Ve mlýně se může mlít jenom mouka,
když se tam nasype zrno.
(německé přísloví)

Hejčínský mlýn

Hejčínský mlýn
Jarmily Glazarové
Olomouc - Hejčín
779 00
Olomouc
Hejčín
49° 36' 23.5'', 17° 14' 32.9''
Mlýniště bez mlýna
Nacházel se v prodloužení Mrštíkova náměstí u mostu přes říčku Moravici. Stejně jako obec Hejčín patřil i mlýn k majetku kláštera Hradisko. První písemnou zmínku o něm máme z r. 1304. v 16. století je vzpomínán mlýn již poměrně velký a zřejmě byl neustále v provozu. Velký mlýn vzal za své při obléhání v r. 1645, byl však obnoven v r. 1657. Mlýn zcela vyhořel v r. 1706 a 1909, po druhém požáru byla mlýnská kola nahrazeny dvěma Francisovými turbinami. Kupní smlouvou se v r. 1911 novým majitelem stává "Společenská elektrárna v Hejčíně" a od té doby tento objekt sloužil jako elektrárna.
Mlýn se nachází téměř ve středu obce.
Mlýnský potok
nepřístupný

Obecná historie:

Nacházel se v prodloužení Mrštíkova náměstí u mostu přes říčku Moravici (Mlýnský potok), která tvořila u obce Hejčín dalším ramenem malý ostrov, na kterém ležely hospodářské budovy mlýna. Stejně jako obec Hejčín patřil i mlýn k majetku kláštera Hradisko. Bohužel se nepodařilo zjistit, zda a kdy se hejčínští mlynáři osamostatnili.


Historie mlýna obsahuje událost z období:

První písemnou zmínku o mlýně máme z r. 1304, kdy se v příslušné listině jmenuje spolu se dvěma jinými mlýny v pořadí jako třetí. O jeho dalších osudech nic nevíme, teprve na počátku 16. století zpráv přibývá. 

V r. 1415 je na mlýně jmenován mlynář Jan Kopiczko. V r. 1513 zde působil mlynář Matěj Friss, r. 1518 mlynářka Havlová.  

Události
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti
Hospodářský typ mlýna
  • Poddanský

V držbě rodiny Frissů mlýn zůstal i nadále, jak potvrzuje cenná smlouva z r. 1530. Hovoří se v ní o dohodě, kterou učinili bratři Horečtí z Horky s mlynářem Václavem Frissem, o vedení vody od mlýna v Horce na mlýn hejčínský, jak tomu bylo zvykem od starých dob. Mlynář mohl věsti vodu na pět mlýnských kol za poplatek dvou kop grošů ročně. Mlýn byl tedy již tehdy poměrně velký a zřejmě neustále v provozu. Vysvítá tak i z poplatku jedné kopy grošů, kterou musel mlynář platit do městské pokladny za užívání vody pravidelně od r. 1534. Mlynář Václav Friss (Fryss) je doložen ještě i v letech 1547-1548 a teprve v zápise z r. 1551 se o něm hovoří jako o zemřelém. Tamtéž je jmenován mlynář Matěj a k r. 1559 Sebastián. O existenci mlýna v druhé polovině 16. století sice není pochyb, přesto však konkrétnější písemné zprávy schází. Připomíná se až v r. 1604 v souvislosti s postoupením patnácti poddaných klášterem Hradisko městu.

Hospodářský typ mlýna
  • Poddanský
  • Vrchnostenský

V r. 1637 došlo k nové přestavbě mlýna, jenž však vzal za své za švédských válek v r. 1645, o čemž svědčí dochovaný opis nápisu na mlýně po jeho obnovení v r. 1657. Po obnovení byl tedy mlýn na původním místě v provozu, ovšem víme pouze to, že se z něj v r. 1660 platil nájem 100 zl., který vzrostl v r. 1704 na 210 zl. Teprve v r. 1701 se zde jmenuje mlynář Mattes Bönisch a v r. 1703 Ondřej Seidl . V r. 1704 měl hejčínský mlýn čtyři mlecí složení, jedno kašové a jeden krupník a k již zmíněné činži měl mlynář odevzdávat klášteru dvě mírky (muty) mýta.

Hejčínský mlýn, ležící na Moravici nad Kamenným mlýnem, měl odběrem vody vliv i na provoz Kamenného mlýna a tak můžeme v písemnostech sledovat stálá jednání mezi městskou radou a opatem kláštera Hradisko o systému splavů a jezů v jeho blízkosti, o položení nového prahu u mlýna a konečně i žádost magistrátu o rychlé uvedení mlýna do provozu po požáru v r. 1706, kdy nebyl v chodu ani Kamenný mlýn.

