápadním rohu velké mlýnice se nachází hmota pece na chleba; poměrně mladé, neboť nad ní na severní stěně světnice můžeme spatřit pozůstatky silně zakouřené klenby, pravděpodobně pozůstatek po sopouchu černé kuchyně. Ve mlýnici nalezneme betonové patky, které nesly ložiska hlavní hřídele, a dnes zazděné dveře do turbínového domku.
      Popis pater
      V patře přístupném z mlýnice se nachází rozlehlý prostor, z něhož se vyčleňuje čtvercová, z nepálených cihel zděná šalanda v jihozápadním rohu a dřevěná prosklená kancelář v jihovýchodním rohu.

      Mansardovou střechu nese hambalkový krov se stojatými stolicemi. Ještě před rekonstrukcí krovu se mansarda na západě rozšířila o bedněnou nástavbu, jež pravděpodobně vznikla při modernizaci mlýnské technologie. Při rekonstrukci nástavbu z odstranili. Během opravy krovu se přibližně 50% trámů vyměnilo za nové. Při pohledu z exteriéru dělí horní a spodní část mansardy dodnes zachovaná mansardová římsa tvořená profilovaným trámem.
      Popis průčelí
      Hlavní pohledové průčelí mlýna se obrací na jih, směrem k příchozím. Celé je přetíná jednoduchý lizénový rám bez naznačené bosáže na nárožích. Vlevo od osy se v přízemí i v patře nacházejí dvě okna orámovaná pásovou šambránou, pravděpodobně pouze štukovou. V přízemí, vpravo od osy, se vyskytují hlavní dveře a napravo od nich okno do světničky. Patro má dvě okna. Pod levým nalezneme dřevěný otvor, kterým se v minulosti vyskladňovala mouka přímo na vůz. Okna lemuje stejné zdobení jako předchozí popisovaná. Napravo i nalevo přiléhají k hlavní budově dva identické přístavky, každý s jedním oknem a přesahující střechou. V ose hlavního průčelí visí pamětní deska připomínající narození Jana Pernera.
      Levou polovinu východního průčelí zakrývá střecha přístavby, navazující na hospodářskou budovu. Před pravou částí se rozkládá hmota turbínového domku s přístupovými dveřmi a zazděným oknem. Přízemí nalevo od turbínového domku osvětluje veliké industriální okno. Další dvě podobná vedou i do mlýnice v patře. Mezi nimi se nacházejí dveře vedoucí na rovnou střechu turbínového domku. Severní a západní průčelí jsou nepřístupná. Severní průčelí nejspíš nemá žádná okna, jak naznačuje situace v interiéru. Západní průčelí pravděpodobně z větší části kryje přesahující střecha.



      • dveře
      • střešní nástavba
      • vyskladňovací otvor
      • náhrobky, pamětní desky
      • vrata, brána
      • krov
      • topeniště, kamna, pec
      • dveře
      • schodiště
      • historický mobiliář
      • zcela bez technologie aj.
      Žádná položka není vyplněna
      Ve mlýně se v dotazníku k zápisu do mlynářského ústředí uvádějí stroje kompletního uměleckého válcového mlýna. Zmiňují se zde stroje značek Prokop Pardubice, L. Kašpar, Hübner a Opitz, Machaň a KOMA.
      Zaniklý
      • výroba elektrické energie
      • jez
      • náhon
      • vantroky
      • rybník
      • most, propustek
      • turbínový domek
      Pro přívod vody na vodní kolo se do roku 1934 využíval dřevěný vantrok, téměř 60 metrů dlouhý, po němž zůstaly pouze kapsy zasekané do skály. Dodnes se na místě vantroku zachovala betonová trouba, vedená vzduchem na železobetonových pilířích. Toto dnes unikátní vodní dílo nejspíš datuje letopočet 1934 vytesaný do skály.
      Typturbína Francisova
      StavDochovaný
      VýrobceČKD – Českomoravská Kolben Daněk, Blansko
      PopisVe mlýně je zachována Francisova spirální turbína od firmy Kolben Daněk, typ Praga-Reiffenstein s hltností 270 l/s o výkonu 14,4 HP. O jejím využití současní majitelé neuvažují.
      Typturbína Francisova
      StavDochovaný
      VýrobceČKD – Českomoravská Kolben Daněk, Blansko
      PopisVe mlýně je zachována Francisova spirální turbína od firmy Kolben Daněk, typ Praga-Reiffenstein s hltností 270 l/s o výkonu 14,4 HP. O jejím využití současní majitelé neuvažují.
      Typvodní kolo na vrchní vodu
      StavZaniklý
      Výrobce
      PopisVýměna vodního kola za turbínu proběhla roku 1940. Zrušené vodní kolo na vrchní vodu mělo průměr 3,9 metrů a výkon okolo 8 HP.
      Typplynosací motor
      StavZaniklý
      VýrobceTovárna na benzinové motory a slévárna Ing. Lorenz, Kroměříž
      PopisJako pomocný zdroj energie sloužil plynosací motor od firmy Lorenz z roku 1935, s nejvyšším výkonem 25 HP. Motor ani zbytky generátoru a filtrů potřebných k výrobě plynu z koksu se nenašly.
      Typplynosací motor
      StavZaniklý
      VýrobceTovárna na benzinové motory a slévárna Ing. Lorenz, Kroměříž
      PopisJako pomocný zdroj energie sloužil plynosací motor od firmy Lorenz z roku 1935, s nejvyšším výkonem 25 HP. Motor ani zbytky generátoru a filtrů potřebných k výrobě plynu z koksu se nenašly.
      Historické technologické prvky
      • pískovcový kámen | Počet:
      • francouzský kámen | Počet:
      • AutorŠimek Rudolf
        NázevMlýn jako krajinotvorný prvek v barokní době
        Rok vydání2011
        Místo vydáníOlomouc
        Další upřesněnídiplomová práce
        Odkaz
        Datum citace internetového zdroje
        AutorŠimek Rudolf
        NázevMlýn jako krajinotvorný prvek v barokní době
        Rok vydání2011
        Místo vydáníOlomouc
        Další upřesněnídiplomová práce
        Odkaz
        Datum citace internetového zdroje
        Autorjaril
        Název
        Rok vydání0
        Místo vydání
        Další upřesnění
        Odkazhttp://zivotopis.osobnosti.cz/jan-perner.php
        Datum citace internetového zdroje9.2.2014

