Horní, Hamerský mlýn, Měďárna; Kupferhammermühle

Na tomto mlýně máme doložen již od 2. poloviny 16. století měděný hamr, podle kterého se mlýn nazýval také Kupferhammer Mühle neboli Hamerský mlýn (lidově též Měďárna).

Maxmilián Herold, který získal měděný hamr v r. 1792, dosáhl v r. 1808 povolení od hospodářského direktoria olomouckého magistrátu zřídit vedle původního měděného hamru se dvěma složeními další dvě složení pro mletí obilí, z nichž by platil nájem 180., přičemž kovářskou živnost provozoval nadále. Za jeho působení zde proběhly v letech 1830-1831 velké stavební úpravy mlýna, které daly budově její konečnou podobu. Herold držel mlýn č. 76 až do r. 1833, kdy ho smlouvou z 2.10. propachtoval mlynáři Augustinu Prachtlovi z Povlu za 6900 zl. konvenční měny a roční činži 202 zl. 50 kr. Tehdy měl mlýn dvě složení na mletí mouky a jedno na mletí borku (duběnky - Knopperngang). Zdá se však, že k této koupi v plném rozsahu nedošlo, protože 1.9.1834 přenechal Maxmilián Herold týž mlýn se dvěma složeními a činží 180 zl. za 8000 zl. Janu Wichodilovi. Za jeho působení ve mlýně se zde ještě r. 1841 nacházela celkem tři složení - dvě obilní a třetí na mletí borku - z nichž platil celkově roční nájem 202 zl. Podle protokolu z r. 1771 bylo povinností vrchnosti vést vodu na mlýn od Bystrovanské jezu až k prahu a celý tento příkop udržovat. Mlynář měl za to čistit druhý vodní příkop u mlýna (na odvádění přebytečné vody), vodu zadržovat pro níže ležící holický mlýn, dbát na to aby nezaplavovala sousední pole atd. V r. 1841 a také v r. 1849 se v celém objektu nacházel mlýn na obilí (dvě složení), ve vedlejší budově kovárna a jedno složení sloužilo na mletí borku (od r. 1835 přeměněné na složení obilní), dále pak lis na olej a pila.

Smlouvou z 16.11.1849 propachtoval Jan Wichodil mlýn se vším příslušentsvím Františku Zrunkovi z Velehradu, v r. 1850 získali mlýn manželé Antonín a Josefa Melkusovi za 28.000 zl. ve stříbře.

1850 od svého otčíma Jana Vychodila koupil Antonín Melkus

Dalšími majiteli mlýna se stali kupní smlouvou z 28.21876 manželé Jan a Kristina Albrechtovi a 21.12.1879 Berta Langerová. Smlouvou z 11.1.1888 mlýn přešel do vlastnictví Floriána a Františky Skřebské, kteří ho drželi až do r. 1914.

Tržní smlouvou z 2.5.1914 máme na gruntovní knize poznamenáno právo vkladu na manžele Aloise a Marii Zedníkovy.

V majetku rodiny Zedníkovy mlýn zůstal i nadále prostřednictvím Jaroslava Zedníka (1927) a Marie (1928) a to až do r. 1949, kdy byl znárodněn.

1936 Jaroslav Zedník

Až do r. 1949 sloužil mlýn k mletí obilí. Po znárodnění budovy převzal "Státní statek Olomouc", jenž zde zřídil mísírnu krmiv, která zde zůstala v provozu i v letech 1961-1969 za majitele, kterým byl "Podnik pro šlechtění a rozmnožování drůbeže Beroun v Čechách" a "Drůbežnictví Xaverov - Horní Počernice" (do r. 1974). Od té doby budovu spravoval "Drůbežářský závod Přerov, závod Opava", který ji pronajímal jako sklady "Domácím potřebám Olomouc".

Po r. 1989 budova bývalého mlýna postupně chátrala a na přelomu tisíciletí byl tento prostor rekultivován, po mlýně tu není ani památky.