V r. 1720 zde působil Tomáš Bönisch, v r. 1725 Josef Urbánek, od r. 1738 Antonín Müller. Z dalších mlynářů je možno jmenovatr. 1763 Lorence Jöhnische, r. 1774 Josefa Sojáka, r. 1782 Petra Müllera a od r. 1793 Josefa Micka, přísežného mlynářů ještě v r. 1840.

Hospodářský typ mlýna
  • Vrchnostenský

Kupní smlouvou z 9.2.1876 koupili mlýn manželé Adolf a Marie Nimmerfrohovi, po smrti své ženy v r. 1900 přepsal Adolf její polovinu na sebe. V r. 1909 hejčínský mlýn vyhořel a proto bylo rozhodnuto nahradit mlýnská kola dvěma Francisovými turbinami, z nichž každá měla výkon 5000 l/sec. Kupní smlouvou z 15.3.1911 získala vlastnické právo na mlýn čp. 2 "Společenská elektrárna v Hejčíně, zapsané společenstvo sro." Roku 1911 tedy skončilo v hejčínském mlýně mletí a budovy mlýna pak sloužily jako elektrárna.

Události
  • Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
  • Zánik mlynářské živnosti

V r. 1945 se staly vlastníkem objektu "Východomoravské elektrárny n.p. v Přerově".

Od 19. 7. 1949 elektrárnu vlastnily "Olomoucké energetické rozvodné závody n.p. se sídlem v Přerově", 30.12.1953 "Energotrust Ostrava, n.p. Ostrava", 19. 12. 1955 došlo k převodu operativní správy na "Energetické rozvodné závody Přerov, n.p. Přerov" a konečně 3. 12. 1960 přešla opět operativní správa na "Severomoravské energetické závody n.p. Ostrava".

V dnešní době už v těchto místech bývalý mlýn nic nepřipomíná.

Události
  • Zánik budovy mlýna

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Kopiczko
  • Friss
  • Bönisch
  • Seidl
  • Urbánek
  • Müller
  • Jöhnisch
  • Soják
  • Mick
  • Nimmerfroh

Historie mlýna také obsahuje:


Zobrazit více

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    neexistuje
    12 2017
      venkovský
      mlýn na malé řece (1000 – 7000 l/s)
            • zcela bez technologie aj.
            Žádná položka není vyplněna
            Zaniklý
            • krupník
            • výroba elektrické energie
            Historie vodní elektrárny v Hejčíně.

