Tubožský, Spálený mlýn, Palác; Dubus, Palatz Mühle

Vodu do skalního mlýna přiváděl náhon vytesaný do šířky kol. 80 cm s hloubkou do 1 m.
Nad mlýnem leží Zámecký rybník, napájený dvojicí pramenů Pšovky - z dolu pod Houskou a ze sz směru od Blateček. Ve střední části hráze novodobá výpusť bez stavidel s betonovou přelivnou hranou. Silnice překonává výpusť pomocí novodobé železobetonové mostovky, starší mostní konstrukce s jedním segmentově zaklenutým obloukem z pískovcových kvádrů zachována ve střední partii mostu. Bezprostředně za mostem je tok sveden do skalní štoly proražené v pískovcovém suku u paty východního svahu údolí Pšovky. V ústí štoly se nachází další přelivná hrana. Dnem skalní prostory prochází pečlivě přisekané koryto s kolmými stěnami o šířce 80 cm., které se po trase dvakrát oble lomí k západu. Obdobně je přisekána vlastní štola, ukončená stropem se stlačenou klenbou. Západní vyšší část stropu tvoří starší profil štoly. Na pravém břehu doprovází boční stěnu skalní lavice (odskok). Zhruba v třetině délky koryta do hlavní štoly ústí z levé strany boční štola o délce 19 m, která se na svém konci rozšiřuje a je rozdělena skalním pilířem. Níže se průraz do stran značně zvětšuje a jeho dno je ukončeno kaskádovým přelivem. Stěna levého břehu je v dolní partii mělce vybrána. Nad tím je v líci vysekaný rovnoramenný křížek. Vlevo od vyústění se nachází úzký okenní otvor, jehož špaleta se směrem dovnitř široce rozevírá. (Štola ale patrně sloužila jen jako výpusť rybníka a pro odvod jalové vody.)
Od skalního bloku pokračuje již otevřené koryto Pšovky, do kterého se vlévá odtokový kanál od mlýna.
Mlýn je situován na úzkém výběžku katastru Housky pod jz částí zadní hráze Zámeckého rybníka, t.j. západně od popsaných výpustných zařízení. Tělesem hráze a následně pod pozemkem p.p.č. 260/2 vede zaslepená roura přivádějící vodu na dřevěné vantroky opatřené vpouštěcím stavidlem vedoucí do lednice při východním štítovém průčelí mlýna. Lednice je vyzděná z pískovcových kvádrů. Z lednice vede pod pozemky p.p.č. 262/1 a 261 a st.p.č. 52/2 segmentově klenutý kanál z pískovcových kvádrů, který na hranicích k.ú. Blatce ústí do do hlavního koryta.
Mlynář měl za povinnost udržovat nátok na mlýn a čistit odpad a potoční koryto až do vzdálenosti 385 m pod mlýnem (tj. až k propustku okresní silnice). Údržba výpustního zařízení náležela panství Houska.
1869 normován (spolu s čp. 4 v Konrádově), 1933 revize.
1935: Plocha rybníka výrazně zarostlá (1922 činí přítok od Housky 5 l/s a od Blatců 2 l/s), nejvyšší hladina 1,061 m nad normálním cejchem. Stavidlo pro odvod "katastrofální" vody třídílné o světlé šířce 377 cm a prům. výšce okenic 155,8 cm. Výpustní strouhu do skalní štoly překlenoval klenutý most silnice o světlé šířce 4,13 m. Boční skalní štola byla zanesena.
Voda na mlýn odtékala čepem v hrázi o světlé šířce 34 cm, výpusť opatřena stavidlem o výšce okenice 119 cm, před čepem bylo brlení. Skrz hráz odváděla vodu cementová roura o průměru 30 cm, ústící do dřevěných vantrok o světlé šířce 45 cm a délce 9,17 m, na konci se nacházelo stavítko o výšce okenice 49 cm., které bylo možno obsluhovat pákou z mlýnice. Odpad z lednice má délku 53 m, z čehož 40,4 m vedeno podzemním kanálem.
Na starší nedochované korečkové kolo byla voda vedena z Tubožského rybníka přes dřevěné vantroky trubkou uloženou v hrázi pod silnicí. Hráz rybníka se na východním okraji opírá o pískovcový masiv vybíhající z ostrožny. Ten je prolomen jalovou výpustí, která je využívána k regulaci vody v rybníce. Výpust vznikala postupně po několik staletí a měla také jiné úlohy. Ty se promítají v patrných stavebních obdobích, rozlišitelných dle charakteru sekání.
Jako první bylo zřejmě vytvořeno koryto zachovávající tvar meandru, z něhož se dá dobře určit východní stěna, viditelná v dnešním stropě prostory. Koryto mělo dvě vyústění, jedno otvorem proraženým v západní stěně, druhé v jižní stěně nad čelním otvorem dnešní strouhy. Jedná se o část náhonu, vedoucího od stávajícího rybníka ke staršímu mlýnu, jehož budova zřejmě stála v sousedství skalního masivu za otvorem v jeho západní stěně. Od tohoto otvoru pokračovaly dřevěné vantroky k vodnímu kolu na vrchní vodu. Tento předpokládaný mlýn se zřejmě neosvědčil, neboť byl vystavěn mlýn nový o několik desítek metrů blíže k vesnici.
Nový mlýn nevyužíval štolu prosekanou ve skále pro přívod vody na mlýnské kolo, ale jalovou výpust z rybníka. Proto bylo třeba prohloubit dosavadní vysoko vysekané koryto a rozšířit starší prostor pro pojmutí většího množství odváděné vody. Později byla již do široké prostory prosekána od východu další jalová strouha. Její existence se dá vysvětlit potřebou řešit problém s vodou povodňového charakteru, která mohla ohrozit hráz i mlýn. Poslední úpravou bylo vysekání koryta v existující podlaze prostory, které umožnilo snížit nadržení problémový přístup při opravách přepadu.