Ministerstvo kultury České republiky
18.4.1996
Věc: Praha 4 - Újezd, K o n í č k ů v mlýn čp. ll - zrušení prohlášení areálu za kulturní památku
Ministerstvo kultury ČR zahájilo na základě žádosti vlastníků řízení o zrušení prohlášení mlýnice v areálu Koníčkova mlýna čp. ll v Praze 4 - Újezdě za kulturní památku.
V řízení si vyžádalo stanoviska všech příslušných orgánů a organizací státní památkové péče. Ministerstvo kultury ČR návrh posoudilo, zhodnotilo důvody v něm uvedené, vzalo v úvahu vyžádaná stanoviska a podle §8 odst. l zákona č . 20/1987 Sb., o státní památkové péči ruší prohlášení budovy bývalé mlýnice v areálu Koníčkova mlýna r.č.1887, v Praze 4 - Újezdě za kulturní památku.
Objekt bývalé mlýnice je v tak havarijním stavu, že jeho obnova je prakticky nemožná. V interiérech se nedochovalo žádné strojní vybavení. V roce 1947, kdy byl zastaven provoz mlýna a odvezena převážná část strojního vybavení, skončila prakticky i údržba této nemovitosti. V současné době je již střecha propadlá, zdivo promáčené a částečně zborcené. Obnova by prakticky znamenala výstavbu kopie.
Při zrušení prohlášení za kulturní památku stanoví ministerstvo kultury ČR podmínku pro další výstavbu v areálu. Jakákoli nová výstavba na uvolněném místě musí být projednána s příslušným orgánem státní památkové péče.
Ing. arch. Kamila Matoušková, CSc., ředitelka odboru památkové péče
xxxxx
Ministerstvo kultury
V Praze dne 20. 4. 2011
Sp. zn. MK-S 1787/2011 OPP
Č.j.M K 22766/2011 OPP
R O Z H O D N U T I
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče vydává toto
r o z h o d n u t í :
Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní památkové péče rozhodlo ve věci žádosti o zrušení prohlášení za kulturní památku domu č. p. 2 na pozemku pare. č. 588, k. ú. Újezd u Průhonic, Hl. m. Praha, který je součástí souboru vodní mlýn Koníčkův, evidovaného v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod číslem 11626/1-1887, takto:
Ministerstvo kultury v tomto řízení, jehož účastníkem podle § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, je vlastník předmětné nemovitosti - Ing. Pavel Miloschewsky, bytem Diabasová 15, 155 00 Praha 5, nar. 5. 5. 1954, podle § 8 zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů
v y h o v u j e
žádosti Ing. Pavla Miloschewského, Diabasová 15, 155 00 Praha 5, a podle § 8 zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, r u š í prohlášení domu č. p. 2 na pozemku pare. č. 588, k. ú. Újezd u Průhonic, Hl. m. Praha, který je součástí souboru vodní mlýn Koníčkův, evidovaného v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod číslem 11626/1-1887, za kulturní památku.
O d ů v o d n ě n í
Ministerstvo kultury na základě žádosti, kterou podal účastníkem řízení zmocněný zástupce - firma REKO-AM, s.r.o., se sídlem Lublaňská 40, 120 00, Praha 2, IČO 27402568, podle § 8 zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, zahájilo řízení o zrušení prohlášení domu č. p. 2 na pozemku pare. č. 588, k. ú. Újezd u Průhonic, Hl. m. Praha, který je součástí souboru vodní mlýn Koníčkův, evidovaného v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod číslem 11626/1-1887, za kulturní památku.
Žádost ve svém podání, které Ministerstvo kultury obdrželo dne 3. 2. 2011, jako důvod uvádí, že dům č. p. 2 je „necitlivě vsazenou novostavbou z let 1946-47“. Dále uvádí, že žádost vychází ze zpracovaných studií a projektů, které předpokládají celkovou rekonstrukci vodního mlýna a jeho dostavbu v místě bývalé mlýnice a stávajícího č. p. 2 v půdorysné stopě zaniklé mlýnice.
Jde o obytný dům, který je součástí kulturní památky - souboru „vodní mlýn Koníčkův“, evidovaného v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod číslem 11626/1-1887. Soubor sestává z obytné budovy č. p. 2 na pozemku pare. č. 588, hospodářské budovy č. p. 11 na pozemku pare. č. 589, budovy bez č. p. na pozemku parc. č. 589, vjezdové brány na pozemku pare. č. 589 a pozemků pare. č. 588 a 589, k. ú. Průhonice.
