Když mouka chybí, spečou se i otruby.
(německé přísloví)

Betlém

Betlém
35
Zálší
565 01
Ústí nad Orlicí
Zálší u Chocně
49° 57' 17.0'', 16° 13' 48.9''
Mlýn bez funkčního vodního motoru
Roubený vodní mlýn trojdílného půdorysu s dochovaným velmi prostým uměleckým složením.
rybník Lačnov
15130 / 6-4552
nepřístupný

Obecná historie:

Nejstarší písemná zmínka o mlýnu v Zálší pochází z dominikální části Tereziánského katastru z roku 1757: " Zálší 1 mlýn o 1 kole". Ovšem vzhledem ke způsobu, jakým tento katastr vznikal, nelze vyloučit ani, že se jedná o údaj již z roku 1713, ze kterého právě u mlýnů Tereziánský katastr vycházel. Pro ves Zálší se pozemkové knihy dochovaly až z druhé poloviny 18. století. Tak víme, že roku 1768 „koupil Augustyn Podhajsky mlejn od mateře sve pozustale vdovy“. Což nepřímo potvrzuje, že mlýn na místě nynějšího mlýna Betlém existoval již nějakou dobu před tímto rokem. Josefské vojenské mapování (1764-1768 a rektifikace 1780-1783) sice mlýn výslovně neoznačilo, ale na mapě se nachází nápis „Betlemer T.“ [tj. Betlémský rybník] a v místě betlémského mlýna jsou červeně vyznačené stavby. Ze souvislostí lze dovodit, že se zde v této době mlýn nepochybně nacházel. Naopak Františkovo vojenské mapování (1836-1852) již v místě betlémského mlýna červeně vyznačilo stavby, doplnilo popiskou „Bethlehem M.“ a použilo i značku pro mlýn. V téže době (1837) Sommerova Topografie zmiňuje mlýn Betlém zcela konkrétně: „1 Hegerswohnung und 2 Chaluppen am Teichdamme heißen na Basste, und unterhalb des Teiches liegt die Mühle Bethlehem.“ Což o dva roky později jasně dokládá také mapa stabilního katastru, která zachycuje dvě spalné stavby, které půdorysně odpovídají i nynější podobě mlýna a stodoly. U mlýna nechybí značka dvou vodních kol – pozoruhodné je, že se nenachází v místě nynější lednice, ale v zadní okapové straně (tj. v západní stěně mlýna). Rodina Podhajských držela mlýn Betlém do konce 60. let 19. století. Poté se zde vystřídalo několik majitelů a v roce 1890 mlýn zakoupili Jan a Kateřina Mackovi. Jejich potomci jej vlastnili až do roku 2007. Zmiňme bez dalšího napínání, že dnešní podoba mlýna Betlém pochází ze začátku 19. století, což dokládá i dendrochronologická datace, která určuje smýcení dřeva do roku 1805, resp. 1806. Mlýn se stavebně prakticky nezměnil. Za zmínku stojí alespoň skutečnost, že v poslední čtvrtině 19. století došlo k přechodu od vytápění prostřednictvím dýmníkové kuchyně na modernější sporákové. Roku 1935 si nechal mlynář Bohumil Macek vypracovat projekt na přestavbu mlýnice. Nová, celá zděná měla mít včetně podstřeší čtyři podlaží a rozpočet na její vybudování vyšplhal na částku 57.370,60 Kč. Realizace této přestavby se však již neuskutečnila. Známé „zavírání“ českých mlýnů v období II. světové války se týkalo také mlýna Betlém. Došlo k němu konkrétně ke 23.11.1941. Od února 1945 do konce II. světové války ve mlýnici a chlévu rodina mlynáře Macka ukrývala dva uprchlé ruské válečné zajatce (jmény Nikolaj Semjonovič Semenčanko a Konstantin Fjodorovič ???). Sice hned v roce 1945 dochází k obnovení mletí, ale trvá jen do roku 1947, kdy zemřel poslední zdejší mlynář Bohumil Macek. Krátce poté ještě využívala vdova Anna vodní kolo k pohonu elektrodynama pro potřeby osvětlování mlýna, čímž ovšem nejméně 180 let historie využití vody k výrobním účelům končí.


