Jenišovský, Jenšovský mlýn; Jintscher, Jüntscher Mühle

Pvní záznam o mlýnu je z 16. srpna 1590, kdy majitelé dubského panství Bedřich a Jiří Z Oppersdorfu přenechali mlýn do dědičného pachtu za roční nájem 26 kop míšeňských (není však uvedeno komu)

Roku 1631 uváděn jako mlynář Kryštof Thum - ten dal podnět k shluknutí obyvatelstva Osečné, čímž znemožnil, aby si dubský děkan odvezl své desátkového obilí – za to byl uvězněn.

1651 Soupis poddaných podle víry: mlynář Kryštof Thüm (51 let), manželka Elisabetha (43), synové Kryštof (20) a Jan (16), dcera Maria (18), všichni nekatolíci 

Roku 1658 koupil Kryštof Thum ml. od vdovy Andersové mlýn za 190 kop míšeňských. Roku 1665 prodal mlýn svému synovi Hanuši Thumovi. Rod Thumů hospodařil ve mlýně až do roku 1717, posledním mlynářem z tohoto rodu byl v letech 1696 – 1717 Hanuš Jiří Thum.

Pravděpodobně roku 1843 kupují mlýn manželé Michael a Helena Reischelovi. To připomíná kříž u mlýna, který manželé nechali roku 1843 zřídit. Kříž nese datování MDCCCXLIII (1843) a nápis "...errichtet von Michael und Helena Reischel".V 19. století hospodaří ve mlýně rodina Reischelů. Někdy v tomto období (po zřízení kříže) byl mlýn přepaden lupiči a manželé Michael a Helena Reischelovi byli zavražděni.

V 19. století hospodaří ve mlýně rod Reischelů. Po zavraždění manželů Reischelových převzal mlýn jejich vnuk Reinhold Reischel.

Ve mlýně hospodaří Reinhold Reischel s manželkou Annou.

Roku 1928 provádí Reinhold Reischel přestavbu mlýna. Dosavadní dřevěnou obytnou budovu pokrytou došky podezdil.

V roce 1938 je Reinhold Reischel donucen z důvodu špatného hospodaření mlýn prodat. Mlýn koupil hospodář František Jiránek ze Smržova. Za F. Jiránka se provdala nejstarší ze šesti dětí Reinholda a Anny Reischelových Marie. F. Jiránek však nebyl mlynář, a tak jeho syn Miloslav Jiránek šel na učení mlynářství a poté se mlýna ujal sám.

Roku 1941 nahrazeno vodní kolo o průměru 7 m, kterému praskla hřídel, turbínou o výkonu 12 HP.

Za 2. sv. války byla činnost mlýna pro českou příslušnost mlynáře říšskými úřady zastavena (byl na území Sudet), po roce 1945 začal opět pracovat.

V roce 1951 činnost mlýna opět zastavena. Již nikdy nebyl spuštěn. Mlynář Miloslav Jiránek nucen pracovat v JZD, později ve Státním statku.

Turbína mohla být využívána pouze pro výrobu elektřiny pro domácnost mlynáře, avšak pouze do roku 1960 (dle jiných materiálů 1962), kdy byl kvůli chovu kaprů v Jenišovském rybníce přívod vody náhonem ke mlýnu zastaven.

Do roku 1972 pracovala ve mlýně šrotovna státního statku.

Od roku 1972 využíván k rekreačním účelům. Poslední mlynář Miloslav Jiránek mlýn nejprve pronajímal k rekreaci Miloslavu Pacltovi, ten později mlýn k tomuto účelu koupil.

V současné době je majitelkou mlýna Miloslava Galusová (dcera M. Paclta), mlýn využívá k rekreačním účelům.