mlýn v Nenakonicích

Mlýnský náhon Bolelouc

Vodní mlýny potřebují k pohonu vodní tok, na němž je možné postavit jez nebo přivést vodu k pohonu vodního kola náhonem, aby byl zajištěn jistý spád pro pohon mlýnského kola. V ploché krajině střední Hané však není snadné potřebný spád nalézt a proto nezbývá, než ho získat umělým vodním kanálem.

Mezi obcemi Dub nad Moravou a o 20 km jižněji u Kojetína byl již v 16. století souběžně s řekou Moravou vybudován umělý vodní kanál. Od řeky Moravy se oddělil u obce Bolelouc, podle které byl i pojmenován. Náhon se původně vléval zpět do Moravy za obcí Lobodice, roku 1583 však byl prodloužen, takže mohl dodávat vodu i mlýnu v Kojetíně.
Náhonem bylo získáno asi 6 až 7 m výškového rozdílu, který umožnil pohon nejméně pěti vodních mlýnů. Náhon tak zákonitě musel vést postupně výš a výš nad okolní krajinou a překonat i několik menších přítoků Moravy. Dodnes jsou funkční dvě taková mimoúrovňová křižování vodních toků s tímto mlýnským náhonem.

Akvadukt „vantroky“
Vantroky je termín z mlynářské technologie. Je to umělé, zpravidla dřevěné koryto obdélníkového průřezu a několikametrové délky, umístěné bezprostředně nad mlýnským kolem, k jehož lopatkám přivádělo vodu. Křížení vodního náhonu Bolelouc s melioračním kanálem vedoucím od obce Uhřičice však bylo také vyřešeno právě tímto způsobem. Dřevěné koryto však bylo roku 1923 nahrazeno betonovým žlabem, název vantroky však tomuto objektu zůstal.

Sifon pod dnem Valové
Zcela unikátní je řešení křížení náhonu s říčkou Valová u obce Uhřičice nedaleko Kojetína. Valová teče asi 5 metrů pode dnem mlýnského náhonu a mlýnský náhon ji „podtéká“ tzv. shybkou čili sifonem. Ten je tvořen dvojicí železobetonových tunelů. Tento objekt roku 1908 nahradil původní dřevěné vantroky. Na tento objekt upozorňuje i turistické značení odbočkou ze žlutě značené cesty.

Náhon na hrázi
Dalším unikátním řešením trasy náhonu je jeho vedení po 700 m dlouhé hrázi mezi dvěma níže položenými rybníky u Tovačova, Hradeckým a Křenovským. Šířka hráze se pohybuje kolem 50 metrů a náhon tu zdaleka neteče „podle pravítka“, tvoří zákruty i mokřiny. Po hrázi vede Moravská cyklostezka i zeleně značená cesta a je škoda, že technická i přírodní zajímavost zůstane zpravidla bez povšimnutí.

Kilowatty ze mlýnů
Historický mlýnský náhon je dodnes živý a i když už nepohání mlýnská kola, je energeticky využitelný. Svědčí o tom skutečnost, že jeho vody a spádu využívají turbíny ve čtyřech objektech bývalých vodních mlýnů v Tovačově, Lobodicích a v Kojetíně, v nichž jsou instalovány malé vodní elektrárny. Historický náhon tak prokazuje i po více než čtyřech stoletích svou životaschopnost. Za tu dobu dokonale splynul s okolní plochou krajinou Hané, které dodává vertikální prvek v podobě břehových porostů stromů a keřů, které jsou spolu s mokřadním charakterem přízemních porostů hnízdištěm ptáků.

Břetislav Koč