Historie mlýna obsahuje událost z období:

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti

V r. 1879, za majitelky H. Bártové, byla na mlýn dražba. Další v r. 1885. (RR)

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

Macek

Historie mlýna také obsahuje:

1879 - H. Bártová

1939 - Bohumil Macek (RR)

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    dochován bez větších přestaveb
    05 2012
      venkovský
      mlýn na nestálé vodě (10 - 50 l/s)
      mlýnice je součástí dispozice domu
      • klasicismus do roku 1850
      roubená+zděná
      vícepodlažní
      Mlýn zaujme již svojí polohou, nachází se totiž na samotě pod hrází rybníka Lačnov a tento vztah prostředí a architektury můžeme bez jakékoliv nadsázky označit za výrazný genius loci. Vytváří jej soubor objektů. Mlýn není totiž solitérní stavba, ale naopak součástí menšího areálu tvořeného vedle mlýna prasečím chlívkem a také stodolou s malým chlévem.
      Mlýn nejen vnějším vzhledem, ale především svým prostorovým uspořádáním odpovídá vesnickému domu s trojdílným půdorysem a krytý sedlovou střechou. První díl má dva trakty, obsahuje světnici a světničku. Druhý díl zabírá v přední části síň a v zadní nevelkou zděnou, valeně zaklenutou dymníkovou kuchyni. Třetí díl zaplňuje mlýnice. Zatímco první a druhý díl jsou přízemní, mlýnice má celkem čtyři podlaží nezbytně nutná k osazení tzv. uměleckého složení (viz část Technologické vybavení). Tato čtyři podlaží však v případě malých vesnických vodních mlýnů často neodpovídají vžité představě o třípatrovém objektu. V případě vnějšího pohledu na mlýn Betlém vypadá dokonce neuvěřitelně, že by se zde mohlo takové podlažnosti dosáhnout. Ovšem je to dané tím, že kromě suterénu a přízemí zahrnuje podkroví dvě podlaží.
      Toto uspořádání je z hlediska vztahu stavebního uspořádání a technologického vybavení vynikající, jelikož umožňuje, aby se na tzv. zanášku (tedy podlahu umístěnou v úrovni podlahy mlecí nebo mírně nad ní) vstupovalo přímo ze zápraží. Tak se mohly pytle s obilím nosit z vozů přímo k násypnému koši výtahu jen s minimálními změnami úrovně. Dodejme, že z přízemní části mlýnice je vydělena nevelká šalanda, tedy prostor k uložení nářadí, k posezení pro mleče, ale i pro případné spaní mlynářské chasy.
      Mlýnice je jen minimálně stavebně upravovaná. Nejzásadnější úpravou se tak stalo vybourání části západní stěny a doplnění bedněné části suterénu v tomto prostoru, coby strojovny pro pomocný spalovací motor.
      • dveře
      • okno
      • trámový strop
      • krov
      • topeniště, kamna, pec
      • černá kuchyně
      • dveře
      • historický mobiliář