            Před časem jsem byl kolegou Antonínem Čapkem požádán o dokumenty týkající se historie hejčínské elektrárny. Dlouho jsem se těšil na tuto radostnou práci, až se podařilo k ní konečně usednout. O to větší radost mám z toho že se mi podařilo ušetřit čas na uspořádání látky do tohoto spisku, jenž potěší stejně dobře veřejnost, jakož i nadšence, kteří prahnou po informacích tohoto typu.
            Hejčínskou elektrárnu jsem poprvé navštívil někdy okolo roku 1992 a dodnes lituji, jak málo jsem tehdy fotografoval. Bylo by zajímavé spatřit fotografie z té doby a dost možná, že i někdo z místních elektrárnu ,,zvěčnil“ alespoň zvenčí. Pohled na ni tenkráte již nebyl veselý. Náhon byl zasypán, ze strojovny bez strojů dávno zřízeno skladiště a do budovy zatékalo děravou střechou. Uplynulo pár let a místo očekávané rekonstrukce byla budova elektrárny zbourána, demolice byl ušetřen pouze obytný dům.
            Tento stav lze považovat za naprostou neúctu následovníků k dílu zakladatelů podniku, pro které toto dílo mnoho znamenalo.
            Již na přelomu devatenáctého a dvacátého století obyvatelstvo všude četlo o nové ,,síle“, přetvořené v takzvaných elektrárnách nebo též centrálách z kinetické energie na elektřinu, o možnostech tuto elektřinu rozvádět po drátech do domů a živností, kde svítí nebo pohání stroje. Vznikl pojem elektrifikace a firmy, které se jí zabývaly, ji horlivě propagovaly. Většina, zvláště německých firem, snažila se elektrifikovat hustěji osídlená města, kde hustota obyvatel na kilometr sítě byla daleko větší než na venkově.
            Venkov z hlediska elektrifikace značně pokulhával. Přes osvětu šířenou firmami a vzdělanými, pokrokově smýšlejícími nadšenci, bylo jistě nelehké přesvědčit rolníky na venkově k zařízení elektrického světla a pohonu. Těžké je vyjít ze zaběhnutých kolejí a ustoupit od osvědčených zvyklostí k neznámému. Hejčín a okolní obce svou těsnou blízkostí k Olomouci, kde se již od roku 1898 svítilo elektricky, měly v tomto výhodu porovnat rozdíl mezi čistým světlem elektrickým a čadící petrolejkou. To možná přispělo k dalším událostem.
            Pro malou obec bylo tehdy obvyklé založit družstevní podnik do něhož se často sdružily i ostatní zainteresované obce.
            František Zřídkaveselý ve své knize:,,Počátky elektrifikace Moravy 1878-1919“ str. 50, 108 a 109, píše o hejčínské elektrárně mimo jiné toto: ,,Dobrá prosperita dříve vybudovaných družstevních elektráren v Unčovicích a ve Věrovanech ovlivnila pozitivně snahu vybudovat podobnou elektrárnu v Hejčíně. Zřízení elektrárny se ujal Pozemkový ústav v Olomouci. Již v projektu se počítalo s účastí obcí Hejčín, Řepčín, Černovír, Lazce, Klášterní Hradisko a Chválkovice. Ze zástupců těchto obcí byl 29. listopadu 1910 zvolen přípravný výbor. Začátkem ledna 1911 proběhly schůze v obcích a 29. ledna 1911 bylo ustaveno společenstvo, které bylo 4. února zapsáno do rejstříku. Jako znalci byli k této akci přizváni profesoři brněnské české techniky inž. V. List a inž. L Grimm. Po formálních přípravách bylo pak dne 15. března 1911 přistoupeno k definitivnímu zakoupení hejčínského mlýna. Společenstvo za něj zaplatilo 90 000K. Poté byly zahájeny intenzívní práce na výstavbě elektrárny. Stavba centrály byla zadána firmě Bartelmus, Donát a spol. v Brně, stavba sítě firmě V. Adler a A. Srba, která zatajila svou tíživou finanční situaci a v průběhu prací se dostala do konkurzu, takže i stavbu sítí převzala firma Bartelmus, Donát. Na jaře 1912 byly veškeré práce dokončeny. Jako výše uvedené elektrárny, které byly elektrárně v Hejčíně vzorem, také hejčínská družstevní elektrárna dobře prosperovala. K valné hromadě, konané 27.dubna 1912 tvořil její čistý zisk přes 12 720 K a byl převeden na rezervní fondy. Podobně tomu bylo i v následujících létech. Koncem roku 1914 měla již splaceno celkem 1462 podílů po 50K t.j. 73 100 K Celková situace elektrárny je patrná z bilančního vyúčtování závodu k 31. prosinci 1914. Celková bilanční hodnota činila 349 277 K. Hrubý zisk činil 37 832,67 K. Na amortizaci strojů, budov atd. bylo věnováno 8632 K, úroky z výpůjček činily 16 280 K. Po odečtení daní a správních výloh zůstal čistý zisk 615,97 K. Rezervní fond obnášel k uvedenému datu 14 577 K a speciální rezervní fond 8295,84 K. Rovnováhu v bilanci zajišťoval v dřívějších letech značný příjem za instalace. V roce 1912 činil např.18 516,38 K a v roce 1915 už pouze 10 450 K. Za to však vzrůstala položka za odebraný proud. V roce 1912 (od 1.dubna do 31.prosince) činila tržba za proud 11 345,21 K, v roce 1914 už 26 103,57 K. Tu sehrálo svou úlohu také poznenáhlé připojování okolních obcí. Přesnou dobu připojení jednotlivých obcí zatím neznáme. Víme jen, že k pěti uvedeným v druhé kapitole, přibyly k roku 1918 obce Hradisko a Křelov, které byly převzaty od elektrárny v Horce a Topolanech. Hejčínská elektrárna byla později propojena s elektrárnou Moravských oceláren akc.spol. v Řepčíně ke vzájemné spolupráci. V roce 1918 vyrobila 183 000 kWh a prodala uvedeným obcím 216 400 kWh, což znamená, že 133 400 kWh odebrala od závodní elektrárny v Řepčíně“.
            Zajímavé jsou rovněž níže uvedené údaje, které se dozvídáme ze statistiky elektráren z r. 1924, obsahující údaje k 1.lednu 1923.
            Náhon pro vodní dílo elektrárny, jenž byl společný s mlýnem v Horce. Mor., vedl od jezu u Hynkova. Spád na turbínách v Hejčíně obnáší 1,35 m. Průtok je zde uveden 3000 l za vteřinu, přičemž ale hltnost každé turbíny činí 5000 l za vteřinu, což celkem činí 10 000 l. Je tudíž pravděpodobné, že údaj 3000 l je chybný.
