Beranův mlýn v Trávníčku

Dle údajů v katalogu památek lze první zmínky o existenci tohoto mlýna datovat do roku 1612.

Nejstarším majitelem mlýna je jmenován Hávl, jinak Havlík.

1612 od něj koupil mlýn Adam Nyklův za 105 kop i s "pilou k řezání prken a dvěma klamry a pilníkem, hřebem, železným sochorem, palicí, voškrdy, velkým šnejdrem a kotlem pro vaření šatův" .

Mlýn se nachází v nejsevernější části Vlastibořic, ale je na Mohelce 2 km severně od Vlastibořic v osadě Trávníček. Proto se vžilo, že Beranův mlýn je v Trávníčku. Na stabilním katastru v r. 1843 má mlýn čp. 15 a p.č.st.80, protože spadal pod obec Sedliště. Podle novějšího uspořádání má čp.39 a p.č.st.80.

1636 po smrti Adama Nykla se s vdovou Annou oženil Daniel Táborský a za mlýn složil 140 kop

1643 za 85 kop koupil Jiřík Šolc

1684 za 150 kop Michal Šulc, podíly měli Michal, Jan, Adam, Václav a Kryštof.

1689 od Michala Šulce koupil za 180 kop Šimon Čížek s manž. Kateřinou (závdavek 10 kop, roční splátky po 5 kopách)

1712 Václav Jistle ze Sedlištěk povolil Šimonu Čížkovi prokopat skrz svůj grunt mlynářskou struhu, za což mu Šulc postoupil kus dvora a povolil odebírat vodu z náhonu k zavlažování louky

1734 za 300  kop koupil Jan Čížek

1767 za 520 kop Jan Čížek (syn?)

po jeho smrti si vdovu Alžbětu vzal Karel Jírů z Dehtár, propuštěný z panství českodubského na panství svijanské, mlýn koupil za 520 kop

U mlýna 16 jiter pozemků, platí se 5 zl. 5 kr. daně, zvláštní vydání 10 kr., úrok jirský 35 kr., havelský 1 zl. 8 kr., roční roboty 104 dny, faráři 26 kr.

1831 od otce Karla Jíry koupil syn Václav Jíra za 1800 zl.

roční činže 7 zl., z vody 2 zl. 15 kr., za vepře 2 zl., za indiána (krocana) 45 kr., obilí smíšeného 10 měřic

Mlýn byl původně kamenný. Přesné datum vzniku neznáme, ale předpokládá se, že to mohlo být v druhé polovině 18. století. Z té doby je ještě i stavení stodoly a chlévy při dnešním mlýně, které jsou též z kamene, včetně klenby, a úzkých oken. Úzká okna vypadala jako střílny, tehdejší majitelé se totiž obávali přepadení loupežníků. V obytném stavení však byla původně i kamenná pec / v r. 1948 přestavěná / a kamenný komín, který dodnes stojí a je funkční. V obytném stavení také zůstaly  dva velké klenuté sklepy a suterén pod mlýnskou částí, kde byla tzv. páleční kola, která převáděla sílu vody padajíící na vodní kolo přes dubovou hřídel, procházející zdí. Tento suterén je dosud vyzděný velikými starými kameny. To všechno jsou pravděpodobné zbytky původního kamenného mlýna.

V 1. polovině 19 století přišel na mlýn mlynářský rod Beranů. Jako první z tohoto rodu vlastnili mlýn 3 bratři.

1859 převzal bratr Jan Jíra za 3000 zl., 400 zl. přidal vlastibořickému chrámu na mše a fundace

1862 koupil Jiří Beran ml.

Dřevěný Beranův mlýn byl podle knihy Lidové stavby v Pojizeří postaven v letech 1863-64. Uvedený letopočet byl též vyznačen na nosném trámu nad vraty / 1864/. Bývalý majitel mlýna v Trávníčku Antonín Beran se však domnívá, že tento dřevěný Beranův mlýn byl postaven dříve. Dokládá to tím, že jeho děd Antonín Beran se právě narodil roku 1857 již v novém dřevěném mlýně - to znamená, že před rokem 1857 již mlýn musel stát.

Mlynáři Beranovi přišli na mlýn v Trávníčku v první polovině 19. století. Původními majiteli mlýna byli tři bratři. Byl to mlýn s roubenými stěnami a lomenicí a na boku s pavlačí. Mlýn převzal od svého otce Jiřího Berana kolem roku 1830 další Beran. Jak dlouho však Jiří Beran na mlýně hospodařil, nevíme.

Od roku 1892 hospodařil na mlýně Antonín Beran. 

Ze všech dřevěných mlýnů na Mohelce byl Beranův v Trávníčku největší, měl dvě vodní kola, z nichž jedno táhlo mlýn a druhé brusírnu a mlátičku ve stodole, přes transmise přes stavení a pohánělo i cirkulárku k řezání dřeva. 

Ve mlýně byla počátkem 20. století i brusírna skla s asi 10 zaměstnanci. Mlynář kromě mlýna ještě "furmanil" - vozil sklo do Jablonce, ale jezdil s "furberkem" až do Vídně, kam vozil výrobky ze skla z Jablonce a látky z Liberce. Při mlýně bylo ještě hospodářství s několika koňmi a dobytkem. (EN)

V období 1920 - 1936 hospodaří ve mlýně Václav Beran. Za něj, 1920 – 1921, přestal mlýn klapat, neprovádělo se ani broušení skla, zbylo jen hospodářství. V roce 1930 je v dokumentu Seznam a mapa vodních děl republiky československé uváděno, že zde bylo mlácení obilí.

1928 majitel Václav Beran, nájemce Augustýn Juppe

Od roku 1936 vlastní mlýn Antonín Beran, a to až do roku 1973.

Mlýn vlastní Antonín Beran. V roce 1942 byl opraven štít stodoly přesně dle původního provedení. V roce 1945 strhla velká vody hoření jez na Mohelce a voda přestala na mlýn téct. Stržený jez zůstal dlouho neopraven.

V květnu roku 1945 bylo ve mlýně celý měsíc ubytováno velitelství ruské divize včetně generála. Existuje o tom zápis včetně vlastnoručních podpisů ruského generála a jeho štábu.

Mlýnské stavení patřilo od roku 1936 do roku 1972 Antonínu Beranovi. Poté se stala majitelkou Blažena Beranová a její syn Antonín Beran.

1975 koupili manželé Losovi

Teprve nový majitel Beranova mlýna v Trávníčku Jaroslav Los zajistil opravu jezu, ale i opravu dřevěného mlýnského stavení podle původního stavu, tj. postavil dřevěnou roubenou část, vlastně celou mlýnskou budovu a střechu ze štípaného šindele. To vše bylo provedeno v letech 1976-80.

Zajímavou stavbou při mlýně je stodola,neboť její štít je vyzdoben růžicemi z cihel a cihlami vyzděné stěny pod klenbou mají otvory, aby dovnitř proudil vzduch a bylo zabezpečeno větrání uloženého nevymláceného obilí. Štít stodoly byl opraven v přesném původním provedení v roce 1942. (EN)

Mlýn je využíván k rekreačním účelům.

Od 3.5.1958 je areál mlýna se stodolou památkově chráněn jako nemovitá kulturní památka pod č. ÚSKP 34622/5-4496.