      ObjektKonstrukce/prvekRok smýcení
      mlýnroubené stěny mlýna1803
      mlýnmlýnská hranice1820
      mlýnkrov1804
      mlýnstrop mlýnice1804
      • existující torzo obyčejného složení
      • existující umělecké složení
      Od počátku existence mlýna až do druhé poloviny 19. století zde pracovalo obyčejné složení. Do dnešní doby se z něj nepochybně dochovala mlýnská hranice, zajímavá kamennými patkami pod patou svých sloupů. V období obyčejného složení na této hranici stálo kamenné složení, kde se mezi pevným a pohyblivým kamenem rozemílalo obilí, resp. melivo. Na kamenné složení navazovala moučnice, v níž mouku vyséval mlynářský pytlík mechanicky pohybovaný tzv. hasačertem. Hrubší sekce meliva na výskoku pytlíku třídilo ještě žejbro (mechanicky pohybované síto), z něhož propadávaly krupice a krupičky (též dunsty) do tzv. moučné truhly. Ta je ve mlýnu Betlém druhou dochovanou částí dokládající existenci a podobu obyčejného složení.
      První velkou změnu přinesla ve druhé polovině či snad až poslední čtvrtině 19. století modernizace, kterou k roku 1904 zachycuje Vodní kniha. Ve mlýnici tehdy uvádí „francouzský kámen s cylindrem na mletí žita, holandr a jahelka, špičák (pískový kámen) na vyčištění obilí“. Ze zápisu vyplývá, že se zde nacházela dvě kamenná složení. Jedno [„špičák“] sloužící ke špicování, druhé [„francouzský kámen“] k vlastnímu mletí. Modernizace na poloumělecké složení se pak projevila odstraněním moučnice a osazením hranolového vysévače [„cylindr“]. K výrobě krup z ječmene sloužil krupníkový kámen [„holandr“] a proso se na jáhly loupalo pomocí jahelky.
      Na začátku 30. let 20. století došlo k nahrazení zmíněného polouměleckého složení už složením uměleckým, které však i přes své velice jednoduché řešení obsahuje všechny tři nezbytné části – čisticí, mlecí a vysévací.
      Podobu tohoto uměleckého složení si můžeme přiblížit ke stavu v létě 1939:
      Mlýn měl velmi jednoduché čištění obilí. Sestávajícího pouze z diskového karteru [„kotoučový koukolnik domácí výroby“] a loupačky Sedláček, na níž navazovalo krátké žejbro. Mletí zajišťovala mlecí stolice Prokop s jedním párem rýhovaných válců. Pro následující vysévání meliva měl mlynář k dispozici dva hranolové vysévače [„1 šrotový vysévač vlastní výroby, délka 180 cm, průměr 60 cm, k třídění šrotové směsi nebo odlehčení hedvábí; 1 moučný vysévač vlastní výroby, délka 270 cm, průměr 80 cm, k vysévání mouky“]. Ke třídění a čištění krupic sloužila jednoduchá třírámečková reforma [„reforma tříkrupičná, zhotovena ve mlýně“].
      Kvůli sjednocování kvality se mouka míchala. Obvykle v této době měly i malé vesnické mlýny k dispozici mechanické míchačky, ale ve mlýně Betlému ještě starým způsobem „mouka se míchá ručně lopatou v truhle“.
      Zapomenout nesmíme na šrotování hospodáři značně vyžadované. K němu v Betlému sloužilo kamenné složení Prokop tvořené tzv. umělými kameny o průměry 95 cm [„1 složení polosmirkových kamenů“].

      Téměř veškeré uvedené technologické vybavení – s výjimkou jednoho z hranolových vysévačů a dvou kapsových výtahů – se ve mlýně Betlém dochovalo. Nechybí dokonce ani velká moučná truhla s třemi komorami, menší moučná truhla a mlýnek na čištění obilí. Dodejme ještě, že zmíněný diskový koukolník (tzv. karter) je nyní jen volně postaven na manipulační podlaze (v podstřeší). A doplňme, že loupačka má svůj ventilátor kvůli odsávání (tzv. aspiraci). Čištění odsátého vzduchu je vyřešeno velmi jednoduše. Mlynář obednil nevelký bedněný prostor vedle zanášky a vytvořil tak větrovou komoru.
      Raritou je pak jednoduchá třírámečková reforma. Jedná se totiž o původní továrně vyráběnou reformu čtyřrámečkovou, zkrácená na délku tří rámečků.