            Vodní dílo v Hejčínské elektrárně sestávalo ze dvou turbinových kašen, opatřených na vstupu česlicemi a stavidly, a dále jalovým kanálem, opatřeným stavidlem a přepadem. V kašnách byly instalovány vertikální Francisovy turbíny, každá s výkonem 70 Hp při 48 otáčkách. Otáčky turbín byly řízeny samočinnými regulátory. Turbíny poháněly přes palečná kola a řemenové převody dva třífázové synchronní alternátory. Každý při 760 otáčkách vyráběl 5250 Volt s frekvencí 50Hz s max.výkonem 40 kW. Dvojnásobný převod tohoto provedení vynikal lehkostí chodu. První stupeň tvořilo litinové palečné kolo, jehož palce ze zvlášť vybraného habru zabíraly do ocelolitinového pastorku, naklínovaného na předloze s řemenicí. Dobře osazené a udržované palečné kolo vydrželo i sto let v bezchybném provozu. Zde byla navíc výhoda v druhém, řemenovém stupni převodu, který výborně tlumil torzní kmity, což značně snížilo namáhání palečného převodu.
            Turbíny byly dodány karlínskou továrnou na stroje ,,J.C.Bernard, Martinek, Česák“ v roce 1911, alternátory a ostatní elektrická zařízení firmou Bartelmus, Donát Brno.
            Ještě se z výše uvedené statistiky dozvídáme údaje o výrobě za rok 1922.
            Roční výkon:250 000 kWh; maxima:100 kW; minima:40 kW
            Prodej (kWh/za rok): světlo - 93 440; pohon - 84 695; celkem - 178 135. Vlastní spotřeba v elektrárně činila 10 000 kWh za rok. celkem vše:188 135 kWh za rok.
            Ztráty byly vypočteny na 36,5%.
            Elektrárna Hejčín měla okolo roku 1922 zajištěný rezervní odběr o max. výkonu 100 kW od Městské elektrárny v Olomouci. Celkový roční odběr k 1.1.1923 činil 45 576 kWh. Toto rezervní propojení 5.kilovoltové sítě hejčínské s olomouckou elektrárnou vzniklo zřejmě kolem roku 1921, kdy byla olomoucká elektrárna napojena na sítě Středomoravských elektráren a sama přestala mít obavy o výši instalovaného výkonu ve vlastních elektrárnách.
            Ve statistice elektráren k 31.prosinci 1925 vydané v El.Ročence ESČ 1927 se dozvídáme úhrnný výkon alternátorů v Hejčíně 100kW, což potvrzují i statistiky z let následujících. V El.Ročence ESČ 1931 podrobnější popis doslova zmiňuje: ,, Dva trojfázové generátory (alternátory) po 50kW“. Je tedy možné, že mezi lety 1923-1925 došlo k navýšení výkonu obou alternátorů jejich výměnou nebo převinutím. Porovnáním dochované fotodokumentace z období před 1.svět válkou a z období po 2. svět. válce zjišťujeme, že došlo s největší pravděpodobností k převinutí obou výše uvedených alternátorů. Za jistých technických předpokladů je to možné a občas k takovému řešení docházelo.
            Za zmínku rovněž stojí počty zaměstnanců. Za rok 1922 jsou uvedeni 3 dělníci a 2 úředníci, za rok 1925 je uvedeno 5 zaměstnanců, za rok 1927 6 zaměstnanců.
            Ve výše zmíněném podrobnějším popisu zveřejněném v El. Ročence ESČ 1931 se mimo jiné dozvídáme další podrobnosti:,, Správcem elektrárny je St. Klablena, elektrárna má 6 zaměstnanců, zásobí 7 obcí s 12 000 obyvateli a přípojná hodnota činí 937 kVA. Cena 1 kWh pro světlo: 2,12 Kč; pro pohon a topení:1,60 Kč“.
            K údajům o tehdejších instalovaných výkonech nutno podotknout, že se ve většině prostor svítilo žárovkami s příkonem od 5 W do 25 W a žárovky 60 a 100 W se osazovaly pouze do míst, kde bylo třeba vidět na práci ( kuchyně, živnostenská dílna a pod.).
            Přesto měly mnohé elektrárny zřízené před první světovou válkou mnohdy mnoho co dělat, aby stačily v dobách války a těsně po ní pokrýt vzrůstající spotřebu elektřiny. Během války vzrostly ceny uhlí a petroleje natolik, že se elektřina vyrobená zejména ve vodních elektrárnách stala nejlevnější energií a byla po ní nevídaná poptávka. Elektrárny se z hlediska instalovaného výkonu projektovaly většinou se stoprocentní strojní rezervou. Tato rezerva byla během 1. svět. války často vyčerpána a mnohdy se narychlo stavěly kalorické pohonné jednotky (parní, naftové atd.), které ovšem zdražovaly cenu vyrobené kWh. Hejčínská elektrárna se těmto potížím vyhnula. Koncem roku 1923 mohla vyrobit 250 000 kWh a prodala 188 135 kWh. Jak výše uvedeno část proudu odebírala od Městské elektrárny olomoucké. Od samého počátku byla spojena se závodní elektrárnou Moravských oceláren V Řepčíně. Toto propojení pravděpodobně v pozdější době zaniklo. Ve statistikách z dvacátých let je pak uváděn pouze výše zmíněný odběr od Městské elektrárny v Olomouci.
            Na schématu sítě Východomoravských elektráren (VME) z roku 1946 je vyznačeno napojení elektrárny Hejčín na sítě 22 kilovoltů. Ve Výroční zprávě Severomoravské energetiky za správní roky 1919- 1999, uvádí Pavel Pospěch soupis spotřebičů z roku 1937, z něhož se dozvídáme, že u 1830 odběratelů je připojeno celkem,, 8200 světelných výpustek, 210 žehliček, 45 vařičů, 103 zvonkové transformátory, 298 motorů a větší počet vysavačů, ventilátorů apod.
            O dalších osudech elektrárny v Hejčíně zatím mnoho podrobností nemáme. Za zmínku stojí fakt, že v roce 1945 byla Hejčínská elektrárna i se sítěmi v rámci znárodnění průmyslu a energetiky začleněna do tehdejších Východomoravských elektráren n.p. Přerov, později přejmenovaných na Rozvodné závody Olomouc (ROL) se sídlem v Přerově a ještě později na Severomoravské energetické závody n.p. Ostrava RZ Přerov. To již byla elektrárna zrušena a technické zařízení sešrotováno. Název firmy byl ještě dvakrát upraven, až nakonec došlo k demolici budovy. Tak přišlo Mrštíkovo náměstí o zajímavou technickou památku.
            Dnes již zůstaly jen útržky vzpomínek na poslední léta existence budovy hejčínské elektrárny a snad někde čeká nějaká ta nezaznamenaná vzpomínka pamětníka, pár vybledlých fotografií nebo starý účet za elektřinu s vytištěnou hlavičkou firmy ,,Společenská elektrárna Hejčín“ na zažloutlém papíře.
            Na jaře 2012 tomu je sto let od uvedení elektrárny do provozu. Takové jubileum si zaslouží přinejmenším důstojnou vzpomínku už právě proto, že se tohoto jubilea budova elektrárny nedočkala.

