Rainmühle, Obere, Grosse Rainmühle

Dle kupní smlouvy z roku 1620 koupil mlýn Rainmühle Hannssen Turba od tehdejšího majitele George Kogerere zu Kladrau za 899 zlatých.

Schweinitzerové postavili kolem roku 1750 asi 300 m níže po proudu další vodní dílo s čp. 19, založené původně jako pila, později v 19. století využívané také jako obilní mlýn.  Pro rozlišení se mlýn čp. 18 začal nazývat „Obere“ nebo také „Grosse Rainmühle“, zatímco mlýn čp. 19 dostal název „Untere“ nebo „Kleine“ Rainmühle. Původně byl mlýn čp. 18 dřevěný, na zděný byl přestavěn někdy kolem roku 1800.

Od 80. let 19. století zde hospodařil Adalbert Schweinitzer a manželkou Franziskou. V roce 1785 se mu narodila dcera Marie, která zemřela již v únoru 1786 v necelém 1 roce věku. Následovaly dcery Elisabeth, Marianna a Margaretha. V roce 1791 se mu narodil syn Franz Anton, ten zemřel v mladém věku 22 let roku 1813. Matrika obsahuje zápisy o narození další dětí: 1797 – syn Adalbert, 1800 – dcera Maria Elisabeth, 1802 – syn Maximilián. Mlýn nakonec převzal syn Maximilián Schweinitzer, narozený v roce 1802. Dne 14. 2. 1832 se oženil s Marií Annou Progner, dcerou sedláka z Martinova. V té době byl již jeho otec Adalbert mrtev, zemřel před rokem 1826. Maximilián Schweinitzer převzal oba mlýna, čp. 18 i 19, ale od 30. let 19 st. byl v matrikách zmiňován pouze na Dolním Rainmühle čp. 19. Na horním mlýně čp. 18 hospodařil Josef Schweinitzer, patrně Maximiliánův bratr. Josef se oženil s Margarethou původem z Martinova čp. 10. Mlýn předal později svému synu Franzovi

V roce 1858 hospodařil na Rainmühle Franz Schweinitzer s manželkou Margarethou, rozenou Gebert. V matrice obce jsou záznamy o narození jejich dětí Franze (březen 1858) a Josefa (srpen 1865). V roce 1882 už na mlýně hospodařil syn předchozího, rovněž Franz Schweinitzer. K 5. 11. 1882 je v matrice zápis o narození jeho syna Emericha, který později mlýn po otci převzal. Jako matka dítěte je uváděna mlynářova manželka Katharina, rozená Gotschi (Gatschy) z Chotěnova (sňatek také v roce 1882).

Po 1. světové válce provedl majitel mlýna Emerich Schweinitzer modernizaci mlýna.

V roce 1929 nechal Emerich Schweinitzer postavit nad mlýnem novou budovu, která byla využívána jako výletní kavárna při vycházkové cestě údolím Jilmového potoka. Kavárnu navštívilo i několik prominentních hostů, např. polská operní pěvkyně Ada Sari.

V roce 1930 provozoval mlýn stále Emerich Schweinitzer.

Po válce byla rodina mlynáře odsunuta do Německa.

Usedlost je rozdělená na dvě části. Budova bývalého mlýna si uchovala čp. 18, obytná budova má nyní č. ev. 9. Obě budovy jsou ve vlastnictví společnosti MLÝN MARTINOV, s.r.o., která v ev. č. 9 provozuje pension. Budova čp. 18 je využívána k bydlení.