      PhDr Radim Urbánek
      -----------------------------------------

      Dřevěná hřídel od vodního kola prochází do podkolí mlýnice (spodního prostoru mlýna). Čepy se otáčely v dřevěných kluzných ložiskách. Na hřídeli je dřevěné palečné kolo, jehož palce zapadají do pastorku litinového, avšak s dřevěným nábojem a tvoří tak pravoúhlý převod. Pastorek naklínovaný na předlohové hřídeli. Konec předlohové hřídele je osazený velkou dřevěnou řemenicí. Řemenice přes plochý kožený řemen roztáčela hlavní rozvodovou transmisi, usazenou v kluzném uložení na ložiskových věšácích. Tato hlavní transmise roztáčela kamenné složení přes polozkřížený řemenový převod přes rolny, válcovou mlecí stolici, loupačku s žejbrem a na konci přes dřevěnou kladku lanem předlohovou transmisi ve stodole k pohonu zemědělských strojů. V podkolí stojí průchodová loupačka firmy Sedláček - Kostelecké Horky z 20. let 20. stol., pod ní žejbro řemeslné výroby s excentrem a pata kapsového dopravníku. Dále zde nalezneme stabilní motor, moučnou truhlu a profilovanou mlýnskou hranici, jenž prostoru dominuje. Na prvním podlaží stojí válcová mlecí stolice firmy J. Prokop a synové – Pardubice z 20. let 20. stol., staré kamenné mlecí složení se zdvihovým jeřábem na demontáž mlecích kamenů a moučnice původně pod hranolovým moučným vysévačem, umístěným u stropu. Tento hranolový vysévač byl později odstraněn. V rohu stojí čistící zemědělský fofr volně, systému Exner, dochoval se i řemeslně provedený fofr z konce 19. stol. V podstřeší spatříme částečně demontovanou reformu pravděpodobně firmy Prokop a synové Pardubice, hranolový předvysévač archaického typu s profilací - řemeslné výroby, pod ním šnekový dopravník a čistící tarár – oba taktéž archaického typu a řemeslně provedeny. Jako unikát považuji dochovaný diskový koukolník na čištění zrna. Ze 3 kapsových dopravníků se dochoval pouze jeden, taktéž řemeslně proveden. Dvě horní transmise pod střechou byly hnány z podkolí od hlavní transmisní hřídele.Jedna z nich je netypicky umístěná na dřevěných sloupcích na podlaží a uložená v kluzných dřevěných ložiskách. Dřevěné řemenice jsou řemeslné výroby (některé demontovány). Dále zde spatříme hranol (rotor) z čistícího vysévače a také součásti krupníku – holendru. Mlýn se řadí mezi cenné objekty v ČR disponující archaickou dochovanou technologií.

      David Veverka - výzkum technologického zařízení mlýnů v roce 2012
      ------------------------------------------
      VýrobceJos. Prokop a synové, Pardubice (a názvy firmy následující)
      VýrobceJos. Prokop a synové, Pardubice (a názvy firmy následující)
      VýrobceFrantišek Sedláček, Kostelecké Horky
      PopisOd této firmy je ve mlýně průchodová loupačka.
      čistící hranolový vysévač, kapsový dopravník, moučný hranolový vysévač, filtry
      Dochovaný
      • krupník
      • pohon zemědělských strojů
      Pozoruhodný je „1 krupník vyrobený přímo ve mlýně, průměr kamene 85 cm, šířka 45 cm“, avšak „v provozu jen v ojedinělých případech“. Jde tedy o krupník vyrobený řemeslným způsobem, zvaný též holendr nebo i hulán. Je velmi pravděpodobné, že se jedná o krupník uváděný ve vodní knize již v roce 1904.