Na žádost Ministerstva kultury zaslal své stanovisko ve věci Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Praze, v dopise ze dne 21. 3. 2011, pod č. j. NPÚ-311/1848/2011, kde vyjadřuje souhlas se zrušením prohlášení předmětného domu za kulturní památku. Stanovisko uvádí: „Komplex dochovaných objektů původně barokního vodního mlýna s dosud dobře čitelným původním funkčním využitím budov je hodnotnou památkou tradiční lidové architektury, pozoruhodnou technickou památkou a významným krajinotvomým prvkem. Nej starší a architektonicky nej hodnotnější část areálu představoval objekt mlýnice z 18. století, u kterého bylo z důvodu havarijního stavu prohlášení za kulturní památku zrušeno rozhodnutím Ministerstva kultury v roce 1996. Žádost Pražského ústavu památkové péče o přehodnocení tohoto rozhodnutí zůstala bez odpovědi. V současné době je v areálu s pozemky pare. č. 588, 589, 592 dochována východní hospodářská budova, západní hospodářská budova, stodola, brána a obytný dům č. p. 2. Předmětný obytný dům č. p. 2 je nejmladší částí areálu, vznikl jako novostavba pravděpodobně v letech 1946 - 1947. Jedná se o jednopatrový objekt s obytným podkrovím. Střecha je sedlová, částečně s polovalbou, krytina z pálených tašek - bobrovek. V suterénu malý sklepní prostor. Interiéry přízemí a patra jsou plochostropé. V současné době je plánována a s organizací a orgány památkové péče projednávána výstavba rodinného domu v historické půdorysné stopě bývalé mlýnice a na místě stávající obytné budovy č. p. 2.“
V řízení se vyjádřil, na základě § 8 odst. 2 zákona číslo 20/1987 Sb., o státní památkové péči, Magistrát hlavního města Prahy, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu. Ve svém stanovisku ze dne 18. 3. 2011, pod č. j. S-MHMP 127987/2011 doporučuje zrušit prohlášení domu za kulturní památku, jako důvod uvádí, že předmětný dům nesplňuje kriteria § 2 zákona č. 20/1987. V dopise mimo jiné uvádí: „Do areálu se vstupuje z jihu branou s vykrajovaným štítem. Na východě k ní přiléhá velká stodola zděná z kamenného lomového zdivá, s klenutými záklenky pro vjezdy. Na SZ stodoly je do dvora drobný podsklepený přístavek. Na východě areál vymezuje nižší dlouhá zčásti klenutá hospodářská budova. V severovýchodním rohuje novodobá patrová obytná budova pravděpodobně ze 30. nebo 40. let 20. století (č. p. 2). Navazuje na zřícenou budovu barokního mlýna, je podsklepena. Na západě dvůr uzavírá přízemní cihelná budova, s postraními vjezdy, ze kterých je přístupný podkrovní úložný prostor. Na severu na ní navazuje přístřešek s pultovou střechou (datace 1930 ve štítu). Prohlášení hlavní budovy mlýna s mlýnicí za KP bylo zrušeno vr. 1996 (...). V současnosti z budovy zbývají jen ohradní zdi a zbytky vnitřního zařízení. Vozová kolna (pův. sušárna, pravděpodobně barokního původu, doplněna mladšími přístavbami) na pozemku pare. č. 590 není částí KP, ale tvoří prostředí této KP ve smyslu § 14, odst. 2, nebo § 9, odst. 3 zákona č. 20/1987 Sb. v platném znění. Centrem areálu byla původně budova vodního mlýna. Měla mansardovou střechu krytou původně šindelem. Na mlýnském zařízení a v interiérech byla datace 1768, 1789. Na fasádě do dvora byl nápis s datací: W. K. 1828. Zachovány jsou obvodové zdi, vstupní dveře, okénka a zborcené mlýnské zařízení.“
Ministerstvo kultury hodnotilo všechny předložené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Po prostudování všech shromážděných podkladů včetně fotodokumentace, kterou poskytl účastník řízení a Národní památkový ústav, Ministerstvo kultury shledalo, že nejhodnotnější historickou etapou bývalého Koníčkova mlýna bylo období 18. století, kdy byl mlýn založen. Předmětný dům č. p. 2 je historicky nejmladší součástí souboru a po destrukci sousední budovy mlýnice pozbyl přímou návaznost na ostatní stavby areálu. Pozemek parc. č. 588, na němž budova stojí, a který není předmětem tohoto řízení, však svoji památkovou hodnotu nepozbyl, neboť i nadále uchovává historickou stopu původního areálu. Z těchto důvodů Ministerstvo kultury dospělo k názoru, v souladu s názory dotčených orgánů, že předmětná budova nevykazuje památkové hodnoty a znaky kulturní památky ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 citovaného zákona č. 20/1987 Sb., pro které byla za kulturní památku prohlášena.