        Místo uloženíNárodní archiv, 3. oddělení
        Název fonduMlynářské ústředí
        Název archiválieDotazník k zápisu do mlynářského rejstříku
        Evidenční jednotka104
        Inventární číslo, signatura575
        Místo uloženíNárodní archiv, 3. oddělení
        Název fonduMlynářské ústředí
        Název archiválieDotazník k zápisu do mlynářského rejstříku
        Evidenční jednotka104
        Inventární číslo, signatura575

        Jan Perner - životopis

        narozen: 7. 9. 1815 Bratčice † 10. 9.1845 Pardubice

        Jan Perner byl český vlastenec, projektant a stavitel železničních tratí.

        Narodil se v rodině mlynáře. V letech 1822 – 1827 vychodil školu v Potěhách, do roku 1830 pak studoval na Týnské hlavní škole v Praze. Ve studiu pokračoval na pražském technickém učilišti (polytechnice). Ředitelem a zakladatelem této školy byl František Josef Gerstner.

        Roku 1836 začal pracovat na stavbě dráhy z Petrohradu do Carského Sela a Pavlovska (práce vedl František Antonín Gerstner, syn uvedeného ředitele polytechniky). Poté, co údajně nechal tělesně potrestat ruského dozorce, však došlo ke konfliktu s úřady a Perner musel na podzim 1836 práci i Rusko opustit.

        Od 1. června 1837 nastoupil Perner na stavbu Severní dráhy císaře Ferdinanda. Do léta 1839 vedl stavbu úseku z Břeclavi do Brna. Poté byl pověřen projekčními pracemi v úseku z Ostravy do Osvětimi.

        Jan Perner se zúčastnil velkých trasovacích prací pro spojení Vídně s Prahou. Uvažovalo se sedm variant, z nichž trasa přes Olomouc a dále Polabím byla nejdelší. V tuto trasu měl Perner takovou důvěru, že přiměl své příbuzné k rozsáhlým spekulacím (šlo o nákup pozemků a stavebního dříví). Riskantní sázka mu vyšla.

        Koncem roku 1841 došlo k významnému kroku – stát se rozhodl převzít výstavbu páteřních železničních tratí. Zamýšlená Severní státní dráha měla vést z Olomouce do Prahy a Drážďan. 1. března 1842 se Perner stal státním úředníkem s funkcí vrchní inženýr státních drah. Dne 26. listopadu 1842 schválil císař jeho návrhy na trasu dráhy z Prahy do Drážďan. Současně řešil Perner umístění nádraží státní dráhy v Praze.

        Slavnostní otevření dráhy mezi Olomoucí a Prahou bylo stanoveno na 20. srpna 1845, pro zahájení veřejné osobní dopravy 1. září a pro zahájení nákladní dopravy 1. říjen 1845.

        Dne 9. září se Perner vracel z cesty na Moravu v prvním voze za lokomotivou. Po projetí choceňským tunelem sestoupil na poslední stupeň schůdku vagónu a narazil o sloup vjezdových vrat. Se zraněním hlavy a pravé paže ještě nastoupil do vlaku a pokračoval do Pardubic. Zde ještě vystoupil, ale po několika krocích se zhroutil. Byl odvezen do domu otce, kde druhý den o jedenácté hodině zemřel. Pohřeb se konal v pátek 12. září 1845 odpoledne ve 4 hodiny za účasti velkého počtu lidí.

        Základní obrázky

        Historické mapy

        Historické fotografie a pohlednice

        Současné fotografie - exteriér

        Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

        Současné fotografie - interiér - detaily stavebních prvků

        Současné fotografie - vodní dílo

        Současné fotografie - technologické vybavení

        Vytvořeno

        7.5.2012 17:33 uživatelem Rudolf (Rudolf Šimek)

        Majitel nemovitosti

        Není vyplněn

        Spoluautoři

        Uživatel Poslední změna