      Mlynář Bohumil Macek využíval pohonu vodním kolem i pomocného pohonu naftovým motorem pro mlátičku a okruční pilu umístěné ve stodole. K přenosu energie právě do stodoly používal lanový přenos, tedy pomocí konopných nebo i lněných lan osazených na řemenicích s odpovídající drážkou. V současné době známe již jen poslední takové případy (Bohousová čp. 45 – UO, Brloh čp. 26 – LN). S tímto způsobem přenosu energie od vodního motoru do stodoly se setkáváme i v zálešském mlýně. Dokládají jej jak dvě dochované dřevěné řemenice opatřené úzkou drážkou pro lano, ale i konzola instalovaná v západní stěně světnice. Ve mlýně Betlému lanový převod zajišťoval pohon mlátičky a řezačky ve stodole.
      • náhon
      • rybník
      • odtokový kanál
      • lednice
      Cesta vody ke kolu vypadala takto: „Voda na mlýn přivádí se náhonem, který spojuje oba shora uvedené rybníky [Velký zálešský a Lačnov], a obchází rybník Lačnov. Vlastní náhon je 1,80 m široký, z náhonu vyvádí se voda na kolo stavidlem 57 cm vysokým 51cm širokým, jehož práh určuje až po kterou může mlynář vodu z rybníku na mlýn táhnouti. Od uvedeného stavítka vedeno jest potrubí o Ø 50 cm na kolo. Před kolem stojí stavítko 50 cm vysoké a 50 cm široké. Žlab na kolo je 50 cm široký a 20 cm široký[!]… Před stavítkem v náhoně jsou česlice 1,8 m široké a 90 cm vysoké.“
      Pozoruhodně a výjimečně je řešen žlab, který od lednice odvádí od kola vodu podél celého mlýna pod zemí valeně klenutým kanálem vystavěným z lomového kamene.
      Typvodní kolo na vrchní vodu
      StavZaniklý
      Výrobce
      PopisK pohonu mlýna se po celou dobu používalo vodní kolo na vrchní vodu. To můžeme tvrdit i pro období, ze kterého neexistují žádné přímé doklady. Svědčí o tom totiž skutečnost, že vodní kolo na spodní vodu je značně náročné na množství a dostatečný proud vodního toku, což zdejší rybníky rozhodně nemohly dostatečně zajistit.
      Vzhledem ke způsobu hospodaření v rybnících Lačnov a Zálešský, které napájely mlýn Betlém, se jich využívalo takto: „Je-li rybník Lačnov vypuštěn, táhne mlýn vodu z rychlíku Velko-zálešského. Rybníky Lačnov a Velko-zálešský se vypouštějí ve lhůtě dvou let vždy po sobě neb jinak dle dohody s mlynářem.
      Vodní kolo se osazovalo do mlýnské lednice – úzkého prostoru, vyzděného z lomové opuky, který chránil vodní kolo před namrzáním ledem. O parametrech vodních kol zdejšího mlýna máme k dispozici údaje až z 20. století. K roku 1904 zaznamenává vodní kniha osazené vodní kolo na vrchní vodu o 42 korečcích. Jeho průměr činil 3,0 m a šířka 0,85 m. Přibližně o čtvrt století později uvádí Seznam a mapa vodních děl Republiky československé „1 kolo na svrchní vodu“ s průtokem 0,054 m2, spádem 4,0 m a výkonem 2,1 HP. A konečně k roku 1939 přiznává mlynář B. Macek v Dotazníku k přihlášení do Mlynářského ústředí „střední množství vody od 90 do 150 l, spád v cm 400, toto množství vody dává síly v KS 3,6–6“ a u druhu vodního kola píše: „korečkové na svrchní vodu, vnější průměr cm 120, šířka mezi věnci cm 100, hloubka cm 25“. Rozdíl v uváděném množství vody a tedy i ve výsledném výkonu vodního kola lze vysvětlit tím, že zatím při uvádění údajů pro Seznam a mapa vodních děl Republiky československé se mlynáři jistě obávali možného zvýšení daní, v případě přihlášení do Mlynářského ústředí naopak uváděli údaje vyšší, aby jim nehrozilo zastavení mlýna nebo snížení kontingentů, tedy povoleného množství mletí obchodního a námezdního. Druhou skutečností, která onen rozdíl vysvětluje je fakt, že zatímco vodní kolo zmíněné v Seznamu a mapě vodních děl Republiky československé pohánělo poměrně málo energeticky náročné poloumělecké složení (viz část Technologické vybavení), vodní kolo uvedené v Dotazníku k přihlášení do Mlynářského ústředí už muselo stačit k pohonu složení uměleckého.