Mgr. Petra Ulbrichová, vedoucí oddělení ochrany kulturních památek
xxxx
NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV ÚZEMNÍ ODBORNÉ PRACOVIŠTĚ V PRAZE
V Praze dne 20. 3. 2023
Oznámení o zániku části nemovité kulturní památky: Koníčkův mlýn čp. 11, Újezd u Průhonic, Ke mlýnu, Praha, s výjimkou brány. Konkrétně se jedná o 3 objekty spadající pod čp. 11: východní a západní hospodářská budova a objekt stodoly
Národní památkový ústav územní odborné pracoviště v Praze oznamuje odboru evidence a dokumentace - oddělení evidence nemovitých památek generálního ředitelství NPÚ za účelem opravy údajů v ÚSKP, že uvedené objekty zcela zanikly.
Název památky v ÚSKP: Koníčkův vodní mlýn
Rejstříkové číslo ÚSKP: 11626/1-1887
Katalogové číslo v dtb. Památkový katalog: 1000153204
Důvod či způsob zániku: demolice bez udání důvodu (záměr realizace novostaveb)
Datum/pravděpodobná doba zániku: během a po roce 2013
Areál tzv. Koníčkova mlýna vznikl pravděpodobně koncem 18. století. První písemné zmínky o mlýnské usedlosti pocházejí ze 16. století, areál byl ale zničen během třicetileté války. K roku 1672 existuje další doklad o nové barokní usedlosti. Ve 2. polovině 18. století byly budova vlastního mlýna přestavována. Další stavební úpravy areálu proběhly v 19. a 20. století (datace na štítu západní budovy 1930). V letech 1946-1947 postavena v SV areálu obytná budova (čp. 2).
Prohlášení hlavní budovy mlýna s mlýnicí za KP bylo zrušeno v r. 1996 (Rozhodnutí MK ČR čj. 2416/96 ze dne 18.4.1996, podle kterého má být jakákoliv nová výstavba na uvolněném místě projednána s příslušným orgánem státní památkové péče). V roce 2007 z budovy zbývaly jen ohradní zdi a zbytky vnitřního zařízení.
Prohlášení obytné budovy na SV (čp. 2) za KP bylo zrušeno rozhodnutím MK 22766/2011 OPP ze dne 20.4.2011.
Vozová kolna a snad původní sušárna, pravděpodobně barokního původu, doplněna mladšími přístavbami, na pozemku pare. č. 590, nebyla součástí kulturní památky (tvořila pouze její prostředí).
Centrem areálu byla budova vodního mlýna. Jednalo se o objekt s mansardovou střechou, původně krytou šindelem. Vstup do areálu byl situován od jihu, dochovanou barokní branou s vykrajovaným štítem. Na východě k bráně přiléhala velká stodola, zděná z kamenného lomového zdiva, s klenutými záklenky pro vjezdy. Na severozápadě stodoly se připojoval drobný podsklepený přístavek. Východní stranu areálu vymezovala nižší, dlouhá, zčásti klenutá hospodářská budova.
Areál v poválečné době doplnila ještě obytná budova (čp. 2), která navazovala přímo na zřícenou budovu barokního mlýna. Na západě dvůr uzavírala přízemní cihelná budova (s datací 1930 ve štítu), s postranními vjezdy. Na severu na ní navazoval přístřešek s pultovou střechou.
Koncem roku 2013 byla většina budov areálu bez povolení demolována. Zachována zůstala pouze brána. Během roku 2014 začaly na místě demolovaných budov vznikat novostavby napodobující vzhled původního areálu. Byl podán podnět k zahájení správního řízení i trestní oznámení.
Demolovány byl tedy tyto památkově chráněné objekty: východní hospodářská budova čp. 11, západní hospodářská budova a objekt stodoly. Památková ochrana se nadále vztahuje na pozemky parc.č. 588, 589 a 592.
20. 3. 2023 Kateřina Houšková