            Autor: Martin Šebík, Lipová, 2011
              Žádná položka není vyplněna
              Žádná položka není vyplněna
              Historické technologické prvky
              AutorMiloslav Čermák
              NázevMlýny v Olomouci a jejím nejbližším okolí II. část (OAO 1977)
              Rok vydání1978
              Místo vydáníOlomouc
              Další upřesnění
              Odkaz
              Datum citace internetového zdroje
              AutorMiloslav Čermák
              NázevMlýny v Olomouci a jejím nejbližším okolí II. část (OAO 1977)
              Rok vydání1978
              Místo vydáníOlomouc
              Další upřesnění
              Odkaz
              Datum citace internetového zdroje
              AutorAleš Vánský a kolektiv
              NázevObec Hejčín
              Rok vydánínedatováno
              Místo vydáníOlomouc - Hejčín
              Další upřesnění
              Odkazhttp://www.hejcin.cz/
              Datum citace internetového zdroje

              Žádná položka není vyplněna

              Základní obrázky

              Historické mapy

              Historické fotografie a pohlednice

              Současné fotografie - exteriér

              Současné fotografie - vodní dílo

              Vytvořeno

              5.12.2017 21:37 uživatelem Čenda

              Majitel nemovitosti

              Není vyplněn

              Spoluautoři

              Uživatel Poslední změna
              Rudolf (Rudolf Šimek) 10.12.2017 19:53