      S pohonem souvisí i způsob přenosu energie vyvinuté vodním motorem. V tzv. podkolí (v suterénních prostorách) se ze starého, téměř výhradně dřevěného mechanismu k přenosu hnací síly dochovalo dřevěné paleční kolo. Při přestavbě mlýna na začátku 30. let 20. století na něj pardubická firma Josefa Prokopa synové osadila litinový pastorek na krátké hřídeli s řemenicí, z níž plochý řemen přenášel energii na tzv. transmisi, tedy na větší hřídel s více řemenicemi, z nichž další ploché řemeny zajišťovaly rozvod energie k jednotlivým strojům a na menší transmisi v podstřeší.
      Typvodní kolo na vrchní vodu
      StavZaniklý
      Výrobce
      PopisK pohonu mlýna se po celou dobu používalo vodní kolo na vrchní vodu. To můžeme tvrdit i pro období, ze kterého neexistují žádné přímé doklady. Svědčí o tom totiž skutečnost, že vodní kolo na spodní vodu je značně náročné na množství a dostatečný proud vodního toku, což zdejší rybníky rozhodně nemohly dostatečně zajistit.
      Vzhledem ke způsobu hospodaření v rybnících Lačnov a Zálešský, které napájely mlýn Betlém, se jich využívalo takto: „Je-li rybník Lačnov vypuštěn, táhne mlýn vodu z rychlíku Velko-zálešského. Rybníky Lačnov a Velko-zálešský se vypouštějí ve lhůtě dvou let vždy po sobě neb jinak dle dohody s mlynářem.
      Vodní kolo se osazovalo do mlýnské lednice – úzkého prostoru, vyzděného z lomové opuky, který chránil vodní kolo před namrzáním ledem. O parametrech vodních kol zdejšího mlýna máme k dispozici údaje až z 20. století. K roku 1904 zaznamenává vodní kniha osazené vodní kolo na vrchní vodu o 42 korečcích. Jeho průměr činil 3,0 m a šířka 0,85 m. Přibližně o čtvrt století později uvádí Seznam a mapa vodních děl Republiky československé „1 kolo na svrchní vodu“ s průtokem 0,054 m2, spádem 4,0 m a výkonem 2,1 HP. A konečně k roku 1939 přiznává mlynář B. Macek v Dotazníku k přihlášení do Mlynářského ústředí „střední množství vody od 90 do 150 l, spád v cm 400, toto množství vody dává síly v KS 3,6–6“ a u druhu vodního kola píše: „korečkové na svrchní vodu, vnější průměr cm 120, šířka mezi věnci cm 100, hloubka cm 25“. Rozdíl v uváděném množství vody a tedy i ve výsledném výkonu vodního kola lze vysvětlit tím, že zatím při uvádění údajů pro Seznam a mapa vodních děl Republiky československé se mlynáři jistě obávali možného zvýšení daní, v případě přihlášení do Mlynářského ústředí naopak uváděli údaje vyšší, aby jim nehrozilo zastavení mlýna nebo snížení kontingentů, tedy povoleného množství mletí obchodního a námezdního. Druhou skutečností, která onen rozdíl vysvětluje je fakt, že zatímco vodní kolo zmíněné v Seznamu a mapě vodních děl Republiky československé pohánělo poměrně málo energeticky náročné poloumělecké složení (viz část Technologické vybavení), vodní kolo uvedené v Dotazníku k přihlášení do Mlynářského ústředí už muselo stačit k pohonu složení uměleckého.

      S pohonem souvisí i způsob přenosu energie vyvinuté vodním motorem. V tzv. podkolí (v suterénních prostorách) se ze starého, téměř výhradně dřevěného mechanismu k přenosu hnací síly dochovalo dřevěné paleční kolo. Při přestavbě mlýna na začátku 30. let 20. století na něj pardubická firma Josefa Prokopa synové osadila litinový pastorek na krátké hřídeli s řemenicí, z níž plochý řemen přenášel energii na tzv. transmisi, tedy na větší hřídel s více řemenicemi, z nichž další ploché řemeny zajišťovaly rozvod energie k jednotlivým strojům a na menší transmisi v podstřeší.
      Typnaftový motor
      StavDochovaný
      PopisOd roku 1929 měl mlynář k dispozici také pomocný spalovací motor o výkonu 10-12 HP. Tento jednoválec pracoval jako naftový motor, avšak dvoutaktní. Nekoupil jej nový, ale pořídil starší ze mlýna v Tatenicích (UO).
      Typnaftový motor
      StavDochovaný
      PopisOd roku 1929 měl mlynář k dispozici také pomocný spalovací motor o výkonu 10-12 HP. Tento jednoválec pracoval jako naftový motor, avšak dvoutaktní. Nekoupil jej nový, ale pořídil starší ze mlýna v Tatenicích (UO).
      Historické technologické prvky
      • pískovcový kámen | Počet:
      • francouzský kámen | Počet:
        • Válcová stolice s 1 párem rýhovaných válců v litinové skříni
        • průchodová
        • diskový
        • čistírenský vysévač | Počet: nedochován
        • moučný vysévač | Počet: nedochován
        • předvysévač | Počet: 1
        • 1
          • autokap
          • větrová komora
          • ruční
          • šnekový dopravník | Počet:
          • kapsový výtah | Počet: 2
          • Autor
            NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé
            Rok vydání1932
            Místo vydáníPraha
            Další upřesnění
            Odkaz
            Datum citace internetového zdroje
            Autor
            NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé
            Rok vydání1932
            Místo vydáníPraha
            Další upřesnění
            Odkaz
            Datum citace internetového zdroje
            AutorRadim Urbánek
            NázevDřevo, hlína, opuka. Lidové stavitelství na Vysokomýtsku.
            Rok vydání2004
            Místo vydáníVysoké Mýto
            Další upřesnění
            Odkaz
            Datum citace internetového zdroje
            AutorLuděk Štěpán, Magda Křivanová
            NázevDílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách
            Rok vydání2000
            Místo vydáníPraha
            Další upřesnění
            Odkaz
            Datum citace internetového zdroje
            AutorRadim Urbánek
            NázevMlýn Betlém čp. 35 v Zálší (UO) a vývoj jeho technologického vybavení
            Rok vydání2009
            Místo vydáníPardubice
            Další upřesněníSborník NPÚ, ú. o. p. v Pardubicích
            Odkaz
            Datum citace internetového zdroje
            AutorLuděk Štěpán, Radim Urbánek, Hana Kimešová a kolektiv
            NázevDílo mlynářů a sekerníků v Čechách II.
            Rok vydání2008
            Místo vydáníPraha
            Další upřesnění
            Odkaz
            Datum citace internetového zdroje

            Místo uloženíNárodní archiv Praha
            Název fonduMlynářské ústředí
            Název archiválie
            Evidenční jednotka389
            Inventární číslo, signatura4098
            Místo uloženíNárodní archiv Praha
            Název fonduMlynářské ústředí
            Název archiválie
            Evidenční jednotka389
            Inventární číslo, signatura4098
            Místo uloženíStátní okresní archiv Ústí nad Orlicí
            Název fonduOkresní úřad Vysoké Mýto
            Název archiválieVodní kniha č. 1
            Evidenční jednotka
            Inventární číslo, signatura

            Základní obrázky

            Historické mapy

            Plány - stavební a konstrukční

            Současné fotografie - exteriér

            Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

            Současné fotografie - vodní dílo

            Současné fotografie - technologické vybavení

            Vytvořeno

            5.10.2012 22:54 uživatelem Radim Urbánek

            Majitel nemovitosti

            Není vyplněn

            Spoluautoři

            Uživatel Poslední změna
            Rudolf (Rudolf Šimek) 29.9.2017 20:54
            David Veverka (David Veverka) 17.12.2014 13:06
            Radomír Roup 24.6.2018 16:20
            meisl (Zdeněk Meisl) 9.11.2015 00:06